Jak už jsem psal, sinus je zarušený tím, že jsem připojil sondu druhého kanálu osciloskopu na výstup TTL. Je to osciloskop deklarovaný jako do 20 MHz, proto TTL nevypadá tak ostře, jak je a jak ruší zemnění výstupů klubíčkové konstrukce. Opravdu jsem to už jednou napsal, musím se opakovat. Ta zubatost je někde na mezi šířky pásma osciloskopu. Rozhodně to není typické harmonické zkreslení na nelineárním zesilovači.
Oscilátory se stabilizací amplitudy na nějaké nelinearitě musejí mít někde uvnitř tak hrubé zkreslení, aby to tu amplitudu omezilo. Pokud se ale přesto odebírá výstup na vhodném místě, které filtruje samotný rezonátor, může to být docela dobré i bez další filtrace třeba LC filtrem, jak zmiňuje Hill. Nicméně někde uvnitř se to zkreslení, nebo přesněji jevy s ním spojené (viz moje hodnocení oscilátoru dodaného od Zmije), projeví na rozlaďování frekvence.
Pokud někomu připadá maximalistické zapojení oscilátoru složité, opakuji, že samotný oscilátor je dvojtranzistorový. Během dneška bych chtěl odladit zjednodušené schéma, tak ještě chvilku počkejte. Když ve spojení s navázaným zesilovačem (přes emitorovou vazbu tak, aby se součet dynamických odporů emitorů v rozsahu kmitů moc neměnil) rovnou získáme krásný sinus, jak jako proud prošel krystalem v jeho sériové rezonanci a ještě se přefiltroval integrací na kondenzátoru, je to jednodušší řešení, než něco méně dokonalého potom filtrovat k získání téhož. Samotný krystal je dobrým filtrem spíše pro sudé harmonické. Liché by pokud možno neměla generovat aktivní část oscilátoru.
Já proti používání cívek obecně rozhodně neprotestuji. Tady jsme v bastlírně a namotat si cívku je to pravé kutilství. Pro přesné a stabilní samonosné vzduchové cívky jsem si odladil proces, kdy jsem na podélně rozříznutou ocelovou trubičku vrtačkou navinul přes teflonovou fólii drátek, odmastil acetonem, napustil EPOXY 1200, s pomocí horkého vzduchu vytvrdil, uvolnil rozpěrku štěrbiny a dlouhatánský polotovar na výrobu cívek sejmul z trnu. Mám takto připravené trubičky z drátků různých průměrů a stabilita LC oscilátorů s nimi se zdá být velice slušná. Tedy, zatím jsem to použil na VCO 6,5 MHz a 5,5 MHz. Jsou tak stabilní, že zvuková mezifrekvence 5,5 MHz na obrazovce Merkuru dělá viditelné svislé proužky, které se bez modulace nijak nekroutí a ani dlouhodobě neuhýbají. (Opravuji - spíš Satelitu, předchůdce Merkuru, který neměl 5,5 MHz potlačenou, ale přesně si to už nepamatuji). Běžné moderní samopájitelné drátky na vinutí ale nejsou tím epoxidem moc dobře ukotvené, trubičky jsou křehké a musí se s nimi pracovat opatrně. Výhodou EPOXY 1200 je, že trubičky jsou tvrdé a tvarově stabilní, i když se cívečky pak dají tvarováním dolaďovat.
I stabilizace amplitudy varikapem je docela jednoduchá a dost dobrá v porovnání s nějakým dodatečným řízením zesílení signálu méně stabilního. Proč nechávat kmitat oscilátor až k nějakému dorazu, když to stabilizuje amplitudu nepřesně a rozlaďuje to frekvenci?
EKKAR: Jak jsem už s omluvou psal, zveřejnil jsem schéma tak, jak jsem ho odladil. Bohužel jsem nenašel krystal 10 MHz (ten drahý jsem na pokusy ani nehledal), abych ověřil řešení pro typický kmitočtový normál. Jen jsem, jak uvedeno, ověřil funkci s krystaly kolem 8 MHz a 12 MHz s odpovídajícími úpravami oscilátoru. Nedával jsem to sem jako konečný návod, ale jako inspiraci. Hotové výrobky dnes dodá zalevno Čína a tady jsme v bastlírně. Pro pokračování návrhů k projektu počítače 6K8 jsem chtěl oscilátor, který teď právě chci odladit. Ale protože to byla příležitost rovnou si i zkusit udělat maximalistickou variantu oscilátoru principem vhodnou pro vysoké nároky (a tu pak třeba zjednodušovat), začal jsem tou. Zveřejnit zjednodušenou variantu může být fajn, ale nemusí z ní být zjevné, jak odstraňovat její nedokonalosti. Ani ta maximalistická varianta ještě není úplně maximalistická, stále je zde co zdokonalovat.
Rozhodně jsem nenapsal, že jsem "chtěl použít ne zrovna obvyklej a ne úplně extra kvalitní X-tal k vytvoření "lepšího oscilátoru, kterej nebude tolik podléhat vnějším vlivům"", ale naopak jsem vysvětlil, proč zveřejňuji zapojení odladěné na něčem obyčejném. Pokud by s ním někdo dělal vlastní pokusy, asi by také nezačal s tím nejdražším krystalem. Může začít s tím, co je a dlouho bude v Hadexu zadarmo a s čím je to u mne odladěné.
Hodinkovou ladičku 32 kHz nemá smysl řešit. U ní je zdrojem nepřesnosti teplotní závislost krystalu. Není to takový optimální řez, jaké známe z normálních frekvencí. Spíše než oscilátor by už snad mělo smysl hledat parabolickou teplotní kompenzaci krystalu s vlastním nízkým příkonem. Elektronická část oscilátoru může mít problémy, pokud musí mít extrémně nízký příkon, ale i pak to není tak zlé. Mně s touto ladičkou docela uspokojivě funguje oscilátor ze dvou vysokofrekvenčních tranzistorů NPN a PNP zapojených jako bipolární obdoba invertoru CMOS, se spojenými bázemi a kolektory, k sobě kondenzátorem blokovanými emitory a s nepatrným proudovým napájením. Mimochodem zajímavější už by mohl být řez GT na 100 kHz. Ten se používal na přesnější hodiny viz MH106. Jen není tak mrňavý a superlevný. Jeden ve větší elektronkové baňce tu mám a je nádherný. Zatím nevyužitý. Ani to není až tak vysoká frekvence pro solidní elektronické obvody.
