Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Jsem si jistý jenom tím, že trafo je ok + deska se součástkami taky a zapojení vodičů taktéž (každou jednu součástku jsem před zapájením proměřil). Vyměním ten P1 za nový rovnou. A vyzkouším jiný R2. Pak už nevím když to nepomůže.

Sám autor tvrdí že je možné použít trafo 230/24V bez potíží, jen to bude víc topit. Takže to musí fungovat.

ja si tiež myslim že ten potenciometer je zlý.

Ten snímací odpor - složený z noname bílých kostek, jsi měřil? Pusť přes něj třeba 5A z jiného zdroje a přesně změř úbytek.
Mně se u dvou verzí těchto sračkových, korunových "5W" odporů už několikrát stalo, že za studena sice měly předepsaný odpor, který ale zatepla vyletěl až na +100%.

Zjistil jsem to už dříve u některých těchto laciných odporů, použitých jako emitoráky koncových tranzistorů. Zvýšení odporu za tepla se tam projevovalo velmi předčasným záběrem nadproudového jištění. Odpory 0R22 letěly při teplotě pouhých 80°C až na 0R5.

Z této sorty jsou docela spolehlivé druhy, potištěné červeně a firmou Royalohm. U těch jsem nic podobného nikdy nezpozoroval a i vnitřní provedení je solidní.

U této nabíječky se srovnává reference a výstup poměrně jednoduše, je dost možné, že příliš velký snímací odpor dává až tak velké napětí, že potom nesedí rozsah potenciometru.
Nezapomeň, že autor to původně "napasoval" na snímací odpor velikosti asi 0,15-0,17 ohmu.
Pokud by se sestava odporů chovala tak, jak se některé tyhle rejžové sračky chovají, tak to určitě ani chování řídícího obvodu neprospěje.

Odpoj ten potenciometer, nastav ho na stred, odmeraj odpor medzi krajnými nožičkami, mezdi lavou krajnou a stredom a medzi pravou krajnou a stredom a napis sem hodnoty.

Chodí to s téměř jakýmkoli potenciometrem od 2k2 do 10k, mám to vyzkoušený.
V tom jednom postaveném exempláři jsem použil TP195 4k7 a naprosto bez problému šlo všechno a plynule nastavit. Trimr P2 jsem měl jen 220k, nad tuto hodnotu už moc trimrů doma nemám - bez problému.
Na rozptyl hodnot součástek tohle zapojení rozhodně háklivé není.
Udělal bych ještě jednu preventivní věc:
Paralelně k tyristoru bych připojil sériový RC člen z odporu 33-47R/2W a MKP X2 kondenzátoru 100-220n/275V. Jestli ty spínací špičky vlivem zadrátování celé nabíječky nějak neruší řízení. Tím RC členem je lze omezit na minimum.

ja si sinclare myslim či nieje prerušený. Po dotyku mu to vystrelý. šak už aj pred dotykom tam musí byť takmer nulovy odpor.

No ten R2 prověřím, má smysl zkusit vyrobit nový 0,17ohm z manganinu 1mm? Nebyl by to problém, ale je jenom do 140°C.

Jinak ta regulace jede prostě na tom videu 0,3-2A a pak jak se spojí vodiče 3 + 5 z P1 tak to prudce vyletí na max. Ani úplně těsně před tímhle bodem to nevyleze víc než ty 2A.

Jak budu doma tak se do toho zase pustím. I když už jsem se včera vztekal že to hodím do kouta. Ještě jsem zakopl o měřící hrot z Brymenu píchnutý do svorky aku a ulomil ho...ech 10+10EUR(doprava) v prdeli.

