Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Tesla NC430 (NC43)
použitý synchronní motorek údajně nepotřebuje ale...

No dej si tam místo síťového napájení frekvenční měnič... Ale sinusový (!), žádné "hranaté" buzení á la krokáč, protože by to vrčelo.

Nebo alespoň pokus o sinus. Ovšem původní motor M305 je na 220/230V a je zapojený jinak.

Aneb na blbou otázku blbá odpověď.

Vymenit gramofon.

Převinout a použít MBA810 a jednoduchý oscilátor....

Nebo vyměnit motorek za 24 V (dával se do plotteru Alfi), který tahá i při efektivních 8 V, když se krmí sinusem. Bez převíjení, a ještě si můžeš vybrat, jestli použiješ vinutí celá, nebo jen polovinu z každého.
Jedno z fungujících řešení jsem popsal tady.
Ale s MBA810 to taky jde, dokonce jen s jedním kouskem a fázovacím kondenzátorem (místo buzení dvou konců z Wienova generátoru přes fázovací členy), jestli ti stačí 33 a 45 ot/min.

No, záleží, jak mají být otáčky přesné a nakolik je povoleno jejich kolísání.
Protože je zátěž zhruba konstantní a především je použit synchronní motorek, není třeba průběžně otáčky snímat. Pro stávající (nebo silnější) synchronní motorek bych volil krystalový oscilátor s kmitočtovým děličem (lépe Atmel či podobný) a obdélník převedl na sinus.
Při výměně za stejnosměrný motorek bych otáčky už snímal a zpětnou vazbou udržoval jejich konstatní hodnotu. V tom případě bych volil větší hmotnost vyváženého talíře.
Pro Hilla: Jak by se jevila namísto MBA810 klasická 723 s proudovým zesilovačem?

JirkaZ píše:Aneb na blbou otázku blbá odpověď.

aneb na "blbou otázku" příště nereaguj
ostatním děkuji

MBA810 je pro střídavé buzení, to se 723 asi neuděláš...

Nedalo by se to schéma obšlehnout podle zapojení tiskárny BT100? To byla 1 jehličková tiskárna kde motorky byli řízeny přes MBA810.

Takový návod kdysi vyšel, ale s převinutým motorkem, nikomu ho nenutím, jenom pro zajímavost.

Nejspíš by šlo ten motorek nepřevíjet a budit přes trafo 9-12/220. Ale stabilita otáček toho zapojení asi bude úžasná...

Ono tenkrát (82 - 84) něco takového vyšlo, s oscilátorem s 741 a byly tam uvedené i nějaké hodnoty odchylky otáček (přesnost nastavení kmitočtu), ale je to poplatné době vzniku.

Tak to bych tak jistě netvrdil - i obyčejný astabil se dvěma tranzistory poskytuje dostatečně stabilní kmitočet pro potřeby pohonu gramofonu s řemínkovým náhonem talíře. Zvlášť, když ty otáčky kontroluješ a jemně nastavuješ podle strobokopu. A, když vybereš a poskládáš hodnoty součástek klopňáku z různých materiálů, abys snížil teplotní závislost frekvence, zjistíš, že na potenciometr PITCH nemusíš hodně dlouho sáhnout.
Zapojení uveřejněné v Hifi magazínu 4/81 jsem dlouho provozoval a střednědobá stabilita otáček mě netrápila vůbec (tedy, pokud nepočítám 10 špuntíků z gumy řemínku, které narůstaly kolem řemenice motorku, protože se netočil plynule, krokoval - obvod řemenice se tím zvětšoval a otáčky kotouče časem stouply; prostě to chce sinus, aby otáčení řemeničky bylo co nejplynulejší a nepřetahovala se přes gumu s roztočenou hmotou talíře).
Tou střednědobou stabilitou myslím řád desítek provozních hodin.
Posouvač fáze na vstupy dvou můstkových zesilovačů jsem vyvěsil už kdysi tady, k tomu samozřejmě sluší sinus oscilátor přeladitelný v rozsahu 35 až 80 Hz, aby to umělo otáčky od 33 do 78.
Ono to vypadá, jako oxymórón: "kmitočtově stabilní astabilní obvod", ale ukázalo se, že to existuje. Pravda - dobře udělaný oscilátor s Wienovým členem a stabilizací amplitudy se sinusovým výstupem do nepřemodulovaného MBAčka budícího motorek převinutý na potřebné napětí udělá taky dobrou službu.
Vlastně to MBAčko se dá taky zapojit samotné jako Wienův oscilátor a průběh signálu bude pro motorek naprosto vyhovující...

Hill píše:...
Zapojení uveřejněné v Hifi magazínu 4/81 jsem dlouho provozoval...

U těchto tyristorových zapojení napájených DC a vypínaných přes kapacitu druhým tyristorem jsem si vždycky říkal: co když se "náhodou" (rušením, výpadkem...) stane, že jeden nebo oba tyristory zůstanou trvale sepnuté... Prostě mi to z podstaty přišlo jako náchylné k průseru.

Je ale fakt, že ten princip se používá už hodně dlouho a i v oblasti vysokých výkonů (trakční motory apod.) a nějak jim to snad moc nehořelo.

Má s tím někdo konkrétní zkušenosti (myslím právě z té výkonové oblasti)?

Pokud jde o vypínání DC, tak ten tyristor připojený přes kapacitu trvale seplý zůstat nemůže, po nabití kapacity vždy odpadne.
V podstatě obdobné zapojení se používalo u tyristorového řádkového rozkladu (Color 110, Rubín C202) a moc to nehořelo. Jen se v tom proti tranzistorovému rozkladu hůř hledá, opraváři tohle zapojení moc rádi neměli. Ochrana v tom zapojení dokonce fungovala tak, že se hlavní tyristor sepnul do zkratu a nepřítomnost impulzů zpětného běhu vedla k odpadnutí tyristoru přímo v usměrňovači síťového zdroje. Pokud to nestihl (stávalo se u Rubínů díky "sovětské kvalitě"), shořela jen síťová pojistka. Nesměl tam být místo ní hřebík