Co je malé, to je milé, ale až to vyroste..... Ale určitě najdeš někoho, kdo si je vezme. Já ne, bydlím v paneláku a nejraději mám andulky. To jsou pro mě ti největší miláčci. Nemusí se venčit, nekoušou, neničí byt a pořád je s nimi nějaká zábava. Pokud je nechám přes noc volně, spí nahoře na garnýži. A sotva začne svítat, následuje nálet na hlavu

. Při obědě jim dávám na talířek kousky ovoce, ale stejně někdy ochutnají i z našeho talíře. A před pár dny se mi Milča vykoupala v limonádě. Nalétla na skleničku a šup-už byla v ní. Úplně si slepila peří. Musel jsem ji vzít i s klecí do koupelny a pustit jí na stranu klece vodu, aby se mohla koupat a smýt si to, a potom šup na druhou stranu klece do sucha. Jsou zvyklé na lidi, ale nemluví, ony většinou nemluví když jsou v páru. Ale zato je jim lépe než kdyby byla samotná jedna andulka. Příští rok bych chtěl zkusit odchovat mladé a udělat jim voliéru na balkóně-sousedi asi budou mít radost..... Letos s balkónem moc nemůžu počítat, ve škvíře mezi panely se mi zabydlely vosy. Ony sice nic neudělají, když je člověk neprovokuje odháněním, máváním rukama apod. Ale když tam nutně nemusím, raději "k vosám" na balkón nejdu.
Pejska měla moje teta, ke které jsme občas jezdili na návštěvu. Byl to jezevčík. Jako malé dítě jsem si ho chtěl pohladit a on mě kousl do ruky. Nikdo nevěděl proč. Nepamatuju si to, vím to jen od svých rodičů, prý mi z ruky kapala krev a byli jsme s tím v nemocnici. Sice si kousnutí nepamatuju, zato dodnes, po 32 letech, když jdu po ulici a proti mě větší pes volně a bez košíku, raději přejdu na druhou stranu......