Starší drátové potenciometry, třebas i nepoužívané, bývá často potřeba přečistit, mívají neznatelně zoxidovaný povrch odporového drátu. Když občas měním 100R drátové odbručovače TP680, tak i nové, jen skladované je třeba mírně "přelíznout" papírem zrnitosti 400-600 a potom lehce přečistit od brusiva např. 96% lihem či lépe Čikuli. Osobně je ještě "konzervuju" kapkou Diavy r.v. 1982, kterou lze nahradit čistým petrolejem.
Totéž jezdec drátových potenciometrů, méně často sběrač - ten pracuje s velkým tlakem a je samočistící. U těchto větších typů bývá samotný jezdec z fosforbronzového pérového plechu, který mírně oxiduje také.
Pokud ale i při měření digitálním ohmmetrem /t.j. minimálním proudem/ potenciometr vykazuje jmenovitý odpor 3k3 ±20% a při měření odporu jezdec - oba konce dráhy reguluje odpor plynule, není třeba s ním nic dělat.

Začal bych vyloučením všech vlivů, které jsou v této aktuální konstrukci oproti předpisu jinak.
Jde-li o starší trafo s primárem ještě na 220V /z fotek to tak vypadá/, pak 24V sekundár dává naprázdno, nebo při malých proudech napětí i přes 25V, možná až 26V.
Pak bych pokračoval vyloučením asijské "kvality", se kterou tahle konstrukce z 80. let původně vůbec nepočítala.
Například:
Odpory Tesla TR151 či sovětské MLT se nikdy nechovaly tak, jako se chovají moderní, metalové 0,6W odpory. Totiž, že moderní odpory při každém větším, i časově krátkém proudovém rázu, postupně zvětšují svůj odpor. To nikdy "kovové" odpory TR151, TR161, TR191, TR192 a další nedělaly, uhlíkové už vůbec ne.
Další věcí jsou ty 5W keramické odpory - těm bych věřil zcela nejméně. V průběhu uplynulých tří desetiletí jsem "měl tu čest" s opravdu hrůznými provedeními těchto odporů. To umí velmi vtipně potvrdit třeba Tomáš-Sendyx, který s nimi bojoval také.
Často byl tmelem v keramické kostce zalitý jenom kousek podřadné slídy se čtyřmi dírkami a několika zoubky na okrajích, na něm pofidérně namotané dva-tři závity čertvíčeho, vývody byly stejně pofidérně, jakože bodově přivařené, nebo jenom přikroucené k "odporovému drátu", který svým chováním nejvíc připomínal obyčejný železný drát.
Občas to bylo tmelem zalité, maličké tělísko asi 1-2W odporu velikosti 0414-0617, na něm rovněž tak dva-tři závity čertvíčeho, pofidérně přibodovány k nepokoveným Fe čepičkám a vývody tvořil nabodovaný FeSn drát. Tomáš bude mít jistě i nějaké "ilustrační foto"

Poslední věc, kterou bych vyloučil, je připojení vývodů řídící elektroniky do správných míst silového zapojení. Ono stačí připojit snímací či referenční vývod o 20cm dál po drátu, kterým běží proudové pecky z tyristoru a hned je všecko jinak.
Dívám-li se na zapoiení elektroniky do silového obvodu: Ono stačí např. vývod 10 zapojit hodně daleko od anody tyristoru, totéž vývod 12 od katody. Tím obvodem v záporném silovém obvodu tyristoru, bez použití tlumivky, běží takové proudové/napěťové pecky, že to občas nejlevnější KT701 nedaly a prorazily se.
Mimo jiné - ty proudové nárazy jsou schopny i na 2,5mm2 lanku CYA vytvořit nezanedbatelné úbytky napětí.

Za ta uplynulá desetiletí, jsem viděl přesně těchto nabíječek celkem hodně. Často i "nákladově" zjednodušených o to napěťové vypnutí, které u nabíječů s I charkou není nezbytně nutné.
Vždy to ale bylo postaveno na základech různých rozvaděčových traf 380/220/24V s výkony 200-300VA, z jejichž sekundárů většinou šlo i bez rozebírání těch 4-5V odvinout.
U 200VA trafa na jádře EI40x40, nebo EE45x40, to představuje odvinutí asi 14-16 závitů, podle druhu, výrobce a určení trafa. Nikdy ta trafa neměla na sekundárech pod 3z/1V, protože byla určena pro trvalý provoz v rozvaděčích a neměla moc topit.
Většina "závad" těchto nabíječek byla vždy triviálních - vypálená pojistková pouzdra, rozbité páčkové spínače, měřáky, rozbité-rozlámané výstupní svorky, uvnitř ulámané či špatně přiletované, instalační CY vodiče, kterými to bylo často pravoúhle zapojováno.
Vždy se jako první zužitkovalo to, "co bylo doma" - a zbytky z elektroinstalace jsou skoro vždy.
Diody, tranzistory, tyristory i pasivní součástky jsem v tom potkával opravdu různé - sovětské, polské, enderácké - co kdo měl po ruce, případně se k tomu dostal ve fabrice - údržbě.

