Audiokazety (přesunuto)
Moderátor: Moderátoři
Nikoli zkreslení, způsobené elektromechanickými měniči či soustavou.
V případě reproduktorů bychom se třeba mohli zcela vysrát na poměrně velké zbytky vzorkovacích kmitočtů, protože je žádný měnič prostě nepřenese a spínanému konci jsou buřt.
Číňan tak samozřejmě zhusta činí, umožňuje to výrobek osekat od nákladných filtrů, použít jednodušší převodníky a tím to celé zlevnit.
Peníze jsou přesně to jediné, co odlišuje kvalitní analogový záznam a reprodukci od téhož řetězce, ale digitálního.
Psychoakustika a fyziologie lidského sluchu jsou tím, co umožňují ojebávat digitální řetězec mnohem víc, než to šlo ojebat u analogové cesty. Jde o spojitý signál, nikoli vzorky a každá ojebávka je ve spojitém signálu slyšet, třebas by šlo jen o šum.
To, co Ty popisuješ, je změna barvy zvuku např. kytary díky nelinearitě elektromechanického měniče. Středový reproduktor s výrazným, třeba 5dB hrbem někde u 1kHz samozřejmě bude původní zvuk nezkreslené, ale i zkreslené kytary reprodukovat zcela jinak, než kvalitní střeďák bez toho hrbu, předimenzovaný a s malým vlastním zkreslením.
Jenže tady je řeč o AD a DA převodech, nikoli vlivech nelinearit měničů.
Ano, vše do fs/2 úplně dokonalé je matematická teorie předpokládající ideální obdelníkovou dolní propust a vzorkování diracovým impulzem. To samozřejmě v praxi nelze. Proto se nikdy neleze až do fs/2 (i CD uvádí do 20kHz, ne do 22kHz), pomáháme si vyšší vzorkovací frekvencí a digitální filtrací a tím se k tomu dost dobře přiblížíme. Jinak matematicky lze napočítat i to, jak to sprzní reálné filtry a reálné vzorkování, určitě by to šlo najít ve skriptech z FELu Signály a soustavy (velmi "oblíbený" předmět s vysokou úmrtností).samec píše:Čiže jak je to s tým Shanonom, že všetko do fs/2 je úplne perfektne dokonalé? Hypoteticky vo virtuálnom matematickom svete?
Moc pěkný. Jen bych tam ještě pro místní nedůvěřivce dodal, jak by to vypadalo v analogu, pokud by měli něco schopného záznamu třeba do 30kHz s nějakým pozvolnějším poklesem. Protože ani v analogu se tam těch 19kHz neobjeví ostře, jen tak z ničeho nic, vždy tam ten přechoďák bude daný právě šířkou pásma kanálu.Bernard píše:Abych si v tom sám udělal jasno, nasimuloval jsem navzorkování tří period 19 kHz signálu a pustil je přes Besselův filtr 10. řádu. Takhle to vypadá:
Frekvenci 30 kHz lze zaznamenat rychlostí 38 cm/s celkem spolehlivě a bez nutnosti nadměrného zdůraznění při záznamu (samozřejmě s větší amplitudou je zvuk chlupatější), natož při snímání. Přiu této rychlosti je ale energetické macimum šumu pásku celkem spolehlivě nad akustickým pásmem a lze ho snadno odfiltrovat dolní propustí nebo se na něj vyignorovat, pokud nebude docházet k vícenásobnému přepisu.
Ovšem je třeba si uvědomit, že tak vysoké frekvence jsou v normálním hudebním signálu zastoupené velmi malými amplitudami (až na výjimky, některé syntezátory produkují tolik harmonických, že i na vinyl se řežou poloviční rychlostí, aby řezací hlava přežila).
Ale třeba takový flažolet zahraný na pikolu, má poslední významnou harmonickou asi na 6,8 kHz. Úroveň této harmonické je -25 až -15 dB a tento poměr závisí na tom, jak ten flétnista "umí přefouknout". Jistě, některé perkusní nástroje, třeba kastaněty, nemají jasně rozlišitelné harmonické nějakého základního tónu, jde jakoby o více spojitých spekter opakujících se kolem základního kmitočtu a každé vyšší harmonické, to sahající k 20 kHz už ale má také amplitudu -20 dB vůči maximální. A jde o klapnutí tak krátké, že charakter zvuku spíše ovlivní použitý mikrofon a akustika prostředí. Posluchač nejakou změnu barvy zvuku nestihne postřehnout, podobně ani případné zkreslení.
Zájemce o spektrální charakteristiky nejvyšších hratelných tónů a různé nástroje odkazuji na dost obsáhlý rozbor se spektrogramy v knize R.Sýkora, F.Krutílek, J.Včelař: Elektronické hudební nástroje a jejich obvody; SNTL 1981.
Nějaký ten rozbor maximálních amplitud je také v Pešákově knížce o gramofonech.
Tím jsem chtěl říci, že maskování signálů menších amplitud také udělá svoje a situace psychoakusticky zdaleka není tak kriticky závislá na dokonale vyrovnaném průběhu, absenci limitace a dalších zkreslení signálu. Tedy až do opakovaného přepisu. Ale to už jsem výše psal.
Že se harmonické obnoví v digitálu o nějakých 120 µs později a "dobarví" zvuk, kdo si toho všimne? Stejně je to zvuk maskovaný daleko silnějším základním tónem. V analogovém záznamu toto zpoždění odpadá, ale zase se tam uplatní stejný maskovací efekt, jen navíc maskuje ten šum. Proto jsem ten chlupatý zvuk tak široce rozebíral - normální nahrávky prostě jsou plné maskujících zvuků a je jedno, jestli jsou analogové, nebo digitální. Bavit se o jediné frekvenci, která se v reálu jen zřídka může vyskytnout osamocená, je sice teoreticky plně oprávněné, ale v praxi to, co slyšíme, ovlivní daleko více jiných faktorů.
https://www.teac-audio.eu/en/products/w ... 52362.html
https://www.teac-audio.eu/en/products/a ... 38110.html
I strunné nástroje mají charakteristický attack s vysokým podílem harmonických.
U dechových snad jedině s jazýčkem, saxsofon, ale tam už to filtruje rezonanční dutina.