Chvějka je opravitelná?

[Hill]

OT: objektivně je třeba přiznat, že posluchači to může být jedno: signály se před řezem stejně upravují tak, aby se záznam "do drážky vešel". Limity amplitudy, stranové rychlosti a zrychlení jsou dané už od roku 1952, ale už po dvaceti letech bylo jasné, že s vývojem přenosek se tyto mezní hodnoty dají i mírně překročit, protože to přenosky bez negativních následků pro desku zvládají.
Jen pro zajímavost: u desek DMM, čili řezaných přímo do měděné matrice, se pracuje se špičkovou hodnotou 8 cm/s při 1 kHz už od roku 1978 (zdroj: TelDec, čili Telefunken - Decca).
Vylepšovala se i logika hlídající šířku zrcátka mezi drážkami, léta už hlídá každý bod průběhu signálu, nejen obálku, a řídí stoupání drážky, aby nedošlo k proříznutí ani při větším rozkmitu, čili využívá plochu desky efektivněji.
Bez ohledu na citlivosti přenosek a metody měření jejich výstupních napětí platí stále, že každý decibel užitečného signálu navíc znamená i odpovídající zlepšení odstupu od hluku a šumu. Opačná cesta, tedy snížení hladiny hluku a šumu, po celých 150 let vývoje mechanického záznamu stále naráží na přírodní zákony. A ty ani ten nejpráskanější advokát neobejde.

Ještě poznámka na závěr: ono je to v několika knihách, z nichž mnozí některé máme doma. Máme toho dost v článcích, které postupně jednotíme a upravujeme do ještě nespuštěné sekce, prozatím jsou ale stále dostupné na původních stránkách (některé také na scribd v San Franciscu, ať už se souhlasem autorů, nebo bez něj; hrome, kdo je to ten Roman Řepka, co si to tam odkládá?).
Kvůli jiným prioritám to jde pomalu, zvlášť obnova vložené grafiky, kterou od původních autorů už většinou v lepší kvalitě nezískáme. I u vlastních článků musím zvlášť grafy vygenerovat (především najít k nim tabulky hodnot) znovu. A čas je tu opravdu nedostatkovým zbožím. To už je rychlejší o tom napsat tady.