Jaká je životnost záznamu na VHS?
Moderátor: Moderátoři
Jaká je životnost záznamu na VHS?
Mám doma např. i nahrávky z roku 1993, něco dokonce ještě v SECAMu. Záznam je po té době stále v pořádku, nedropuje, jen mi přijde již více zašumělý.
Je mi úplně jasné, že i přesto musí docházet k postupnému prokopírování vrstev na cívce, vytahávání pásku při přehrávání. Materiál je navíc-pomalu, ale jistě-stejnosměrně sycen. Geomagnetickým polem, jehož účinku nelze zamezit.
Četl jsem, že se zde najdou takoví odborníci, kteří mají video od 80.let. Jak vypadá dnes puštěný film na VHS, nahraný v 80.letech? Dá se na to ještě koukat? Nebo to dropuje, šumí, vypadává synchronizace či se obraz zcela rozpadá?
Jediným a nejlepším řešením je samozřejmě postupná digitalizace. Jenže to je u mě "běh na dlouhou trať", to bych se nemohl věnovat ničemu jinému než duplikaci filmů. Tedy leccos na analogu ještě hezkých pár let zůstane.
Děkuji za jakékoliv zkušenosti.
bez problémů
Secamu to může být jedno, je to FM signál superponovaný na další FM signál.
To zvětšení šumu s největší pravděpodobnosti nebude způsobené magnetickým polem Země. Po bytě je hromada jiných příležitostí ke zmagnetování - a silnějším polem. Jenže nejčastěji je to tím, že nahrávku pouštíš na jiném videu, než na jakém byla pořízená. Třeba stupeň preemfáze jasového signálu je různý nejen podle výrobců, ale má pozorovatelný rozptyl i kus od kusu v rámci jednoho typu. Hodně stará videa na to měla i v záznamové cestě signálu Y trimr, pak se od něj upustilo a vše bylo dáno tolerancemi součástek. To například. Nebo rozměrový a polohový neklid obrazu - nahrávající video třeba mělo ještě těžší rotující části bubnu a řemínkový náhon capstanu na jeho setrvačník - a dnešní už mají bez výjimky direct drive motor. Tedy jiná rychlost reakce na časové chyby, obecně jiné vlastnosti regulační smyčky.
Prokopírování spíš vadí u klasického zvukového záznamu - některé pásky je fakt vhodné jednou za půl roku přehrát na jeden konec a nepřevíjet zpět. To až zase za půl roku. Mám totiž pásky ze sedmdesátých let (převážně Emgetonky - ty byly dobré a dostupné, jen se na ně musela doseřídit předmagnetizace: většina výrobců včetně Tesly ji totiž nastavovala na AGFA PE41, ačkoliv tento pásek byl poměrně dost málo k sehnání, ale to Emgetonky dost poškodilo na pověsti) a na těch, co občas přehraju, se mi jeví to prokopírování výrazně menší, než na těch, co jsem vybalil po patnácti letech.
U videokazet v tom skutečně tak významný problém nevidím, ať si jinak o systému VHS myslím cokoli. To už bych projevil méně důvěry v DVD. Je to dlouhodobě nevyzkoušené médium a po zkušenostech s CD-R a CD-RW bych vypalovaným diskům zase tak bezvýhradně nedůvěřoval. Leda mít možnost nechat DVD vyrobit plným procesem, což je ale cenově někde úplně jinde. Ale bylo by to na podstatně déle. Jen, aby to pak bylo zase na čem přehrát. Do háje: klasický film měl něco do sebe, že?
VHS
Tomu zmagnetování se snažím předejít tím, že kazety skladuji v samostatné skříni cca 5m od TV snad mimo dosah magnetických polí. Zrušil jsem magnetické zavírání dveří a nahradil je mechanickým zámkem, není zde žádný reproduktor ani transformátor. Ani video nemám v TV stolku, ale cca 5m od televize v poličce ve skříni. Skříňku v TV stolku používám na knížky. Důležité nahrávky nepůjčuji, jen duplikáty.
S tím Emgetonem-mám taky jeden pásek Emgeton-jsem na něm já, když jsem začínal mluvit.....
Pokud jde o DVD, rozhodně nechci svou analogovou videotéku kvůli DVD naházet do popelnice-převést to nejdůležitější a archivovat paralelně oba formáty. To asi ukáže opravdu až čas, jak je to s "časově neomezenou" životností DVD-R.........
