Hele, toho VN se vůbec bát nemusíš, když si sundáváš svetr, tak máš na něm kolikrát přes 30KV a taky Tě to nezabije.. To napětí je tam generovaný měničem, který má prdlajs výkon.. Jinak by Tě provoz stál majlant. Je to měkký zdroj i kvůli přeskokům (aby to nezapálilo usazený třeba textilní prach, který je nejčastěji v ložnicích). jakejsi Conrádovský Neotec měl dokonce ochranu proti přeskokům, která vypnula měnič a rozsvítila poruchu.. Jinak moje zkušenosti jsou takové, že jako filtr vzduchu je to nějakou chvíli použitelný, ale ionty to nedělá.
http://www.dnaelektro.com/ionizatory/ionizator-ioniz-air.20943
tenhle jsem měl. Obstojně fungoval do prvního čištění. Vál z něj takový svěží vánek a elektrody se postupne kalily prachem. Zářičem je tam kovový hřebínek.
Po vyčištění už vánek nebyl, provoz byl hlučnější - ozývalo se sršení a smrdělo to po ozonu.. Hřebínku jsem se dotýkal pouze jemným štětečkem a destičky jsem umýva vlhkou hadrou.. Navíc mi vrtala v hlavě jedna věc.. Když to změnilo funkci, přišlo mi, že se to celý začalo nabíjet na nějaký potenciál, prach proletěl destičkama a usazoval se zvenku na plastové skříńce, přitom destičky byly prokazatelně spojeny z opačným pólen ty "VN kostky" - trafo a násobič v jedné pryskyřicové kostce. Zkrátka - ten vánek hned po opuštění přístroje udělal čelem vzad a směřoval dozadu.
Generátor iontů, který mi nejlíp fungoval, tak byla ta "cukřenka s dobrou náladou" a to proto, že byla galvanicky spojena ze sítí, takže mohl procházet proud z hrotu do okolí.. Dokonce naproti hrotu bylo vidět větší množství usazenýho prachu..
. Jmenovalo se to něco jako "Krabička dobré nálady" 
.
.
