Ano, byl to pan Janda. A o té technologické nouzi to asi bude pravda. Konečně - v té době byla technologická nouze noční můrou většiny konstruktérů, ale nejednou je dovedla k řešení, které bylo nesrovnatelně levnější a a přitom poskytovalo nejméně stejně dobrou službu, jako všechna dosavadní.
Jenomže náš zákazník chtěl trubkové raménko, snad proto, že od roku 1954 do roku asi 1966 byly dostupné gramofony jen s plastovým raménkem. Čest panu profesoru Kovářovi, jeho hadí hlava byla něco, co tu ještě nebylo. Pro čistě stranový záznam měla zcela vyhovující i parametry. Vlastně ani ta kubistická varianta pro stereofonní přenosku nevypadala zle, a krystalovou přenosku zvládala slušně. Pak přišlo několik hranatých ramének, která nejen že levně vypadala, ale hlavně se od nich moc ani očekávat nedalo.
Možná právě tady vznikla nedůvěra k něčemu, co je tak hranaté, zatímco firma NAD vsadila právě na to, že je to tak jiné, a venku uspěla... No tak to tedy máme: jedno šasi, dvě různá raménka. To složitější pro tuzemsko, to lepší pro export...
Když konečně zase přišla trubková raménka, nebyla vzhledově nic moc. Rozhodně se s těmi plastovými skořepinami nepodobala těm krásně naleštěným kouskům s tlumiči a různými závažíčky pro podélné i příčné vyvážení, které nám způsobovaly pocit marnosti, když jsme je viděli v propašovaném zahraničním katalogu nebo za výkladem Tuzexu. Výrobci ve světě se předháněli v tom, kdo udělá líbivější a techničtější raménko, když už fyzikálně z toho tématu víc vytěžit nešlo (nebo třeba i šlo, ale už na to měl patent někdo jiný).
To ale neznamenalo, že by litovelská raménka byla horší, počínaje NC410 byly vlastnosti těch ramének už na světové úrovni, taky se už počítalo s ½" uchycením přenosek, tedy už ne jen krystalových, a vlastně už od HC14, ve kterém to kazil hlučný pohon, byla raménka ve své třídě srovnatelná se západními. Samozřejmě u těch hifi přístrojů, které si každý nekoupil, se převážně vyskytovalo raménko P1101 a později variace na něj, pozitivně do toho zasáhla i spolupráce s Perpetuum Ebner.
Ve spotřebce zákazník bral, co bylo. Snad až v druhé půlce osmdesátých let zase udělal design ramének z Tesly docela pokrok, i když zbytek šasi zrovna nepřispěl k plnému využití vlastností raménka, například gramofony NC470 nebo NC300 by si zasloužily robustnější šasi, nějaké to kilo navíc by jim slušelo.
gramofonova vlozka VK 051
Moderátor: Moderátoři
To byl Jiří Janda od Transiwattů ?
O připravovaném novém československém gramofonu "revoluční" konstrukce ramínka přenosky jsem se poprvé dočetl v dobovém "T" (Technický magazín) i když šlo o vcelku náhodilý objev.
To už pomalu, pomalu začínala globalizace a šachy, machinace s obchodní značkou, v našem případě NAD.
Jiné šásko z Litovle, Tesla HC43 (mimochodem, úspěšný low-end) zase neslo hrdý štítek Lenco L-435 jen přenoska M300 žluté barvy byla klonem domácí série VM21.. a tak by šlo pokračovat.
O připravovaném novém československém gramofonu "revoluční" konstrukce ramínka přenosky jsem se poprvé dočetl v dobovém "T" (Technický magazín) i když šlo o vcelku náhodilý objev.
To už pomalu, pomalu začínala globalizace a šachy, machinace s obchodní značkou, v našem případě NAD.
Jiné šásko z Litovle, Tesla HC43 (mimochodem, úspěšný low-end) zase neslo hrdý štítek Lenco L-435 jen přenoska M300 žluté barvy byla klonem domácí série VM21.. a tak by šlo pokračovat.
