- Úvod
Historie vzniku transformátoru je úzce spjato z přeměnou napětí. Dánský fyzik Hans Christian Oersted objevil v roce 1820, že proud plynoucí přes vinutí vytváří magnetické pole.
O deset let později Americký fyzik Joseph Henry objevil elektromagnetickou indukci - přeměnu magnetismu na elektřinu.
Koncem roku 1831 Michael Faraday provedl sérii zkoušek se zařízením, skládajícím se ze železného prstenu, na kterém navinul dvě vinutí izolovaným měděným drátem. K jednomu z vinutí připojil akumulátor v naději, že se na druhém vinutí naindukuje stálé napětí. Ale k jeho překvapení se i po dvoustech pokusech galvanometr připojený na vinutí B, vychýlil vždy jen při připojení nebo odpojení akumulátoru z vinutí A.
Krátce po tom Francouzský konstruktér nástrojů Pixii postavil v roce 1832 ruční generátor střídavého napětí ( alternátor ), který umožnil další výzkumy v oblasti elektromagnetické indukce a nakonec podpořil vznik transformátoru. |
První vynálezci, kteří přikládali střídavé napětí k indukčnostem a měřili vyvolané napětí a proudy zjistili, že vsouvá-li se do cívky železný prut, mění se i odpor cívky, který klade na železný prut. Odpor se zvedal, když z železného prutu formováno uzavřený obvod. Na velikost kladeného odporu má vliv i materiál, ze kterého je prut vyroben. Byl největší v případě měkkého železa ( malý obsah uhlíku, který nedokáže uchovat magnetizmus ).
Když na železné jádro izolovaně od prvního vinutí navinuli i vinutí druhé, ukázalo se, že po přiložení napětí k prvnímu vinutí se ve druhém indukuje střídavé napětí. Když rostl počet závitů na druhém vinutí, rostlo i jeho napětí.
- Jádro transformátoru
Železné jádro transformátoru ovlivňuje jeho funkci hned dvakrát. Zaprvé zvyšuje elektrický odpor vinutí v souladu z přiloženým střídavým napětím. Proud v cívce se vzduchovým jádrem je čtyřikrát výšší než z jádrem železným. Za druhé železo je feromagnetický kov z neuspořádaným magnetickým polem. Jeho indukční siločary jsou vzájemně vyváženy tak, že se na povrch nejeví jako magnet . Indukční siločary jsou ale pohyblivé a působením externího magnetického pole lze jeho magnetizmus výrazně zesílit. Toto zesílené magnetické pole vytváří i zesílenou vlastní indukčnost.
- Vířivé proudy
Železné jádro transformátoru je elektricky vodivé. Jeho obvod tvoří uzavřenou smyčku a funguje jako kompaktní uzavřený závit. Indukuje se v něm napětí a teče jím proud. Můžeme si představit v tomto jádru velké množství takovýchto smyček ve kterých tečou malé proudy. Tyto proudy nazýváme vířivými a způsobují ztrátu výkonu. Projevují se zahříváním jádra během provozu transformátoru. Ztráty můžeme zmenšit složením jádra. Složením ne z litého železa, ale z tenkých ocelových plechů, které jsou vzájemně elektricky odizolované.
Elektrickou vodivost jádra můžeme navíc zmenšit přídáním malého množství křemíku k oceli. Izolace mezi vrstvami ocelových plechů se většinou skládá z jednostranné vrstvy laku široké 6 až 10µm, oboustranných vrstev fosforečnanu s tloušťkou 2 až 3µm a kysličníku 2 až 3µm. Poměr aktivní části povrchu jádra k celkovému povrchu se rovná od 0,75 ( tloušťka plechu 0,05mm) do 0,92 ( tloušťka plechu 0,5mm ).
V tabulce jsou průměry několika běžně používaných navíjecích drátů.
