Pojednání o jalovině (odděleno)
Moderátor: Moderátoři
-
BOBOBO
- Příspěvky: 20970
- Registrován: 25 úno 2008, 00:00
- Bydliště: Rychnovsko
-
Hill
- Administrátor
- Příspěvky: 21335
- Registrován: 10 zář 2004, 02:00
- Bydliště: Jičín, Český ráj
To je právě chyba toho pohledu na věc: na reálném odporu se spotřebovává činný výkon, to je bez debaty. Jestli ale do série s tím odporem (a je jedno, zda je to vedení, žárovka, topné těleso) zařadím reaktanční prvek, zvedne se zdánlivý odpor obvodu a už jím neteče plný proud, čili úbytek napětí na odporu bude menší, úměrný proudu. Ovšem, protože reaktance posune fázi o 90°, musí se to počítat přes čtverce nad stranami pravoúhlého trojúhelníku. Tolik Pythagoras.Kremik píše: 29 črc 2026, 13:22 Ale je dobře, že zde lesana ten příklad dala, protože z pohledu zdroje pro její obvod zdroj odevzdává činný výkon 1kW ztracený na vedení, ovšem při napětí 104,95V, jak spočítal Hill, což při proudu 10A poněkud nesedí a asi to nepůjde vysvětlit jalovým proudem...
Edit: A ještě mám dotaz na energetiky. Když v mém příkladu bude alternátor přibližně stejně výkonný jako motor, budou se vzájemně kompenzovat a jalovina prakticky nepoteče, zatímco pokud by generátor byl 1MW kráva, tak už by motor nekompenzoval a jalovina by tekla?
U indukční zátěže se používá kompenzace účiníku cosφ. Řekněme, že u jedné zářivky nebude velký rozdíl v tom, jestli má, nebo nemá na přívodu kompenzační kapacitu. Jestli jich však jsou stovky, už se kapacita paralelně k přívodním svorkám velmi rychle zaplatí právě tím, že vedením jde pouze reálný proud, který na konci něco užitečného dělá. A indukční zátěž s kompenzačním kondenzátorem si navzájem přehazují energii, kterou by bylo jinak nutné dodat navíc, aby mohla ohřívat to vedení.
Tam, kde se poměr reálné a jalové složky proudu průběžně mění (připojování a odpojování motorů, jejich proměnlivá mechanická zátěž), už se dělá kompenzace automatická, která připojuje a odpojuje baterii kondenzátorů tak, aby se fázový posuv mezi napětím a proudem v rozvodně co nejvíc blížil nule. Ty vývody k induktivní zátěži jsou relativně krátké a ztráty na nich tedy celkem nebolestivé, zato na dlouhé přívodní lince je ta úspora značná. A, přetransformujeme-li to až ke generátoru elektrárny, ani ten pak nemusí dávat větší proud, který by jen dále zvyšoval ztráty na vedení, ale na konci nepracoval.
Především se ale u velkoodběratelů měří obě složky - jak činná, tak jalová. A běda, když jalová překročí limit, to se pak prodraží.
-
ransom
- Příspěvky: 3988
- Registrován: 19 črc 2020, 00:00
- Bydliště: Náchod
Nevím jestli jsem správně pochopil na co se ptáš. Pokud ne, omlouvám se.
Jistič reaguje pouze na velikost procházejícího proudu, bez ohledu na to co ho vyvolalo, a jaký je jeho vztah ke zbytku dění v obvodu. Indukční, činný nebo kapacitní - to jsou vztahy k napětí mimo jistič samotný, a pro funkci spouště jističe irelevantní.
Zkratová spoušť je elektromagnetická, reaguje s poměrně složitou závislostí na velikost proudu a rychlost nárůstu. Podle charakteristiky reaguje zkratová spoušť v předepsaném čase na x-násobné překročení jmenovitého proudu, u char. B je to pětinásobek. Takže jistič 16B musí do 40ms vypnout při proudu 90A.
Nadproudová spoušť je tepelná, s přibližnou charakteristikou I²t, takže vcelku ignoruje průběh proudu, a reaguje shodně nebo téměř shodně na AC i DC proudy.
Jiná otázka ovšem je, co po zareagování jedné či druhé spouště dokážou spolehlivě rozepnout kontakty. Tedy jak jsou robustní, tepelně odolné, kam vypudí oblouk a jak se oblouk zhasíná.
Indukční zátěž je pro kontakty problematická ne proto, že je proud fázově posunutý (spojené kontakty zatěžuje úplně stejně jako činný), ale proto, že se energie naakumulovaná v jádru indukčnosti při rozepínání obvodu cpe zpátky do obvodu a na kontaktech vytahuje oblouky.
-
Kremik
- Příspěvky: 3987
- Registrován: 30 bře 2012, 00:00
- Bydliště: Havířov
A ano, kompenzací se zkrátí cesta jalového proudu, to ale není předmětem diskuze. Jen se tím v našem příkladu sníži hodnota R.
