DukeNuke píše:...2x brejlovec tahal Západní expres Plzeň - Praha, protože v úseku Beroun - Rokycany byl jediný neelektrifikovaný úsek na trati Paříž - Vladivostok...
Kdyby jen to: jezdil jsem rychlíkem 554 do Chebu, napřed přepřahali v Berouně a v Plzni. Někdy to tahal Brejlovec, jindy Bardotka. Časem se to posunulo do Zdic a do Chrástu, odtud už to táhla laminátka.
Pak změnili jízdní řád (nějak kolem roku 1979), mohl jsem si o půldruhé hodiny přispat a jet Krakonošem a nehonit v Chlumci rychlík z Meziměstí. I když na Krakonoše měla 554ka čekat, několikrát jsem se svezl Západním expresem, tuším každé třetí pondělí. To, když na hlaváku sloužil výpravčí, který odmítl vzít na vědomí nový jízdní řád - nechal Krakonoše stát 20 minut před libeňským tunelem a pustil ho dál, když už byl R554 někde na Smíchově.
Byl jsem pak u toho, když skupinu důchodců (stěžovatelů) cestujících do Stříbra, kde měli mít přistavený autobus do Konstantinových Lázní, chtěl odbýt, že jako dodržuje grafikon, a že mezi těmi vlaky neměl být přípoj... Až mezi nimi narazil na kosa, který mu to vysvětlil v takových barvách, že od té doby čekala pětsetpadesátčtyřka na Krakonoše, i když byl zpožděný. Tenkrát jsme dostali k Západnímu expresu vlastní vagón (na to měli skoro dvě hodiny), ve kterém jsme ze Stříbra (nevzpomínám, že by tam Ex112 jindy zastavoval) až do Chebu zůstali jen dva.
V Chebu nás jako obvykle nechali vystoupit, odpojili mašinu (při té poslední jízdě odpojili i ten "náš vagón navíc" a traktor ho odtáhl, tohle dokázali zorganizovat přímo bleskově), zbytek vlaku obstoupili ozbrojenci s vlčáky, uzavřely se a hlídaly se východy k nástupištím a začal filcuňk, jestli někdo z toho našeho ráje na Zemi neprchá na prohnilý Západ. Ani ti, kdo měli vízum v pase, výjezdní doložku i potvrzení o pozvání nebo devizovém přídělu, tomu neušli, ale oddechnout si mohli až za Pomezím, na bavorské straně. Do té doby neměl nikdo jisté, že vlak už na našem území nezastaví (v tom případě jen pro výstup). To trvalo asi půldruhé hodiny. Pak připřáhli obvykle brejlovce a tepve, když vlak zmizel z dohledu, nás pustili na nástupiště. Ten brejlovec se stihl ze Schirndingu vrátit, když se rozjížděly odpolední vlaky dál. V takové dny jsem v Lubech šel rovnou z nádraží do Skleníku na večeři...