Pamatuju si jeden krásně a pečlivě vypracovaný kus, co byl až na tuzemské rozvaděčové trafo, osazen kompletně materiálem původu NDR. Zřejmě k němu měl konstruktér důvěru a hlavně dobrý přístup. Vše z NDR, včetně výkonových 20A diod, tranzistorů SC a SF, diody SAY a SY i velkého 20A tyristoru T811 či tak podobně.
Až na ty podceněné, elektromechanické drobnosti, se to zapojení elektroniky vždy chovalo mravně, přesně podle návodu a i se "zahraničními" součástkami, ale pořád původu RVHP.

Skutečně "elektronickou" závadu v této konstrukci jsem opravoval z toho množství, co mi za cca 35 let prošlo rukama, jen jednu jedinou.
Někdy v průběhu nabíjení proudem okolo 8A se prorazil KT701, nejspíš z něčeho vykuchaný /měl na sobě barevné tečky/, nebo byl z II. jakosti.
Protože nemohla na tvrdý průraz tyristoru zareagovat primární pojistka trafa /byl namísto ní 20mm hřebíček/, tak se doslova uvařily ve vlastní šťávě a zcela dohněda i dobře chlazené 10A diody KY708.
Do akumulátoru totiž švihal plný proud, omezený jen nízkým dynamickým odporem diod, vnitřním odporem trafa a daným napěťovým spádem. Nakonec to přepálilo /po hodně dlouhém čase/ "pojistku" výstupu, což byl docela silný měděný drátek, naletovaný v běžné trubičkové pojistce, odhadem tak 25-30A.
Lehce to samozřejmě teplotně přismahlo i trasformátor. Ten se ale po proměření izolací ukázal být v pořádku.
Po výměně probitého KT701 za původní teslácký typ KT703 /ještě s vývodním lankem katody/, diod usměrňovače za kombinaci KY710+KY738/300, dvou tranzistorů a přidání jednoho ochranného odporu asi 22R do gate tyristoru, se nabíječka bez potíží rozběhla, bylo jen třeba "doladit" asi dva trimry.
Vyměnil jsem i některé elektromechanické věci, jako ta pojistková pouzdra - ze starých zásob jsem ještě měl stříbřené Remosy a sovětské, taktéž stříbřené, keramické 2,5A a 10A pojistky 5x20. Nezoxidované Remos pouzdro těch 8-10A v pohodě snáší. Niklovaná rejže tohle nedá.
Je to už určitě 15 let i víc a už se s tím majitel nikdy nestavil, takže mu to zřejmě funguje, jak má. Je zvyklý před zimou naládovat akumulátor naplno, nespoléhá jen na dobíjení vozu /Octavia I. a II./.

kutilmil píše:ja si sinclare myslim či nieje prerušený. Po dotyku mu to vystrelý. šak už aj pred dotykom tam musí byť takmer nulovy odpor.

Přesně tohle mám na mysli.

Bočník jsem tu už zmiňoval... ještě jsem dal do placu dotaz, kde sehnat pořádný výkonový odpory? V Ecomu jsem kdysi na tu mojí nabíječku (ARA 10/81) koupil Vishay Draloric G206 a Vitrohm KH214-8. Dnes mi připadá, že Ecom doprodává skladový zásoby a nikde ve mě známejch šopech tyto výrobce nevedou. Něco málo mají v TME. Jinak všude sračkový bílý kostky.

