Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Zdravim. Mam moznost kupit gramofon Supraphon G080. Problem je ,ze gramofonove ihly su zaoxidovane. Je este nejaka sanca,ze by sa to dalo vycistit alebo mam zhanat dalsiu vlozku VK-051? Pravdepodobne bol gramofon v garazi. Diky za odpoved

Tady nejde ani tak o tu korozi chvějek, ta je snadno odstranitelná a na vlastnosti této přenosky vliv nemá (tedy, pokud se zrovna nesype do drážky desky). Ovšem, když už jsou ty mosazné plíšky takto zkorodované, lze s úspěchem předpokládat, že v tom vlhku se rozpadl piezočlánek uvnitř přenosky, takže pravděpodobně dohrála, ale třeba by i překvapila, některé kousky krystalových dvojčat přežily léta, jiné ne, ačkoliv podmínky kolem byly stejné. Nutno vyzkoušet.
Jak jsou na tom oba hroty, neposoudím. Kdybys tak dal fotku nafocenou přímo v té hadí hlavě, možná by se i dalo něco odhadnout. Ale ty to fotíš snad přes televizní obrazovku a ještě předtím natočené na kazetě VHS, či co, tos to nefotil sám?
Každopádně přenoska VK031 / VK051 má zelený tlustý hrot pro šelakové desky na 78 ot./min., což už dlouho není běžná záležitost.
Zato červený (mikrohrot) bys mohl využít jen v případě, že máš k tomu gramci hromadu vinylových desek, ale MONO. Stereofonní desku ten hrot spolehlivě poničí, pokud vůbec v té drážce bude držet, do ní se totiž správně hluboko nevejde, tak drbe horní okraj.
Myslím si, že to je dostatečný důvod, proč původní přenosku neshánět, a, jestli tomu gramci fakt nic víc není (například po zapnutí nedupe vytlačené mezikolo, převody nikde nedrhnou, raménko jde hladce atd), zabastlit do hadí hlavy nějakou se stereohrotem, ty jsou ještě poměrně slušně k sehnání s krystalovým nebo keramickým systémem, i když za ceny už ne tak slušné...

Problémem jsou nejen zoxidované držáky hrotů, ale hlavně hroty samotné, které budou na 100 % ojeté nebo poškozené. Kromě toho už zaručeně nebude funkční sám piezelektrický systém, protože krystaly Seignettovy soli (nebo co se v tom používalo) budou v garážovém prostředí dávno rozložené.

Tento typ vložky se už dávno nevyrábí, jediná možnost je objednat si krystalovou vložku z Číny za babku, tu je nutno mechanicky přizpůsobit, a hlavně má pouze jeden hrot pro vinylové desky. To ovšem soudruhům v Číně vůbec nevadí a vesele s nimi osazují gramofony s rychlostí 78 ot./min.

Další možnost je gramofon jen vyleštit a nechat pro výstavní a dekorativní účely .

Než jsem stačil příspěvek napsat a odeslat, tak mě Hill poněkud předešel.

Tuhle přenosku jsme vždycky nazývali "letadýlko" . Ve srovnání se zahraničními výrobky z té doby je tento design jak raménka, tak šasi opravdu unikátní a ostatní gramofony vedle něj působí značně neumělým dojmem. Kterýpak výtvarník je asi autorem?

jirka5 píše:Tuhle přenosku jsme vždycky nazývali "letadýlko"

...kdežto ramínko s držákem přenosky byla "hadí hlava"

Design tohoto raménka pro šasi H.20, jakož i dalších šasi tímto raménkem osazených (tuším až po HC302 a odvozené typy AGC, pak ještě HC643 a GBZ a nějaký ten měnič desek MD), je práce profesora Zdeňka Kováře, jak se píše i na straně 22 této práce.
Stejný autor má na kontě například i design vozu Tatra 603 a různých typů nástrojů, strojů a udělátek.
Tatru 813 a gramofony pro stereofonní přenosky už navrhovali jeho žáci. Mimoto se objevila i šasi dovezená v rámci kooperace (Iskra, Perpetuum Ebner a jeden dva další), jejichž design viditelně tuzemský původ nemá.

"Tuzemský" původ evidentně nemá raménko gramofonu Tesla MC 400.