Jen bych měl ještě dotaz-jak pracuje S-VHS ET? Je to cokoliv lepšího, než softwarové "překlenutí" mikrospínače v mechanice, který pomocí otvoru v kazetě rozeznává vložený materiál? Nejde jen o umožnění S-VHS záznamu na VHS pásku bez jakéhokoliv dalšího zdokonalení? Tedy to samé, jako dovrtání identifikačního otvoru do VHS kazety. Samozřejmě jsem to zkusil (při rozebrání kazety, aby uvnitř nezůstaly špony od vrtání). Můj stroj nemá mód ET. Záznam byl k nerozeznání od nahrávky na S-VHS kazetě. Po dvou letech archivace však dropuje tak, že je na mezi koukatelnosti. Tak pro běžné nahrávání používám VHS kazety a na kvalitu kupuji Super-VHS i přes jejich cenu. Ani po 6 letech nahrávka na nich neztratila na kvalitě. Tak by mě zajímalo, je-li S-VHS ET něco lepšího.
S-VHS ET
-
Petko
VHS???
ODSOUZENÉ K ZÁNIKU?
Zvukové archivy celého světa mají jedno společné: snahu vypořádat se s časem, který mění i nejcennější záznamy v jednotvárný šum.
Podaří se zachovat třeba originální nahrávky skupiny Eagles dříve, než budou navždy ztraceny?
Jednou z chvályhodných vlastností archivů je množství uskladněných dokumentů. Například Britská knihovna spravuje ve svém zvukovém archivu (British Library Sound Archive) 2,5 milionu kusů zvukových nosičů. Najdete tu přes milion kompaktů, LP desek a 78otáčkové desky, dále tři tisíce voskových válečků a stovky pásek s rozhovory nebo třeba nepublikovanými hudebními vystoupeními.
Smithonian Institution ve Washingtonu DC má sbírku podobného významu obsahující nahrávky původních obyvatel z roku 1890, rozhovory s bývalými otroky z třicátých let minulého století a kolekci lidové hudby z celého světa. Obě instituce by rády zpřístupnily své sbírky na internetu. To znamená nejprve je převést do digitální podoby. Čas běží, záznamy stárnou a dokonce i několik let staré nahrávky rychle ztrácejí kvalitu.
PRVNÍ BYL VOSK
Na vrcholu žebříčku nejohroženějších titulů se umístily válečky používané pro první gramofony v podobě, jak je sestrojil Bell a Edison. Válečky se skládají z cylindrického jádra potaženého mýdlovitou vrstvou vosku. Do vosku se sice snadno ryje, ale poškození při přehrávání je nasnadě, a to i za použití velice citlivých přístrojů. Také uložení těchto válečků představuje problém. Vosk časem vyschne a rozpadá se, takže je třeba najít vhodnou vlhkost a teplotu, aby se tento proces alespoň zpomalil. Každá firma, která vosk vyráběla, navíc používala trochu jiné postupy, takže vosky se mezi sebou liší a jednotné podmínky pro skladování nelze stanovit.
JAK SE ČISTÍ ZVUK
Nahrávky, které jsou ve špatném stavu, se musí nejprve vyčistit. Programy, které rozeznají zvuk od šumu, nejsou postačující. Pouhé odfiltrování šumů nelze použít, ztratil by se tak i samotný zvuk. Vědci z archivu vymysleli jiný způsob, jak zvuk vyčistit. Základem je speciálně vyrobená stereo přenoska, která sleduje současně záznam ze dvou různých nahrávek. Procesor pak srovná obě nahrávky a vybere nejlepší zvuk. Umí dokonce i přepínat z jedné nahrávky na druhou podle toho, která je kvalitnější. Přepínání musí probíhat zvolna, aby se nahrávka nezkreslila. Další podrobnosti autoři tají, protože si svůj nápad chtějí dát patentovat.
HOVOŘÍ K VÁM KRÁLOVNA
Zda se technologie osvědčí, ukáže analýza válečku s údajným projevem královny Viktorie, kterou v roce 1888 navštívil jeden ze zástupců Bellovy společnosti. Když byl v roce 1991 váleček přehrán, ukázalo se, že jedna jeho část je prázdná, na druhé je zaznamenán mužský hlas a na třetí ženský hlas. Zvuk však byl natolik nezřetelný a šum tak silný, že se podařilo určit jen asi čtyřicet slov. Počítačové programy selhaly, takže nyní je čas na rozlišení pomocí techniky přepínání. S trochou štěstí bude pořízen záznam, který vydrží do doby, než se podaří určit jeho původ.