-
Nasycení
Společně z růstem proudu v prvním vinutí se zvyšuje působnost pole a velikost magnentizace jádra. Nakonec jakkoli narůstá proudové zatížení, magnetizace už dál neroste. Jádro je nasyceno, vzrůstá však slabé zozptýlené pole okolo jádra. Toto rozptýlené pole může způsobovat rušení v elektronických obvodech. Kromě toho do druhého vinutí není předávaná celá energie, jelikož ne celá část pole tvořeného prvním vinutím je předána vinutí druhému.
Nejvíc o sobě rozptýlené pole dává vědět, kdy první i druhé vinutí jsou od sebe vzdáleny např. na jádru UI. Působení rozptyleného pole je menší když obě vinutí jsou blízko u sebe, na stejném rameni jádra. Úplně nejmenší bude když jsou obě vinutí navinuty na sobě, jak u většiny transformátorů.
Při projektování transformátorů nutno znát důležité vlastnostni jádra: stupeň magnetizace jádra, při kterém se ještě neobjevuje nasycení a prolínání nebo stupeň zesilování vnějšího pole. Tyto parametry určují počet závitů potřebných pro určité napětí. Čím je vyšší magnetizovatelnost, tím méně závitů bude potřebných v obou vinutích. Počet závitů záleží také od povrchu jádra a poměru tvaru transformátoru.
- Vrstvy
První transformátory byly používány v energetických systémech k dodávání relativně velkých energií. U nich bylo využíváno obdelníkového jádra z dobře oddělenými vinutími ( viz. obrázek vpravo ). Taková vinutí jsou vždy dělány z drátu v bavlněné izolaci. V případě poškození každé z vinutí může být vymontováno, opraveno nebo vyměněno. |
| Později se transformátory začaly používat i k napájení malých zařízení. Začaly se využívat plechové, vystřihované jádra různých tvarů. Podle tvarů se dělí na EI, M a F. Jádra EI se hodí ke konstrukci transformátorů využívající malou vzduchovou mezeru ( do 10µm ). Výstupní napětí takovýchto transformátorů záleží od zatížení, což je výhodou třeba v případě nabíječek akumulátorů, které by měli dodávat nekolísavý proud . Malá vzduchová mezera působí proti vstupnímu magnetování jádra, které by při vzrůstu střídavého proudu mohlo podlehnout nasycení.
Transformátory typu M jsou určeny ke speciálnímu využití v zařízeních, kde poměrně velké rozptýlené pole nevadí. |
- Zlepšení efektivity
Magnetické vlastnosti transformátorových plechů zůstaly vylepšeny výběrem vhodných materiálů a vylepšeného válcování. U plechů válcovaných za studena zrnitá struktůra materiálu zůstává ve směru magnetického toku. Zlepšuje to souběžnou magnetizovatelnost, ale ne příčnou.
| V jádrech typu MD ( obr. vlevo ) , které se objevily v 60 letech, zůstala vylepšena i příčná magnetizovatelnost. V tomto tvaru zůstal zmenšen efekt vzduchové mezery, mezerou ve směru nejmenší hustoty magnetického toku.
Tvar typu PM ( obr. vpravo ) je dalším vylepšením plechů typu M. Vylepšení spočívá v rozšíření venkovního pláště v porovnání z vnitřním, což má za následek zmenšení magnetizace ve vnějších ramenech v poměru k vnitřních. Výsledkem zesílení těchto ramen je menší magnetický odpor. Do jádra se může vejít více linií siločar což snižuje ztráty. |
| Navíc směrem ukládání plechů do čtyř pozic, každá vzduchová mezera sousedí se třemi nepřerušenými vrstvami zachycující linii sil ( obr. vlevo ). Vznik rozptyleného pole je omezeno více než v jádrech typu MD. Před několika lety byl tvar plechů PM ještě zdokonalen. Prodloužením okna a optimalizací vzduchové mezery byla zvýšena výkonnost o několik procent.
Mimo standardní tvary plechů existují i tvary nestandardní (obr. vpravo ), o nichž výrobci tvrdí že vlastnosti jsou ještě lepší než u tvaru PM. |
Za případné chyby v překladu se omlouvám. Jestliže na něco narazíte nechte vzkaz v komentářích.