Jaroslave Kremiku, já měl na mysli digitální nápodobu původně spojitého, analogového signálu v přenosové cestě.
Nikoli zkreslení, způsobené elektromechanickými měniči či soustavou.
V případě reproduktorů bychom se třeba mohli zcela vysrát na poměrně velké zbytky vzorkovacích kmitočtů, protože je žádný měnič prostě nepřenese a spínanému konci jsou buřt.
Číňan tak samozřejmě zhusta činí, umožňuje to výrobek osekat od nákladných filtrů, použít jednodušší převodníky a tím to celé zlevnit.
Peníze jsou přesně to jediné, co odlišuje kvalitní analogový záznam a reprodukci od téhož řetězce, ale digitálního.
Psychoakustika a fyziologie lidského sluchu jsou tím, co umožňují ojebávat digitální řetězec mnohem víc, než to šlo ojebat u analogové cesty. Jde o spojitý signál, nikoli vzorky a každá ojebávka je ve spojitém signálu slyšet, třebas by šlo jen o šum.
To, co Ty popisuješ, je změna barvy zvuku např. kytary díky nelinearitě elektromechanického měniče. Středový reproduktor s výrazným, třeba 5dB hrbem někde u 1kHz samozřejmě bude původní zvuk nezkreslené, ale i zkreslené kytary reprodukovat zcela jinak, než kvalitní střeďák bez toho hrbu, předimenzovaný a s malým vlastním zkreslením.
Jenže tady je řeč o AD a DA převodech, nikoli vlivech nelinearit měničů.
Audiokazety (přesunuto)
Moderátor: Moderátoři
Ano, vše do fs/2 úplně dokonalé je matematická teorie předpokládající ideální obdelníkovou dolní propust a vzorkování diracovým impulzem. To samozřejmě v praxi nelze. Proto se nikdy neleze až do fs/2 (i CD uvádí do 20kHz, ne do 22kHz), pomáháme si vyšší vzorkovací frekvencí a digitální filtrací a tím se k tomu dost dobře přiblížíme. Jinak matematicky lze napočítat i to, jak to sprzní reálné filtry a reálné vzorkování, určitě by to šlo najít ve skriptech z FELu Signály a soustavy (velmi "oblíbený" předmět s vysokou úmrtností).samec píše:Čiže jak je to s tým Shanonom, že všetko do fs/2 je úplne perfektne dokonalé? Hypoteticky vo virtuálnom matematickom svete?
Moc pěkný. Jen bych tam ještě pro místní nedůvěřivce dodal, jak by to vypadalo v analogu, pokud by měli něco schopného záznamu třeba do 30kHz s nějakým pozvolnějším poklesem. Protože ani v analogu se tam těch 19kHz neobjeví ostře, jen tak z ničeho nic, vždy tam ten přechoďák bude daný právě šířkou pásma kanálu.Bernard píše:Abych si v tom sám udělal jasno, nasimuloval jsem navzorkování tří period 19 kHz signálu a pustil je přes Besselův filtr 10. řádu. Takhle to vypadá:
V analogu se tam objeví "chlupatý zvuk", vlastně šum pásku, který se zvyšuje s okamžitou hodnotou magnetizace, V podstatě ta okamžitá hodnota se dá prezentovat jako stejnosměrná magnetizace pásku. Čím více vzdálená od nuly, tím víc šumu. Vliv šumu bude patrný tím víc, čím jrubší má aktivní vrstva pásku magnetické částice, a čím menší je zvolená posuvná rychlost.
Frekvenci 30 kHz lze zaznamenat rychlostí 38 cm/s celkem spolehlivě a bez nutnosti nadměrného zdůraznění při záznamu (samozřejmě s větší amplitudou je zvuk chlupatější), natož při snímání. Přiu této rychlosti je ale energetické macimum šumu pásku celkem spolehlivě nad akustickým pásmem a lze ho snadno odfiltrovat dolní propustí nebo se na něj vyignorovat, pokud nebude docházet k vícenásobnému přepisu.
Ovšem je třeba si uvědomit, že tak vysoké frekvence jsou v normálním hudebním signálu zastoupené velmi malými amplitudami (až na výjimky, některé syntezátory produkují tolik harmonických, že i na vinyl se řežou poloviční rychlostí, aby řezací hlava přežila).
Ale třeba takový flažolet zahraný na pikolu, má poslední významnou harmonickou asi na 6,8 kHz. Úroveň této harmonické je -25 až -15 dB a tento poměr závisí na tom, jak ten flétnista "umí přefouknout". Jistě, některé perkusní nástroje, třeba kastaněty, nemají jasně rozlišitelné harmonické nějakého základního tónu, jde jakoby o více spojitých spekter opakujících se kolem základního kmitočtu a každé vyšší harmonické, to sahající k 20 kHz už ale má také amplitudu -20 dB vůči maximální. A jde o klapnutí tak krátké, že charakter zvuku spíše ovlivní použitý mikrofon a akustika prostředí. Posluchač nejakou změnu barvy zvuku nestihne postřehnout, podobně ani případné zkreslení.
Zájemce o spektrální charakteristiky nejvyšších hratelných tónů a různé nástroje odkazuji na dost obsáhlý rozbor se spektrogramy v knize R.Sýkora, F.Krutílek, J.Včelař: Elektronické hudební nástroje a jejich obvody; SNTL 1981.
Nějaký ten rozbor maximálních amplitud je také v Pešákově knížce o gramofonech.