TRÁPENÍ S NITROCELULÓZOU
Další vysoce ohroženou skupinou jsou nitrocelulózové desky, které se používaly ve třicátých a čtyřicátých letech minulého století, než byly vytlačeny magnetickými pásky. Nosičem zde byla nitrocelulóza pokrytá vrstvou skla nebo hliníku. Nitrocelulóza časem tvrdne a na jejím povrchu se vytváří bílý prach. V nejhorších případech se oddělí povrchová vrstva a následně se rozláme na kusy. I na deskách, které se dají dosud přehrávat, je vysoká hladina šumu. Jsou-li k dispozici dvě kopie, lze je synchronně přehrát a tak oddělit mluvené slovo nebo hudbu od šumu. Větším problémem je synchronizace obou nahrávek. Dříve se používaly dva spojené přehrávače tak, že jeden ležel nad druhým. Druhý způsob spočívá v přehrání záznamu do digitální podoby a srovnání podle charakteristických rysů hudby, například bicích.Co však dělat, když se nitrocelulózové desky teplem slepí k sobě? První plán - pustit mezi ně proud vody tak, aby se oddělily, avšak vnější vrstva by nebyla poškozena - nefungoval. Zrodil se jiný nápad: nechat vodu vsáknout do prasklin kapilárním efektem, desku zmrazit, rozehřát a opět zmrazit. Při tání se voda dostane mnohem dále a další zmrazení by mělo vést k odděle ní desek. Na bodě mrazu místo desek zatím zůstal samotný nápad. Nepodařilo se najít látku, která by bránila příliš rychlému tuhnutí vody a zmírnila tak riziko poškození drážek.
PEČENÉ LEPICÍ PÁSKY
Možná ještě náročnější úkol představují magnetické pásky, které se používaly od sedmdesátých let. Magnetická vrstva držela na plastovém základu díky chemikáliím, které se pomalu ztrácejí. Pásek se následkem toho přilepí k předcházející vrstvě na cívce. Avšak i tento "syndrom lepicí pásky", jak slepení pásky říkají odborníci, není nepřekonatelný. Nahrávka se vloží do trouby a po osm hodin se "peče" při 55 stupních Celsia. Nestabilní povrch se tím zpevní a magnetická vrstva opět pevně sedí na podkladě. Po vychladnutí lze pásek přehrát a pořídit z něj kopii. Je pro to však jen jediná příležitost. Teplem pásek zkřehne a při dalším přehrání by popraskal. Britové přišli na ještě rychlejší způsob, jak si s takovým páskem poradit. Mají k tomu stroj přezdívaný pro svou výšku "hodiny po dědečkovi", který pásek pomalu odmotává a před přehráním jej vystaví proudu horkého vzduchu. Pomocí této technologie se podařilo zachránit záznam z procesu s Nelsonem Mandelou z roku 1964, při kterém byl odsouzen na doživotí. Mandelův projev byl nahrán na pásek, který však za dobu trvání apartheidu ztratil pružnost natolik, že jediným řešení bylo zahřát jej.
HISTORIE JMÉNEM BETAMAX
Jak si stojí novější média? Čas se projevuje i na nich. V sedmdesátých letech se začalo s ukládáním dat v digitální podobě na videopáskách systému Betamax. Nahrávaly se tak koncerty klasické hudby i divadelní představení, takže po celém světě lze najít stovky tisíc pásek tohoto typu. Loni zjistili pracovníci francouzské Národní knihovny, že signál na páskách Betamax se začíná ztrácet. Britská knihovna, která vlastní asi deset tisíc těchto nosičů, nechala vypracovat vlastní studii, z níž plyne, že zánik postupuje ještě rychleji, než tvrdí Francouzi. Studie předpovídá, že za deset let se úroveň signálu sníží o polovinu. Začala proto rychlá záchrana, která zatím vyšla na 150 tisíc liber. Komplikací jsou i přístroje Betamax, které se v Evropě nevyrábějí již deset let, a čínská továrna firmy Sony právě zastavila jejich produkci. Nebude-li možné nahrávky Betamax na ničem přehrát, ztratí smysl docela.
ZKÁZA V ARCHIVECH
Nejlepší až na konec. Odborníci na zvuk nedávno zjistili, že i poměrně nové pásky určené pro digitální záznam podléhají rychle zkáze. Loni otevřeli inženýři společnosti Warner Brothers svůj sejf, aby z něj vyndali drahocenné originální záznamové stopy a vydali je znovu v dokonalé kvalitě na DVD. K svému zděšení zjistili, že navzdory pečlivému uložení se mnoho pásek slepilo - například Hotel California skupiny Eagles nebo pouhých deset let staré album R.E.M Authomatic for the People. Se stejnými problémy se zákonitě potýkají všechny podobné nosiče v archivech různých nahrávacích společností. Boj s časem nebude jednoduchý. Americký Kongres vyčlenil na záchranu pásků v Smithonian Institution a ve vlastní knihovně 750 tisíc dolarů. Ale i když se všechno podaří, problém se bude za pár desítek let opakovat. Již dnes máme důkazy, že oblíbené kompaktní disky nemají takovou životnost, v jakou archiváři doufali. Dnešní konzervační práce tak vlastně jen připravují nemalé starosti pro naše potomky.
