Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Tak ono je to účinný na řešení problematiky specifickýho rozostření fotek, ne na tohle.
Ono si to neřekne "Jó, tady bude tečka, tak ji izolujeme"

Kdyby to schema byl čistokrevnej čb png, tak má tak 5K. Ale s tím se zas pere náhled.

A nakonec stejně nastoupí ta subjektivita, jako u sluchu. Někomu se bude úprava líbit /ala přidání hloubek a výšek/, někomu to bude připadat nepřirozené /a dá si korekce rovně/, přičemž obojí není špatně.
Je to jen zase dáno subjektivním vnímáním daného člověka a jeho předchozím poznáním-zkušenostmi z reálu.

No v tomto případě má subjektivita fatální dopad na výsledek.

MetalGod píše:Ono si to neřekne "Jó, tady bude tečka, tak ji izolujeme"

To je právě chyba, protože já ji tam očima vidím, a tvůj algoritmus ji zamaskuje.

Je to chyba, ale ne toho algoritmu. Musel by existovat jiný, inteligentnější algoritmus, který by rozhodl o jednom jediném pixelu, že je/není to tečka. Jeden takový existuje v neuronové síti - říká se mu subjektivní vjem.
Do toho inteligentního algoritmu vstupují i logické argumenty jak proti tečce - jeden zmínil např. Crifodo, tak pro tečku - já uvádím např. větší mezeru mezi znaky tam, kde by měla být tečka a dále nesmyslnost útlumu s použitím OZ.
A kromě toho - taky ji tam vidím, stejně jako ty.

Moje neuronová síť mi říká, že by tam měla být spíš desetinná čárka, než tečka

No to je další problém. Je třeba si uvědomit, že každý odšumovací, zaostřovací apod. algoritmus aplikovaný na jednu fotku tu vstupní informaci falšuje - nabízí alternativní interpretaci, která může být původnímu vzoru blíž, než ten zpracovávaný obraz, ale také se mu může šeredně vzdálit. Dovedu si třeba představit v tom Zapruderově filmu nahradit rozmazané obličeje hlavních postav a obrázky motorových vozidel počítačovou animací vyrobenou na základě mraků kvalitních fotografií z netu. Kde je hranice mezi “vylepšeným” zobrazením a čistou fikcí?

Myslím, že nemáš pravdu, ne u ostření, kór toho mýho, protože je reverzibilní (stačí invertovat křivku). Když něco upravíš, pozměníš část informace, kdy tu původní ztratíš, pak už je to faleš, i kdybys třeba odšumoval.
Vem si, že ostřidla fungujou prakticky jako ekvalizéry, jen ve 2 dimenzích, když se snažej narovnat útlum na vysokejch frekvencích. Normální ostření akorát zabere mnohem širší frekvenční pásmo a zesiluje amplitudu (kontrast) exponenciálně.

MetalGod píše:Myslím, že nemáš pravdu, ne u ostření, kór toho mýho, protože je reverzibilní (stačí invertovat křivku)...

A nemůže při aplikaci tvé křivky dojít k saturaci pixelu, ležícího blízko saturační hranice (např. bílá/černá). Aplikace invertované křivky na takový pixel je přece nepřesná, tzn. ztrátu informace, ne?

MetalGod píše:Myslím, že nemáš pravdu, ne u ostření, kór toho mýho, protože je reverzibilní (stačí invertovat křivku).

Tomuhle argumentu nerozumím - samozřejmě každá změna, kterou uděláš, je reverzibilní - máš přece taky původní obrázek.
Já mluvím o tom, že tvůj ostřicí algoritmus možná nějaké detaily zvýrazní, ale některé zase potlačí. Viz to strašidlo z Jackie a mizející desetinná tečka. Tedy původní informaci obsaženou v obrázku v obou těchto případech falšuje směrem vzdalujícím se od původní, nedokonale nasnímané reality.

P.S. A nemíchej do toho algoritmy pro zaostřování objektivu - to je úplně jiný případ.

masar: Kolem přepálenejch regionů, máš pravdu, ke ztrátě může dojít, ale kolem "tmy", která mimochodem nikdy není úplně černá (až na pár pixelů; proto fotím fotky lehce podexponovaný, z černý se dá totiž ještě něco vytěžit. Nebo u necitlivě upravenejch snímků, kdy se šeď nízký intenzity stane černočernou plochou), prakticky ne, kór to nedáš u RAWu. Ke ztrátě těchhle informací dochází i blbou úpravu jasu/kontrastu.

tomasjedno: Tak si to vyzkoušej, návod tady máš, zahoď původní obrázek, u výpočtu křivky zaměň u 32767-blablabla mínus za plus a postup opakuj.
Co máš s tím strašidlem? Původní snímky jsou pokurvený JPEGem, a i samotnej půl století starej analogovej film může mít vady. Zkus jinej snímek.
A ta tečka - už jsem snad napsal, že je to účinný na specifický rozostření opticky snímanýho materiálu, ne na původně digitální snímek, kterej byl stejně tak digitálně zmenšenej na trestuhodnou úroveň, kdy nelze bezpečně rozlišit jednotlivý znaky. Kdybys to vyfotil/nascanoval, je to úplně o něčem jiným.
Jestli za realitu považuješ původní, rozplizlý snímky, je to Tvůj problém, kór, když třeba blbě vidíš, ale v realitě má každej pevnej objekt ostrý hrany, za kterejma ihned končí a nepokračuje svým duchem. Protože kdyby ne, neukrojíš si ani máslo. A taky má svou jemnou texturu. Vyfotíš ji, poněkud se rozplizne. Protáhneš ji JPEGem a většinu z ní ztratíš nebo pozměníš na DCT blivajze v kostkách.

Nevím, z čeho soudíš, že za realitu považuji rozplizlé bleble. To spíš ty se snažíš z rozplizlého bleble vytvořit virtuální realitu a neuvědomuješ si principiální omezení takového postupu.

Jakou zas virtuální realitu? Ty vůbec nemáš tucha, o čem plácáš. Kde vidíš nějakou virtuální realitu? Je tam snad něco navíc? Nebo něco někde chybí? Ne, je tam to, co tam bylo, jen s jinou intenzitou.
Nebo hele, ukaž nám tady, jak by to podle Tebe mělo správně vypadat, jen se pochlub.

OT: Můžeš zkusit zaostřit a poslat sem tu fotku ze stránky 9? Vršek s textem uřízni, nech jen dolní polovinu.