A co bys chtěl na tom raménku ještě měnit tak, aby při současně zvládalo
- co nejšetrnější přehrávání desek
- co nejmenší zkreslení a rezonancemi dočuněné zvlnění charakteristiky
- co nejmenší příčné namáhání ložisek kloubu
- dlouhodobou stabilitu uložení a seřízení,
a to vše rozdrobené do spousty dalších podpožadavků, ale přitom se pokud možno vyhnout maximu patentovaných možností?
Navíc, když to má být materiálově nenáročné, technologicky jednoduché, ve výsledku levné, aby to někdo koupil...
No tak od sebe konstruktéři i designeři opisovali tak často, že některé přístroje byly až vzhledově odpudivé, přesto se jich taky prodalo dost
Už jsem viděl gramofony Tesla NC420 i 430 prodávané v Německu, jen na terčíku kloubu raménka bylo napsáno Lenco.
A HC400 (rozhlasácké šasi) zase rozmístěním ovladačů nápadně připomíná šasi PE34, jen s jednodušším tvarováním a jinými knoflíky. Píšou, že design dělal Výzkumný ústav elektroakustiky, ale vespod je šasi prodávané firmou Perpetuum Ebner ze Schwarzwaldu. To mě nepřekvapuje, v šedesátých letech Tesla Litovel dost často spolupracovala právě s firmou Perpetuum Ebner (na konci šedesátek ty kontakty zkomplikovala okupace, která pro PE znamenala de facto konec levných subdodávek z Moravy). A vzhled následujících modelů začal silně připomínat šasi HC07 z Litovle.
Proto 1.1.1971 se PE sloučil s firmou Dual, která ale také patřila rodině Steidingerů, a o dva roky později se pod značkou PE gramofony přestaly prodávat.
Znovu se značka PE objevila až v roce 2015, kdy se od 3. května zase začaly prodávat gramofony PE1010 a PE4040. Na nich se ale už podepsali konstruktéři přetažení od Dualů. A jejich design je už zase docela zajímavý a zase to vypadá už na první pohled jako gramofon, a ne jako hračka z tržnice (jakkoli to Dualům hrálo velmi dobře, od konce osmdesátek jim vzhled přístrojů příliš nešel a začalo se to lepšit až kolem roku 2010).
Nehledej v tom nic, než zoufalství designérů nad tím, co vše nesmí jejich návrh pokazit. Je to nakonec výsledek hledání rovnováhy mezi tím, jak nakrmit uši a současně lahodit oku.
V době, kdy profesor Kovář spolupracoval s Teslou, mohl si dovolit oblé tvary vylisované z plastu, tehdy byly na gramošasi jiné požadavky, než dnes. Hlavně se jich nesledovalo tolik. Přesto věřím tomu, že by se s tím popasoval taky.

A nejen NC420. I NC430 a další modernější typy. Vždyť i přenosky Lenco jsou přeštítkovaný teslácký VM210* a VM220* ...

Ten MC400 má raménko a uchycení jiného provedení, než 420/430. Stejně tak to protizávažíčko a v té době dosud nepoužitý magnetický antiskating. Shodný je jen headshell. Ostatně, informaci o cizím původu jsem kdesi četl, možná někde vlevo dole.
No a raménko na gramofonech 440/450 je okoukané myslím od firmy Rega.

Kurňa, dnes jste nějací rychlí, než to dopíšu a opravím, už jsou tu další příspěvky...

Zdravim,dakujem za odpovede. Fotka bola robena z pocitaca a z jedneho nemenovaneho aukcneho portalu ( eBay)v Anglicku ( Londyn), kde momentalne zijem.Jedna sa o exportnu verziu GE080 v ciernej kozenkovej uprave. Niekedy sa predavaju radia( Tesla-TALISMAN/ cca£ 200, Tesla -LUNIK) a gramofony (SUPRAPHON-GE080), ktore boli vyrobene v Ceskoslovensku.Verziu v ciernej farbe so na slovenskych a ceskych aukcnych portaloch nevidel,preto ma zaujala tato aukcia.Okrem sledovania aukcia chodim aj na blsaky ci tam nebude nieco zaujimave. Inac som clenom ceskoslovenskeho dx klubu ( CSDX) a ak mam cas tak ,, lovim,, rozhlasove stanice. Este raz dakujem za odpovede!

Trochu OT: onehdá jsem zahlédl v jednom filmu, jak u jezera Loch Ness poslouchali v roce 1940 rádio Talisman 406U. Tak buď ho naši o jedenáct let později opráskli do mrtě, nebo se anglickým filmařům něco nepovedlo. Talisman starý mínus 11 let...
Na historickou hodnotu bych si proto ve Spokojeném Království dával bacha.

Za to dizajn NAD5120 litovelští prokazatelně neopajcli od nikoho
protože něco tak ošklivého...komerční sebevražda řekl bych, zvažte
že průměrný klient nakupuje podle vzhledu aparátu a rezonance,
pohon, zkreslení či jiná věda jsou v ten okamžik jaksi druhořadé
("exportní souběh" a doprodej za stovky v čs bazarech to potvrzuje)

Nesouhlasím: NC470 s trubkovým raménkem se na západ moc neprodával - vedle hromady jiných a lépe (myslím naleštěněji) vypadajících gramofonů ty plasty příliš nelákaly. Naopak s tím plochým ramínkem z Hifiklubu měl na Západě úspěch, protože vypadal netradičně, ale přitom hrál lépe, než tam obvyklá vyšší střední třída. A za příjemnější cenu. Mimoto měl zákazník na vybranou - ta dvě raménka se dají bez problémů vzájemně zaměnit, drží je jen konektor zavěšený v otočném čepu svislé osy otáčení raménka.
Samozřejmě značka NAD tomu také dodala více lesku. V RVHP byl větší zájem o trubkové raménko, protože vypadalo "techničtěji". Málo platné - ploché lichoběžníkové raménko nebudilo příliš velkou důvěru...

Nebyl náhodou autorem tohoto gramofonu pan Jiří Janda? Nebyla konstrukce plochého lichoběžníkového raménka východiskem z technologické nouze?