Co se může pokazit to se taky pokazí. Co se nemůže pokazit to se pokazí taky. (Murphy)
Ano, byl to Ing. Jiří Janda od Transiwattů. Geometrie raménka (efektivní délka svislá osa - hrot 208 mm, poloměry s nulovou chybou vodorovného snímacího úhlu 63,6 mm a 119,1 mm, přesah hrotu přes osu talíře 19,1 mm a "zalomení", tedy natočení přenosky 26°03') je optimalizovaným návrhem Ing. Jiřího Burdycha.
Původní raménko ve stavebnici TG120 Junior je nasazené na obyčejný sedmikolíkový audiokonektor DIN-7, ovšem kontakty jsou zapojené do čtverce, piny 1, 2 a 3 nejsou zapojené. Totéž využila Tesla, jen použila přímo čtyřkolíkový konektor.
Ve IV. čtvrtletí 1979 měly vyjít přesné dílenské výkresy jako stavební návod č. 10 v edici Hifiklubu, aspoň to slibovali v ARA 5/79 a 6/79. Ten nemám, ale, kdyby se našel někdo ochotný prohledat zasilážované a následně ho naskenovat, hodil by se. A ne jen pro zajímavost.
V příloze výkres seřízení stavebnice z ARA 6/79.
Jo, a že by někdo dělal klony přenosek VM2xxx, nevím. Leda by se musela chtít dát předat v rámci kooperace RVHP do jiné země východního bloku, psala se přece sedmdesátá a osmdesátá léta dvacátého století. Tehdy taková praxe nebyla vůbec vzácná, přinejmenším v elektronice, optice a přesné mechanice. Samotné přenosky VM měly svůj předobraz jinde, obdobné vnitřní mechanické uspořádání s magnetem na vnitřním konci chvějky měly už tehdy například přenosky Elac, Sansui, Sharp, Shure a další.
Původní raménko ve stavebnici TG120 Junior je nasazené na obyčejný sedmikolíkový audiokonektor DIN-7, ovšem kontakty jsou zapojené do čtverce, piny 1, 2 a 3 nejsou zapojené. Totéž využila Tesla, jen použila přímo čtyřkolíkový konektor.
Ve IV. čtvrtletí 1979 měly vyjít přesné dílenské výkresy jako stavební návod č. 10 v edici Hifiklubu, aspoň to slibovali v ARA 5/79 a 6/79. Ten nemám, ale, kdyby se našel někdo ochotný prohledat zasilážované a následně ho naskenovat, hodil by se. A ne jen pro zajímavost.
V příloze výkres seřízení stavebnice z ARA 6/79.
Jo, a že by někdo dělal klony přenosek VM2xxx, nevím. Leda by se musela chtít dát předat v rámci kooperace RVHP do jiné země východního bloku, psala se přece sedmdesátá a osmdesátá léta dvacátého století. Tehdy taková praxe nebyla vůbec vzácná, přinejmenším v elektronice, optice a přesné mechanice. Samotné přenosky VM měly svůj předobraz jinde, obdobné vnitřní mechanické uspořádání s magnetem na vnitřním konci chvějky měly už tehdy například přenosky Elac, Sansui, Sharp, Shure a další.
- Přílohy
-
- ukázka sestavy raménka a jeho umístění vůči talíři TG120 Junior
-
elektrosvit
- Příspěvky: 2517
- Registrován: 27 čer 2016, 00:00
Máš pravdu. Pamatuji i dobu, někdy kolem roku 1967 - 1968, to se tu doprodávaly krystalové přenosky PE se dvěma překlápěcími hroty. Jestli si ze Sankt Georgenu posílali vlastní výlisky a u nás se montáž dokončovala, nebo byly originál od nich, nevím. Do žádného v Elektře běžně prodávaného gramofonu ale nepasovaly.
Šlo o přenosku k modelům nejspíš už pár let nevyráběným, ale kvůli tehdejší nejednotností tvarů a uchycení přenosek (co výrobce, to unikát), museli zajistit nejméně 10 let náhradní díly. A těch byl nějaký sortiment, aby jejich zákazník zůstal jejich zákazníkem. Tak něco zbylo.
Šlo o přenosku k modelům nejspíš už pár let nevyráběným, ale kvůli tehdejší nejednotností tvarů a uchycení přenosek (co výrobce, to unikát), museli zajistit nejméně 10 let náhradní díly. A těch byl nějaký sortiment, aby jejich zákazník zůstal jejich zákazníkem. Tak něco zbylo.
