Napsal: 25 říj 2023, 09:52
Když padesátka nahradila pětadevadesátku, taky se z publika ozývaly výrazy nevole i vole. A nakonec si to sedlo.
Někteří měli smůlu, jestli jejich výuční list neobsahoval číslo oboru, které by se dalo najít v příloze 2 vyhlášky 50/78, ani nematurovali na elektrotechnické průmce, či neměli FEL ČVUT. Koncem osmdesátek se na gymnáziích objevily experimentálně specializace, mezi nimi i elektrotechnická, ale ta neměla uznávané číslo oboru, absolventi si museli udělat jinde aspoň výuční list, maturitní vysvědčení obsahovalo číslo, které nestačilo k uznání elektrotechnického vzdělání.
Jak je to s čísly oborů dnes, netuším.
Já jsem dělal revize od roku 1976, s přezkoušením na IBP v roce 1983 (podle vyhl. 98/82 Sb.). Test 110 otázek, pohovor, obhajoba revizní zprávy. Po letech, to už byly IBP rozdělené na IP a TIČR, jsem se dověděl, že jsem byl inspektory v jakémsi jejich neoficiálním hodnocení zařazený do kategorie "revizák od přírody", což prý znamenalo o něco víc, než další dvě či tři kategorie. Jestli to bylo někde psané, nebo si někoho z nás zapamatovali v dobrém, někoho ve špatném, a někoho vůbec ne, netuším.
V roce 1990 jsem dělal ještě jedny zkoušky na RHK na přístup do neměřené části distribuční sítě (220 otázek, pohovor, tentokrát bez revizní zprávy). To dělali i osmičkáři živnostníci, jenže, když se toho chytili právníci, tak do půl roku to oprávnění nechali jen nám revizákům, ostatní dělali tu zkoušku zbytečně. A zanedlouho i my, ty zkoušky byly nakonec zase zrušené.
Naproti tomu právě právníci vyřadili poučené osoby z oprávnění kontrolovat ruční elektrické spotřebiče, kvůli tomu se zavedla kvalifikace "malého revizáka".
V roce 2005 jsem skončil s revizemi, mimo jiné ze stejného důvodu, jako Vašek. To už jsem v zaměstnání revize dělal jen občas, dokonce jsme nějakou dobu byli na technickém úseku jen dva (s požárním technikem, bezpečákem a garážmistrem v jedné osobě), a, dokud neumřel, zdravili jsme se navzájem "nazdar, řediteli", což některé docela sralo. Ale výsledky jsme měli, tak na nás nemohli. Dokonce jsem nějaký ten rok byl sám sobě technickým ředitelem, i když na výplatách jsem si toho nějak nevšiml. Jen přibylo úřadů, na nichž jsem musel žehlit průseury.
Těch důvodů, proč přestat s revizemi bylo samozřejmě víc.
Především jsem nechápal, proč musí zákazník platit víc, aby zbylo na mne, když mi skokem zdražili normy (v porovnání s průměrem předcházejících let jsem najednou zaplatil v jednom roce 88x víc, to je nárůst o 8700% !) a dodatky a dodatky dodatků, přičemž mi dokonce jednou kontrolovali faktury, jestli jsem si je skutečně koupil u oprávněného prodejce. Dál jsem nějak nechápal, proč mám u sice státem oprávněné, přesto soukromé, firmy, platit za přezkoušení, a pak ještě za jeden otisk razítka na papír pro živnostenský úřad. A už vůbec se mi nelíbilo, že mám dělat revizi podle papírů od výrobce, který tvrdí, že zařízení vyhovuje pro provoz v daných podmínkách, ale při revizi vidím na první pohled, že to zkušebna nikdy nemohla schválit. Ale jako revizní technik jsem najednou neměl právo ten papír od výrobce zpochybnit. Musel jsem prostě vzít na vědomí, že zodpovědnost převzal výrobce, či dovozce. Jsem ale zastáncem názoru, že než nemoci těžko léčit, lépe je jim předejít. Proč čekat na požár, či úraz, aby se pak dal pronásledovat výrobce? Přece by bylo levnější, kdyby od toho ten požár vůbec nevznikl, a k úrazu nedošlo. Ale i toho požáru jsem se dočkal, sedm let po tom, co jsem s revizemi skončil. Příčina určená vyšetřovateli byla v novém svítidle, které podle papírů v prostorách s nebezpečím požáru mělo vyhovět. Dodnes vlastně ani nevím, jestli za to někoho zavřeli, nebo to spadlo do povolené poruchovosti "jeden kus z tisíce během záruční lhůty" (nebo tak nějak).
Ne, ten pocit, že u toho musím být i já, už dlouho nemám.
Takže ano: jestli dělám dodavatelsky (podle zákona 250/2021 Sb.), musím mít razítko o přezkoušení na TIČR a jsem tam evidovaný. Stejné oprávnění musí evidovat i živnostenský rejstřík.
Jestli potřebuji vyrobit rozvaděč, byť stavebnicový (stačí jen osadit), potřebuji od TIČR další oprávnění, protože sestavením stavebnice vznikl výrobek. Výjimkou jsou "zařízení pod úplným krytem", která jsou sestavená z dílů k tomu určených a certifikovaných. Samozřejmě podle projektu (vychází se z předpokladu, že projektant je dokonalý a vševědoucí). Na testování proudové i napěťové odolnosti rozvaděče či rozvodnicejsou předepsané metody, ty vyžadují konkrétní měřicí a zkušební techniku... To zase spadá pod zákon 22/97 Sb. O technických požadavcích na výrobky včetně příslušných prováděcích vyhlášek v platném znění.