Milane, mně je ing. Marel, který se o mě už leta stará, vždy sehnal.
Podle mě je berou na sklad už jen na konkrétní objednávku většího množství plus něco málo do eshopu, protože jsou G204 i G206 docela drahé a prodávají se pomalu.
Pokud tam takovou větší objednávku má, není pro něj problém něco k ní "přihodit" a odložit mi to. Není to pravda ihned, zpravidla 10 prac. dní až 3 týdny, ale dostanu to, co potřebuju.
Často díky jeho ochotě i to, co v oficiálním sortimentu Ecomu vůbec nevedou.
Díky velmi kvalitnímu personálu a pozici stálého zákazníka už přes 20 let /registroval mě ještě osobně ing. Hlávko, mám zákaznické číslo velmi nízké / seženu přes Ecom a za české koruny i věci průmyslového charakteru, které se normálně dají koupit jen venku a ve velkých baleních. Žádná jiná česká firma, kromě snad Rystonu a v celých baleních, pro Vás tohle neudělá.
Navíc tou objednávkou neběžné a většinou i drahé věci, nechám vydělat čistě české firmě.
Mám tu firmu velmi rád.

Aha. To jsem netušil, že až takhle. Dík za info! Já teda přímo od nich neobjednávám, ale vždycky se jen svezu s Vaškem_W. Ten komunikuje myslím s panem Martincem.

Ano, oni to mají v Ecomu nějak rozděleno podle regionů, ale myslím, že i částečně podle sortimentu, co nejčastěji dotyčný objednává.

Milane, firma Official Electronic ze Zlína prodává bílé kostky s červeným potiskem Royalohm 5W, 10W a 17W, které mám osobně vyzkoušené a jsou opravdu dobré. Možná, že je prodávají i jinde. Tipnul bych si Semic a podobné firmy.
Nejsou sice tak superlevné, jako ty noname v běžných bastl-šopech, ale zase ne tak drahé, jako blbě sehnatelné Vishay či Vitrohm.
Official vede od Royalohm i velmi hezké, matně tmavomodré, ale hlavně spolehlivé a poměrně přesné 1W, 2W a 3W MOX odpory, které se chovají také velmi dobře a snášejí i značná přetížení beze změn hodnoty.
Pokud bys chtěl, dám Ti sem pár fotek, jak mají vypadat.
Dá se to tam domluvit tak, že to předchystají na jméno a někdo to pak vyzvedne, kdo má zrovna cestu okolo.
Jsou přestěhovaní, je tam změna adresy z areálu-ulice U Tescomy kamsi do Prštného či Malenovic. Na novém působišti jsem ještě nebyl.

Vishay G202 a G204 jsme naprosto zásadně používali v Aldaxu. I přes jejich cenu /i při nákupu v balení 1.000ks/ se jejich použití bohatě vyplácelo na spolehlivosti modulů. On přerušený emitorák umí napáchat hrozně škody..

Než nějaký, méně známý typ z tohoto sortimentu v něčem použiju, dávám mu zahulit vybitím velkého elektrolytu.
Konkrétně to je, v mém pojetí "testu", sovětské "computer grade" kýblisko. Je to M5 šroubový typ K50-18, štítkově 10G/100V, r.v. 1988.
Ve skutečnosti mají všechny přes 15G, rozměry 65x140mm.
Dvě tahle kýbliska svou kapacitou, ale hlavně naprosto zanedbatelným vnitřním odporem, s přehledem "utáhnou-ufiltrují" oba plně buzené kanály 2x250W/8R Leache. S trafem 750VA a Nippony stejné kapacity softstart potřeba nebyl. Se stejným trafem a těmihle bolšány už lítaly 10A/T pojistky 6,3x32, po jejich zesílení na 15A/T už to nepravidelně neustával ani jistič C16.

Při zkouškách odporů jej nejprve nabíjím jen na 50V, případně plných 100V.
Některé 5W a 10W noname srágory pod jeden ohm, střelily už při vybití náboje tohoto kýblu s 50V. Některé až tak, že se po vystřelení tmelu rozletěla i "keramika".