Tím jsem chtěl říci, že maskování signálů menších amplitud také udělá svoje a situace psychoakusticky zdaleka není tak kriticky závislá na dokonale vyrovnaném průběhu, absenci limitace a dalších zkreslení signálu. Tedy až do opakovaného přepisu. Ale to už jsem výše psal.
Frekvenci 30 kHz lze zaznamenat rychlostí 38 cm/s celkem spolehlivě a bez nutnosti nadměrného zdůraznění při záznamu (samozřejmě s větší amplitudou je zvuk chlupatější), natož při snímání. Přiu této rychlosti je ale energetické macimum šumu pásku celkem spolehlivě nad akustickým pásmem a lze ho snadno odfiltrovat dolní propustí nebo se na něj vyignorovat, pokud nebude docházet k vícenásobnému přepisu.
Ovšem je třeba si uvědomit, že tak vysoké frekvence jsou v normálním hudebním signálu zastoupené velmi malými amplitudami (až na výjimky, některé syntezátory produkují tolik harmonických, že i na vinyl se řežou poloviční rychlostí, aby řezací hlava přežila).
Ale třeba takový flažolet zahraný na pikolu, má poslední významnou harmonickou asi na 6,8 kHz. Úroveň této harmonické je -25 až -15 dB a tento poměr závisí na tom, jak ten flétnista "umí přefouknout". Jistě, některé perkusní nástroje, třeba kastaněty, nemají jasně rozlišitelné harmonické nějakého základního tónu, jde jakoby o více spojitých spekter opakujících se kolem základního kmitočtu a každé vyšší harmonické, to sahající k 20 kHz už ale má také amplitudu -20 dB vůči maximální. A jde o klapnutí tak krátké, že charakter zvuku spíše ovlivní použitý mikrofon a akustika prostředí. Posluchač nejakou změnu barvy zvuku nestihne postřehnout, podobně ani případné zkreslení.
Zájemce o spektrální charakteristiky nejvyšších hratelných tónů a různé nástroje odkazuji na dost obsáhlý rozbor se spektrogramy v knize R.Sýkora, F.Krutílek, J.Včelař: Elektronické hudební nástroje a jejich obvody; SNTL 1981.
Nějaký ten rozbor maximálních amplitud je také v Pešákově knížce o gramofonech.
Tím jsem chtěl říci, že maskování signálů menších amplitud také udělá svoje a situace psychoakusticky zdaleka není tak kriticky závislá na dokonale vyrovnaném průběhu, absenci limitace a dalších zkreslení signálu. Tedy až do opakovaného přepisu. Ale to už jsem výše psal.
Naposledy upravil(a) Hill dne 28 črc 2020, 22:44, celkem upraveno 1 x.
Jistě, ale podstatné je, že v živém zvuku se jen homeopaticky může vyskytnout situace, kdy se zaznamenává nebo vzorkuje frekvence nad 10 kHz samotná. Nota bene sinusového průběhu, to ještě tak ve zvukových laboratořích.
Že se harmonické obnoví v digitálu o nějakých 120 µs později a "dobarví" zvuk, kdo si toho všimne? Stejně je to zvuk maskovaný daleko silnějším základním tónem. V analogovém záznamu toto zpoždění odpadá, ale zase se tam uplatní stejný maskovací efekt, jen navíc maskuje ten šum. Proto jsem ten chlupatý zvuk tak široce rozebíral - normální nahrávky prostě jsou plné maskujících zvuků a je jedno, jestli jsou analogové, nebo digitální. Bavit se o jediné frekvenci, která se v reálu jen zřídka může vyskytnout osamocená, je sice teoreticky plně oprávněné, ale v praxi to, co slyšíme, ovlivní daleko více jiných faktorů.
Že se harmonické obnoví v digitálu o nějakých 120 µs později a "dobarví" zvuk, kdo si toho všimne? Stejně je to zvuk maskovaný daleko silnějším základním tónem. V analogovém záznamu toto zpoždění odpadá, ale zase se tam uplatní stejný maskovací efekt, jen navíc maskuje ten šum. Proto jsem ten chlupatý zvuk tak široce rozebíral - normální nahrávky prostě jsou plné maskujících zvuků a je jedno, jestli jsou analogové, nebo digitální. Bavit se o jediné frekvenci, která se v reálu jen zřídka může vyskytnout osamocená, je sice teoreticky plně oprávněné, ale v praxi to, co slyšíme, ovlivní daleko více jiných faktorů.
Náhodou jsem narazil na aktuálně vyráběné tape decky Teac
https://www.teac-audio.eu/en/products/w ... 52362.html
https://www.teac-audio.eu/en/products/a ... 38110.html
https://www.teac-audio.eu/en/products/w ... 52362.html
https://www.teac-audio.eu/en/products/a ... 38110.html
Když promluví, tak buď kňučí, nebo lže.
Charakter zvuku poznáš na nástrojích, které mají širší než slyšitelné spektrum a okamžitý attack, třeba metličky, nebo nějaký činel.
I strunné nástroje mají charakteristický attack s vysokým podílem harmonických.
U dechových snad jedině s jazýčkem, saxsofon, ale tam už to filtruje rezonanční dutina.
I strunné nástroje mají charakteristický attack s vysokým podílem harmonických.
U dechových snad jedině s jazýčkem, saxsofon, ale tam už to filtruje rezonanční dutina.