) co bych chtěl napájet solárním panýlkem+superkondenzátorem. Celý to má celkem malou spotřebu 50-100uA , ale panýlek musí dodávat dostatečnej proud i při šeru/zamračeno/zima... (a je tam dost místa), proto jsem tam dal cca 200mA model.
Co řeším za problém - zkráceně řečeno - potřebuji paralelní regulátor napětí s malou vlastní spotřebou. Když by na to náhodou svítilo přímo slunce, tak těch 200mA nabije za chvíli kondenzátor a pak už ho zničí překročením jeho napětí (2,5V). Normálně při menším panýlku mě napadlo tam prostě hodit paralelně referenci LM385, která má v klidu spotřebu nějak 10uA a bylo by, ale má proud max nějak 20mA (absolute maximum 30mA), což by ji při přímým slunečním svitu hodně rychle oddělalo.
Napadl mě obvod že vezmu referenci (třeba 1,25V) a pak komparátorem budu porovnávat tohle napětí s děličem toho vstupního napětí. A výstup z komparátoru bude na tranzistor co to bude "zkratovat".
Našel jsem si komparátor MCP6542 se spotřebou jen nějak 1,2 uA, což je super.
Mám tu jen (čti: umím v) takovej hodně BFU simulační program a podle něj se zdá že by to fungovat mohlo. Napadá někoho jestli je to blbej nápad nebo takněco?
Pak mě ještě napadlo jednodušší řešení - třeba dát dvě ty LM385 paralelně (to už bych měl 40mA likvidačního výkonu) a třeba obětovat trochu výkonu a dát před panel nějakej odpor, aby tam nemohlo týct víc než těch 40mA (to už by se ale muselo experimentovat kolik V to při maximu sovícení dá při 40mA atd)
Díky za rady
