Zapojení elekretového mikrofonku na stereojack
Moderátor: Moderátoři
Čili je jedno, jestli živý vývod kapsle připojíš na špičku (L), nebo na prstýnek (R), nebo oba spojíš dohromady.
Proti zemnímu vývodu je na nich stejnosměrně 1,27 V při zátěži 12 kΩ (dvě dráhy tandemového potenciometru 25k vstupem spojené paralelně, jak už jsem výše napsal), naprázdno 1,88 V.
Z toho vychází, že konektor MIC IN je napájený přes odpor 5k8 ze zdroje 1,88 V. Nebo ze zdroje konstantního proudu 105 µA.
Dlužno podotknout, že funguje stejně dobře s několika headsety, s kapslí dodávanou k počítačům SGI O2 do roku 1997, i s desetikorunovými dvouvývodovými kapslemi koupenými kdysi v Nedisu. S dynamickým mikrofonem jsem to nezkoušel, ale patrně ho to napájení vstupu nějakými 300 µA zkratového proudu (v případě, že tam je ten odpor 5k8), taky nijak nerozhodí.
Pro stereofonní záznam nelze mikrofonní vstup AXAGO použít, takže se neobejdeš bez předzesilovače, ze kterého to poženeš do vstupu LINE IN. K tomu se dobře hodí stavebnice předzesilovače. Obvod NE5532, se kterým se dodává, patrně není vybíraný na šum, ale je pinově kompatibilní s NJM4580D, který je i v tom nejméně příznivém případě o 4 dB šumově lepší, tedy nejméně šumivá NE5532 a nejšumivější NJM4580, které jsem loni přebíral právě podle šumu (měl jsem po osmi kusech od obou). Šlo sice o tehdy o MM přenosku, čili zdroj s indukčním charakterem, ale s reálným charakterem zdroje, jakým je FET výstupu elektretové kapsle, se to nebude chovat o moc jinak.
Pro napájení elektretových kapslí přidáš navíc odpory 12k (nečíslované, značené červeně), ty zapojíš na zdroj předpětí, tedy na katodu D2.
Pro napájení stačí devítivoltová baterka, výstupní úroveň vyhovuje vstupu LINE IN Axago, citlivost k příslušným mikrofonům si upravíš změnou hodnot odporů R3 a R9 (označené hvězdičkou).
Pro nahrávání hlasů ptáků s minimem šumu je vhodné zúžit směrovou charakteristiku mikrofonu parabolou (princip známý dva tisíce let před vynálezem mikrofonu). Parabolu vol radši větší, než menší. Ale parabola musí být dostatečně tuhá, aby nemodulovala odraz například působením větru. Takže deštník, který vypadá, jako dobře přenosné řešení, je celkem k ničemu.
Případně, abys nemusel moc přehánět pozdější digitální korekce (čím méně do toho budeš digitálně zasahovat, tím méně ztratíš), v předzesilovači tomu ještě můžeš pomoci vyndáním odporů R4 a R10, místo nich tam dáš přemostěné T-články laděné zhruba na 3 - 5 kHz, abys zvýraznil pásmo, které je důležité, a zbytečně nezpracovával zvuky pod a nad tím. S hodnotami součástek T-článku si bude třeba pohrát, jak moc je vhodné zdůraznit užší pásmo, a kolem kterého kmitočtu to bude nejlepší.
Ve druhém schémátku uvádím případy, jak se to chová s různými hodnotami kondenzátoru v příčce v T-článku.
Doporučil bych jako literaturu Rottenbergovu ABC lovce zvuku a Bozděchovu Stavbu doplňků pro magnetofony a přílohy k ní. Těmi magnetofony se nenech odradit: jde o publikace nadčasové, platí obecně pro cokoliv, čím se dá zvuk zaznamenat.
V raných osmdesátkách jsem měl půjčenou kulatou satelitní parabolu 120 cm a místo LNB mikrofon, ale neměl jsem čím změřit, jestli účinkuje od 200 nebo 500 Hz, či ještě výše. Na ptáky to stačilo, naopak už vadily úzký vyzařovací diagram s nepohodlnou manipulací, ti ptáci dlouho neposedí. Asi to chtělo robustní stativ s panoramatickou hlavou. Něco zachránil diodový kompresor podle Bozděcha, něco zachránit nešlo.
Nakonec se to nějak povedlo, šlo o ojedinělou akci do sbírky zvukových efektů pro loutkové divadlo.
Od té doby jsem to neměl zapotřebí opakovat.