-
lesana87
- Příspěvky: 4466
- Registrován: 20 zář 2014, 00:00
-
ransom
- Příspěvky: 3988
- Registrován: 19 črc 2020, 00:00
- Bydliště: Náchod
Když se na to budeš koukat naopak z pohledu napěťového zdroje, tak ideální indukčnost nebo kapacita budou brát čistě jalové proudy posunuté o 90°. Reálný RLC obvod bude odebírat nějak fázově posunutý proud, který si klidně můžeš vektorově rozložit na činnou a jalovou složku. Jejich součin s napětím zdroje jsou činné a jalové výkony/příkony. Součin celkového proudu s napětím je zdánlivý výkon/příkon. Jalový proud je jedním z činitelů jalového výkonu, a tedy existuje. Najdeš ho právě tím vektorovým rozkladem. Při kompenzaci právě tuhle jalovou složku proudu odečítáš. Pokud kompenzuješ sériový RL obvod s indukční charakteristikou na cosφ=1, proud kondenzátorem má právě velikost jalové složky proudu RL obvodem. Totéž platí o tvém RC obvodu.
Sorry, kdysi jsem v tomhle byl jedničkář, ale už to je víc jak čtyřicet roků. Ne že bych to zapomněl, ale musím zpětně dohledávat ta slova.
-
Hill
- Administrátor
- Příspěvky: 21335
- Registrován: 10 zář 2004, 02:00
- Bydliště: Jičín, Český ráj
-
Kremik
- Příspěvky: 3987
- Registrován: 30 bře 2012, 00:00
- Bydliště: Havířov
-
ransom
- Příspěvky: 3988
- Registrován: 19 črc 2020, 00:00
- Bydliště: Náchod
-
lesana87
- Příspěvky: 4466
- Registrován: 20 zář 2014, 00:00
-
Kremik
- Příspěvky: 3987
- Registrován: 30 bře 2012, 00:00
- Bydliště: Havířov
-
Hill
- Administrátor
- Příspěvky: 21335
- Registrován: 10 zář 2004, 02:00
- Bydliště: Jičín, Český ráj
Nicméně trvám na tom, že proud tím sériovým obvodem je jeden. Ohřívá odpor, zatěžuje zdroj a třeba vyhazuje jistič. Nikde se nevětví, aby tekl cestou menšího odporu, nemá kam utéct. Ale bez napětí nemůže proud existovat, teprve spolu s napětím tvoří výkon, ten už lze dělit na činný a jalový. Rozdělení závisí na vzájemném fázovém vztahu proudu a napětí.
Samozřejmě existuje něco, jak ekvivalentní obvody, čili sériovou RC či LC kombinaci lze převést na paralelní s takovými hodnotami součástek, aby se na stejném kmitočtu tvářila stejně, tedy i vykazovala stejný vzájemný posuv mezi proudem a napětím. Tam je pro změnu napětí jediné, proud se dělí na dva - jeden je s napětím ve fázi, druhý posunutý o 90°. Ale o tom v celé diskusi zatím nepadla zmínka.
Pendlování peněz (tedy oběživa, které musí běhat) mi připomíná rezonanční obvod. V každém takovém obvodu vznikají reálné ztráty, takže cestou část oběživa, právě z té, která měla vykonat něco užitečného, se někam vyzáří, odpaří, odteče, odkloní, prostě se nevrátí. Jalová se neztrácí, jen běhá, ale nic z ní nemáš. A do toho obvodu musíš pravidelně něco přistrčit na pokrytí té reálné spotřeby, jinak skončí na tlumené kmity.
-
ransom
- Příspěvky: 3988
- Registrován: 19 črc 2020, 00:00
- Bydliště: Náchod
Že je elektrický výkon součinem napětí a proudu, to snad víš. Jalový výkon nemůže existovat bez proudu. Je součinem napětí a jalové složky proudu. Ano, toho jediného, který měříš ampérmetrem. Co je na tom k nepochopení?
-
samec
- Příspěvky: 6819
- Registrován: 19 pro 2017, 00:00
A keď už hovorím o obmedzenej platnosti názvoslovia na úzko špecifickú oblasť, tak aj pojem jalového výkonu je platný len pre špecifickú oblasť striedavých harmonických napätí a prúdov. Pri vyšších harmonických si pomáhame deformačným výkonom, ale pri ešte väčšom zovšeobecnení už nestačí ani ten a používa sa napríklad vo vysokofrekvenčnej technike, či optike koeficient odrazu. Inde sa namiesto kosínusu ráta ortogonalita, či korelácia napätia a prúdu. Prípadne úplným zovšeobecnením je takzvaný nečinný výkon označovaný ako N v jednotkách VA.
A len pre úplnosť, keďže to tu ešte nezaznelo, keď u výkonov hovoríme o jalovom a činnom, tak u napätí a prúdov hovoríme o reálnom a imaginárnom, respektíve o reálnej a imaginárnej zložke, v prípade záťaže (impedancie) hovoríme o odporovej (rezistívnej) a reaktančnej.
-
lesana87
- Příspěvky: 4466
- Registrován: 20 zář 2014, 00:00