Naposled jsem zkoušel typy Royalohm 0R33/10W plným nábojem těch cca 15G a nabitý na 100V. Odpor to přežil bez exploze, přerušení či změny hodnoty, jen s kouskem utaveného jednoho přívodu.
Takže jsem shledal, že jako emitorák do 400W výkonového bloku Peavey Power Module 402, je plně vhodný

Lidi už dneska nechtějí kvalitu od Vishay, Vitrohm či Draloric, ale chtějí nízkou rejžovou cenu.
Podle toho to taky ve všech eshopech vypadá. Firmy, které vedou skladem opravdu kvalitní zboží /pasiv, aktiv, elektromechanika/ bys spočítal na prstech jedné ruky.
Už je to stejný, jako za toho minulého bolševika. Než seženeš neco pořádného, aby amatérská snaha a hodiny práce nepřišly vniveč, tak se "naběháš" jako čokl.
Sice už ne po prodejnách a s pytlíky kafe či flaškou, jako to bývalo dříve, ale o to víc strávíš času u internetů.
Přebíráním toho všeobecného rejžového сайрайтa při hledání něčeho kvalitního.
Svého času měl odpory Vitrohm v určitém rozsahu GES, ale už ani ten je nevede. Semic nevím, měl před lety Vishay i Vitrohm a pár méně známých typů s páskovými vývody.
Vždycky začínám a prakticky končím u skladového výpisu Ecomu.

Kde se daly koupit nepajcované, značkové polovodiče, včetně osvědčených japonských typů, se zde asi všeobecně ví.
Jenže i tyhle seriózní firmy přes polovodiče /sklady Onkyo parts, Pioneer-TAD parts apod./ mají potíže při nákupu. Některé z těch hodně používaných japonců i amerických typů už bohužel dělá v přesnosti ± autobus jenom ta mizerná třetivýroba ala CDIL či ISC.
Hodně toho vede a skladuje Sony parts, ale tam za to skladování origošů nekřesťansky zaplatíte.
Nikomu nepřeju muset pracovat třeba s 2N2907A/2222A, 2N3440/2N5415 výroby CDIL.
Nebo známými, japonskými výrobky napříč používanými budiči 2SA968A/2SC2238A, ale výroby ISC.
To není ani za trest, to je skoro odložená poprava toho zařízení, do kterého se to někdy chca-nechca musí namontovat..

Takže myslím v podstatě vyřešeno:

- přerušený P1, jeden konec někde visí ve vzduchu. Proč, jak, čím...nevím. Dal sem tedy nový a jedeme. Asi mi tady řádí nějaký skřítek, protože mi současně pod stolem prdnul a zahořel světýlkem desulfátor napojený asi dva týdny na Pb baterku z motorky (DIY stavba ze mypower.cz). Shořel a zasvítil MOSFET. Jinak normálně fungoval už několik let.

- no jinak tedy regulace OK, je taková s dost exponenciálním průběhem, ale nevadí mi to.

- rezistor R2 alias proudový bočník budu muset předělat. Zvládá proudy tak do 5-6A, pak jak tomu přidám na 8A a začne trochu zavánět, nastavený proud klesá. S 10A zavání do minuty a nastavený maximální proud sletí dolů o 1,5A.

- omezení napětí funguje jak má, indikace taky. To mám seřízeno.

Všem velmi děkuji za rady a snahu mi pomoci.

Jo a trafo je funglovka Elektrokov Znojmo 230/24V 250VA. To staré na fotkách bude nějaká přemotávka z rozvaděčového trafa 12/24/48V + ještě má primár 500/440/380/220V. Mám ho doma už tak 35let, co sem byl kluk. Výstup je ale jen 14V AC. Velikostně 300VA určitě. Je větší než to co mám teď.

Budeš sa asi smiať ale mne sa ako bočník do takýchto strojov výborne osvedčil obyčajný kliniec.