Jestli tě šéf nutí každou chvíli zhasínat jednu 20W zářivku, tak je to vůl.
Jestli mu jde o zhasínání haly s nainstalovaným příkonem pro osvětlení 10 kW, tak to smysl může mít a nebo nemusí, podle mnoha hledisek: doba svícení/nesvícení, typ trubic, zapalovacích obvodů, teplota těles, cyklus obměny vadných trubic atd. K tomu pak odůvodnění z provozního hlediska, obyčejně se někde svítí proto, aby tam bylo vidět, na pracovištích je to dáno hygienickými normami pro hladinu osvětlení a bezpečnostními požadavky atd...
Problém bývá spíš v mentálních než technických důvodech mezi stranami sporu, někdy pomůže spíš změna šéfa/pracovníka.
Startování trubic klasickým žhavením vláken a napěťovým impulsem z tlumivky pomocí bimetalu ve starteru je dost limitujícím faktorem pro životnost, a tedy pro "neúsporu" provozních nákladů. Ta mžiková spotřeba je nepodstatná. Větší ztráty budou při náhradě předčasně opotřebených trubic (náklady na trubice, startéry, mzdové náklady na údržbu, u nekvalitních těles se rozpadnou teplem při trvalém žhavení konců trubic s vadnými startéry patice a musí se měnit celé těleso...).
Tomu, komu se skutečně jedná o minimalizaci spotřeby, se vyplatí (dlouhodobě) investice do elektronických předřadníků, kde je počet startů z hlediska životnosti trubice nepodstatný. Obyčejně je vypracování ekonomické studie dost náročné pro laika, je to spíš práce pro projektanta z oboru osvětlovací techniky.
Ale jak říkám, lidi kteří řeší jednu zářivku v kanclíku, jsou spíš případ pro lékaře
