Reprobedny ARS 1038
Moderátor: Moderátoři
Jeden tip pro ty, kdo si nedají říct a musejí ty Teslí zprasky nutně opravovat:
Pokud dýha není odloupaná, úplně stačí zlehýnka ji přebrousit jemným smirkem starý lak, a celou bednu natřít olejem na dřevo. Po zaschnutí znova zlehýnka přebrousit a nátěr opakovat. Bude téměř jak nová, zmizí i fleky od květináčů. Vůbec není potřeba lak celý odbrušovat, a už vůbec ne vrstvu dýhy. Olej si pod starý zvětralý lak najde cestu sám.
Většina tuzemských beden měla dýhu dostatečně silnou. Pouze ty nejmenší a nejlevnější (RK2, RK3, ARS808...) měly dýhu jak cigaretový papír. Ale i ta se dá zrenovovat dobře.
Mimoto odýhovat bednu nanovo je prajednoduché a levné, a ani na to není potřeba žádné extra vybavení. Stačí lámací nůž a šmirgl.
Ekkar: Ty kdybys brousil dveře od auta, tak tímhle svým stylem skončíš v sedadle. Že jsi něco zvoral, to ještě neznamená že to nejde.
A kutilmile - nelituju tě
Napsal jsi rezolutně, že to NEJDE, což je nesmysl. Tak to už neokecávej. Až nekdy zkusíš přiznat vlastní omyl, zažiješ nepoznané.
Ano, já jsem napsal, že PRO NĚKOHO to nemusel bejt problém, ty ale opakovaně potvrzuješ, že ZE ZNÁMOSTI to šlo. jistě. Já i přes to, že tady v Třebový byla provozovna Dřevotvaru Jablonné n.Orlicí jsem tam nikoho neznal a jako ne-zaměstnanci mi ani kazovou dýhu prodat nesměli - a když už se to pak zase mohlo, Dřevotvar tady výrobu rušil. Stejně tak do Řempa jsi mohl jít takový věci nakupovat jen s razítkem, že to kupuješ na firmu nebo na "povolení národního výboru" - NEBOLI ZAS TO BYLO JEN PRO NĚKOHO. Odmítáš uznat, že v tý době kdo neměl známýho v daným podniku a nechtěl ani uplácet někoho za to, aby se stal "jeho známým", bo na to prostě neměl rozpočet, pro toho tyhle obchody a jejich zboží byly jednoduše nedostupný. Že se to OUŘEDNĚ změnilo ukončením nezákonnosti soukromýho podnikání po roce 90 je druhá věc, dostupnost pro NEpodnikajícího člověka zůstala prakticky stejná.ransom píše:Dýha byla k dostání vždycky. Za bolševika bez problémů v Řempu, ve Dřevotvaru i jinde. Proto taky najdeš dodnes mraky domadělaných beden ze 70. a 80. let, krásně odýhovaných. Buď ořechem, nebo mahagonem, což byly v tu dobu obligátní materiály. Lepilo se to tenkrát buď ještě klihem, nebo už Alkaprénem. Rukama mi takových unikátních pokladů prošlo docela dost.
Napsal jsi rezolutně, že to NEJDE, což je nesmysl. Tak to už neokecávej. Až nekdy zkusíš přiznat vlastní omyl, zažiješ nepoznané.
A kutilmile - nelituju tě
ransom píše:Dýha byla k dostání vždycky. Za bolševika bez problémů v Řempu, ve Dřevotvaru i jinde.
Někdy v půli osmdesátek jsem kupoval dýhu v prodejně (Řempo?) v Karlíně, kousek od viaduktu, snad Ulice 1. pluku nebo tam někde. Vzal jsem si mahagon, protože se mi zdála nejmíň zvlněná a byla ve velkých rozměrech, ačkoliv jsem to tehdy vezl autobusem jak dobrodruh. Žádný razítko, to je blbost. Ty různé výrobny byly skoro všude (Vlašim Ltd - Lidové truhlářské družstvo), ale ne každá dělala s dýhou. Zase se ta dalo něco přiučit nebo vyfrézovat zahloubení a tak.
Dýha se dala snadno probrousit, brusným papírem na gumovým kotoučku do vrtačky, když byl člověk vůl a pospíchal. Kdepak tehdy pásová nebo vibrační bruska.
Fleky od vody naskrz dýhu si moc neumím představit, tak jako nechápu tvora kterej si tu reprobednu trvale plete s akváriem nebo záhonem.
Běžné poškození dýhy je otázka tak 0,1-0.2 mm, proseknutí nebo odtrhané hrany se dají řešit doplněním dýhovou záplatou, barevně se sjednotí novým mořením, v krajním případě do černé.
- honza637
- Příspěvky: 571
- Registrován: 03 pro 2004, 00:00
- Bydliště: Sezimovo Ústí
- Kontaktovat uživatele:
Limitní krajností, kterou jsem potkal a která zdá se bejt jen blbým ftipem, leč skutečně realitou byla, bylo volání firemního ajťáka sekretářkou, podotýkám ženskou s mnohaletou praxí, žádnej sotva plnoletej blonďatej bobeček ani stará vetchá striga trénující po večerech skok do penálu - ale velice zachovalá třicítka u který by člověk čekal úplně jiný prohřešky. Ale je fakt, že je blond, přírodní. A problém, kterej potřebovala vyřešit? Přestala jí ze skříně počítače vyjíždět ta perfektně po ruce vyřešená polička pod její oblíbenej hrnek "ščajem", která prostě přestala najednou reagovat na do tý doby vždycky spolehlivě fungující tlačítko hned pod tím vysunovacím dílem ...honza637 píše:To bys ses divil kolik lidí na to cpe kytky. Běžný druh tvora co tohle dělá jsou ženský. Ty si pletou elektronická zařízení se záhony docela běžně. Klasika je taky dečka na chladicích otvorech na těle televize či zesilovače. Kolikrát já tohle viděl .... A hlavně že je to hezký né? . Možná by se leckdo divil v jakým stavu odchází tyhle věci ze studií třeba český televize. To je těžko představitelné. Děs běs a hrůza. A to by si člověk řekl, že tam jsou profíci se vztahem k těmto věcem. Zlatý voči.
A kutilmile - nelituju tě
A kutilmile - nelituju tě
honza637 píše:No tohle nevymyslíš, to se muselo stát![]()
![]()
To je tak dobrý, že se to rozšířilo do celýho světa a zpětně až k počátkům výskytu, gůgl najde zmínky o "cup holderu" už někdy před 23 lety.