Kdo chce vědět víc: www.saveoursounds.org/sound-samples.htm
padlo slovo o životnosti nosičů CD-R a dvd-r tedy na doplnění uvádím tento malý článek. Informace poskytla firma/značka VERBATIM media...ale, může jít o reklamu, propagaci výrobků a marketing, že...
Zkoušky prováděné v klimatizovaných místnostech demonstrují výdrž okolo 100 let jak u CD-R, tak i DVD-R médií. To však platí pouze pro disky uskladněné za určitých klimatických podmínek, přičemž kvalita jejich vypálení přirozeně také hraje důležitou roli. V tomto ohledu se preferují spíše kombinace vypalovačka/médium. Způsob uskladnění těchto disků je také velice důležitý (v plastové krabičce na stojato, při teplotě 20 až 25 °C a 55% relativní vlhkosti vzduchu, chráněné před světlem, kouřem apod.). Každé jednotlivé použití CD-R/DVD-R nosiče zkracuje jeho zbývající dobu životnosti, stejně jako drobné škrábance, otisky prstů, prach apod., čemuž je samozřejmě obtížné se vyhnout.
Opatrná manipulace je proto žádoucí, chceme-li zachovat co nejvyšší životnost média. Vzhledem k přímému vlivu uživatele na tuto vlastnost je však nemožné určit přesnou délku životnosti pro konkrétní médium. U prázdných médií neumíme určit délku životnosti vůbec, neboť nejsou k dispozici žádná testovací data. Nicméně u médií, na které byla data zapsána již ve fázi výroby, je životnost přibližně stejná jako u médií určených pro pozdější zápis dat (za předpokladu, že média jsou vyrobena ze stejně kvalitního materiálu).
DVD z videokamery JVC z roku 2001 som pred pár dňami musel vyhodiť, nenačítal ho ani PC ani DVD rekordér.
- radioelectrum
- Příspěvky: 2337
- Registrován: 11 lis 2011, 00:00
- Bydliště: Oslavany
Jaké s tím máte skušenosti ? A jak často kezety převíjíte?
A co takhle kazety zabalit do staniolu ?
Jinak mám tady pár dílůmalý pitaval z velkého města nahrané na VCR (to jsou ty čtveraté kazety s cívkama nad sebou) prý když to dávali poprvé (1982 ?) a jsou bez chybi.
DVD tak tomu neveřím, podle mne do 20 let konec. Je lepší si pustit starou videokazetu z blízkými kteří již nejsou mezi námi, a my máme mnoho vlasů a malé břicho, a zaspomínat si i s dropouty, než čučet na nápis disk error.
radioelectrum píše:DVD tak tomu neveřím, podle mne do 20 let konec. Je lepší si pustit starou videokazetu z blízkými kteří již nejsou mezi námi, a my máme mnoho vlasů a malé břicho, a zaspomínat si i s dropouty, než čučet na nápis disk error.
To máš sice pravdu ale kde je pak technický pokrok ? Gramec na kliku a šelaková standartka "78" His master voice nevyžadoval ani elektřinu...a žulové kotouče z Baian Kara Ula ?
- radioelectrum
- Příspěvky: 2337
- Registrován: 11 lis 2011, 00:00
- Bydliště: Oslavany
Technický pokrok který je založen (hlavně výrobci a prodejci) na tom že si po 5 letech veškerou audiovizuální techniku (od televize přes video až po fotoaparát) co mám doma vyměním za jinou bez toho aniž bych měl zpětnou kompatibilitu to mi je na nic.
Pro firmy které po dvou třech letech již neexistují je jedno že se jim sesype server se veškerými daty, pro fotografa který ví že modelka je po 5 letech focení již okoukaná je taky jedno že již její fotky již z CD nepřečte, ale pro běžného uživatele je potřebné mít systém ukládání fotografií, videa a zvuku se spětnou kompatibilitou, pokrok je kničemu pokud si nepřehraji 10 let starý rodinný záznam.
Bohužel nikde není možnost nějaké alternativy ke komerčnímu audio-video záznamu která by byla standartem zaručeným alespoŇ 50 let.
Jinak se pravidelně dívám na kazetu, co jsem kdysi byl rád, že jsem to náhodou nahrál, protože pak jsem jinde už neměl možnost v originále najít - byl to film El Cid.