Někteří měli smůlu, jestli jejich výuční list neobsahoval číslo oboru, které by se dalo najít v příloze 2 vyhlášky 50/78, ani nematurovali na elektrotechnické průmce, či neměli FEL ČVUT. Koncem osmdesátek se na gymnáziích objevily experimentálně specializace, mezi nimi i elektrotechnická, ale ta neměla uznávané číslo oboru, absolventi si museli udělat jinde aspoň výuční list, maturitní vysvědčení obsahovalo číslo, které nestačilo k uznání elektrotechnického vzdělání.
Jak je to s čísly oborů dnes, netuším.
Já jsem dělal revize od roku 1976, s přezkoušením na IBP v roce 1983 (podle vyhl. 98/82 Sb.). Test 110 otázek, pohovor, obhajoba revizní zprávy. Po letech, to už byly IBP rozdělené na IP a TIČR, jsem se dověděl, že jsem byl inspektory v jakémsi jejich neoficiálním hodnocení zařazený do kategorie "revizák od přírody", což prý znamenalo o něco víc, než další dvě či tři kategorie. Jestli to bylo někde psané, nebo si někoho z nás zapamatovali v dobrém, někoho ve špatném, a někoho vůbec ne, netuším.
V roce 1990 jsem dělal ještě jedny zkoušky na RHK na přístup do neměřené části distribuční sítě (220 otázek, pohovor, tentokrát bez revizní zprávy). To dělali i osmičkáři živnostníci, jenže, když se toho chytili právníci, tak do půl roku to oprávnění nechali jen nám revizákům, ostatní dělali tu zkoušku zbytečně. A zanedlouho i my, ty zkoušky byly nakonec zase zrušené.
Naproti tomu právě právníci vyřadili poučené osoby z oprávnění kontrolovat ruční elektrické spotřebiče, kvůli tomu se zavedla kvalifikace "malého revizáka".
V roce 2005 jsem skončil s revizemi, mimo jiné ze stejného důvodu, jako Vašek. To už jsem v zaměstnání revize dělal jen občas, dokonce jsme nějakou dobu byli na technickém úseku jen dva (s požárním technikem, bezpečákem a garážmistrem v jedné osobě), a, dokud neumřel, zdravili jsme se navzájem "nazdar, řediteli", což některé docela sralo. Ale výsledky jsme měli, tak na nás nemohli. Dokonce jsem nějaký ten rok byl sám sobě technickým ředitelem, i když na výplatách jsem si toho nějak nevšiml. Jen přibylo úřadů, na nichž jsem musel žehlit průseury.
Těch důvodů, proč přestat s revizemi bylo samozřejmě víc.
Především jsem nechápal, proč musí zákazník platit víc, aby zbylo na mne, když mi skokem zdražili normy (v porovnání s průměrem předcházejících let jsem najednou zaplatil v jednom roce 88x víc, to je nárůst o 8700% !) a dodatky a dodatky dodatků, přičemž mi dokonce jednou kontrolovali faktury, jestli jsem si je skutečně koupil u oprávněného prodejce. Dál jsem nějak nechápal, proč mám u sice státem oprávněné, přesto soukromé, firmy, platit za přezkoušení, a pak ještě za jeden otisk razítka na papír pro živnostenský úřad. A už vůbec se mi nelíbilo, že mám dělat revizi podle papírů od výrobce, který tvrdí, že zařízení vyhovuje pro provoz v daných podmínkách, ale při revizi vidím na první pohled, že to zkušebna nikdy nemohla schválit. Ale jako revizní technik jsem najednou neměl právo ten papír od výrobce zpochybnit. Musel jsem prostě vzít na vědomí, že zodpovědnost převzal výrobce, či dovozce. Jsem ale zastáncem názoru, že než nemoci těžko léčit, lépe je jim předejít. Proč čekat na požár, či úraz, aby se pak dal pronásledovat výrobce? Přece by bylo levnější, kdyby od toho ten požár vůbec nevznikl, a k úrazu nedošlo. Ale i toho požáru jsem se dočkal, sedm let po tom, co jsem s revizemi skončil. Příčina určená vyšetřovateli byla v novém svítidle, které podle papírů v prostorách s nebezpečím požáru mělo vyhovět. Dodnes vlastně ani nevím, jestli za to někoho zavřeli, nebo to spadlo do povolené poruchovosti "jeden kus z tisíce během záruční lhůty" (nebo tak nějak).
Ne, ten pocit, že u toho musím být i já, už dlouho nemám.
Takže ano: jestli dělám dodavatelsky (podle zákona 250/2021 Sb.), musím mít razítko o přezkoušení na TIČR a jsem tam evidovaný. Stejné oprávnění musí evidovat i živnostenský rejstřík.
Jestli potřebuji vyrobit rozvaděč, byť stavebnicový (stačí jen osadit), potřebuji od TIČR další oprávnění, protože sestavením stavebnice vznikl výrobek. Výjimkou jsou "zařízení pod úplným krytem", která jsou sestavená z dílů k tomu určených a certifikovaných. Samozřejmě podle projektu (vychází se z předpokladu, že projektant je dokonalý a vševědoucí). Na testování proudové i napěťové odolnosti rozvaděče či rozvodnicejsou předepsané metody, ty vyžadují konkrétní měřicí a zkušební techniku... To zase spadá pod zákon 22/97 Sb. O technických požadavcích na výrobky včetně příslušných prováděcích vyhlášek v platném znění.