Jak se likviduje stará munice?
Moderátor: Moderátoři
Tady u nás toho po rusácích v lesech ještě zůstalo dost. Ale nemá to cenu řešit, protože riziko je malé a kompletní vyčistění by stálo moc peněz. Tak je lepší počkat, až se to rozpadne samo.
A kutilmile - nelituju tě
My když jsme kopali základy pod laboratoř, tak jsme granáty z výkopu přemístili do jámy vedle a pak pyrotechnik jenom konstatoval, že v nich místo kyseliny pikrové je jen asfalt. No bagristovi předtím vynadal fest.
A kutilmile - nelituju tě
Jak jste tady psali o možnosti odpálaní tlakem nebo průstřelem, vyprávěl, co měl v pracovní náplni. Destička semtexu (možná i něčeho jinýho co se v Semtíně dělalo) se vkládala mezi dvě ocelové desky, stáhlo se to v něčam alá kovářskej svěrák a pak se do toho střílelo devítkou pistolí a jednotlivejma ránama z padesát osmičky. Podstata zkoušky byla, že to nesmělo nikdy bouchnout. Prý to ale občas, řádově v promile případů bouchlo.
Proč mi nemůže všechno chodit hned ?!!
Tlaková vlna pod vodou dokáže iniciovat rozněcovače dalších náloží, ne samotnou jejich trhavinu. O tohle jde u vojenský munice především - aby pumy a granáty byly BEZ INICIÁTORU bezpečný doslova jako špalky betonu, aby jim nevadily nárazy při dopravě, aby to nebouchlo kdy to prostě není požadovaný - a naopak aby to řachlo s co největším účinkem při dopadu na požadovanej cíl. Takže na vojenský munici je nejcitlivější částí rozněcovač - a ten je taky doslova nejnebezpečnější, protože to je jemná mechanika nebo chemie - často oboje dohromady. Samotný nálože/náboje, i když budou plný trhavin "po ocas", tak nebezpečný moc nejsou, nebezpečný se stanou teprve tím, že se do nich těsně před odpálením/naložením na palubu bombardéru a odhozením na cíl namontujou rozněcovače a tuplem nebezpečný se stanou, když dopadnou - a rozněcovač selže. Dovnitř nikdo nevidí, takže zjistit co vlastně zabránilo zafungování je v podstatě nemožný - a hodně typů rozněcovačů je vyráběnejch jako nedejustovatelný - prostě po namontování už se nedají bez aktivace z munice vyndat ... Pak prostě nezbejvá, než ten tlakovej vodní paprsek nebo obložit pytlema s pískem a směrovanou náloží ten rozněcovač ustřelit s co možná nejmenším zbytkem trhaviny pryč od zbytku těla pumy. Jde o to, aby ta směrovaná nálož byla svým účinkem rychlejší, než detonační vlna toho vadnýho a "co kdyby náhodou spustivšího" rozněcovače - aby ten klidně zafungoval, ale už neměl v dosahu co odpálit ...
Roznětky se nerozřezávají, roznětky se pokud to jde vyšroubujou, nebo se urazí nějakým hooodně rychlým způsobem pryč od hlavní nálože. Jde o to, že jsou citlivý na jakejkoliv podnět a už relativně malej náraz na plášť roznětky může původně selhanou znovu spustit. Takže jde o to, když už na ni něco udeří, aby ji tím dostalo co nejdřív dost daleko od zbytku trhaviny. Vodní paprsek na to není dost rychlej, tím se spíš prorážejí těla pum a náloží, aby se trhavina dala zvenku zapálit pro obyčejný vyhoření bez detonace.
A kutilmile - nelituju tě
Musíš si uvědomit, jaký materiály se v čem používají. Klasický nálože jsou vysokoenergetický sloučeniny hodně často dusíkatý povahy (ne vždycky!), který mají schopnost se silně exotermicky rozkládat s velkou reakční rychlostí, která přesahuje rychlost zvuku v nich dosažitelnou. Tomuhle jevu se říká detonace a kvůli mizivě malýmu časovýmu rozdílu mezi okrajema výbuchový zóny (je tam, měřitelnej, ale mikroskopicky malej danej tím, že nálože v příčným rozměru jen málokdy přesahujou metr a výbuchová vlna se v nich šíří rychlostma od 3000m/s vejš, nejrychlejší směsi oktogenu s pentritem dosahujou rychlost přes 9000m/s), proto se taky říká, že vybuchujou v celým objemu najednou. Detonace se v látce šíří přímo kontaktem, toho se využívá při přenosu roznětu na dálku pomocí bleskovic = PRIMA CORDU, což je ostrá trhavina v podobě tenkýho "drátu" obalenýho plastem, kterej chrání trhavinu před vlivem okolí. Stačí dvě nálože propojit bleskovicí a odpálit jen jednu - bleskovice detonuje od první nálože a postupně přenese detonaci právě vysokou nadzvukovou rychlostí i do druhý nálože. Pomocí známý rychlosti šíření "vzruchu" neboli detonační vlny v bleskovici se dá nastavovat i zpoždění mezi náložema. Detonaci jde vyvolat pomocí roznětky/rozbušky i v samotný bleskovici, takže jde odpalovacím zařízením = ROZNĚTNICÍ přímo odpálit rozbušku položenou v bezprostřední blízkosti (která má razanci jen asi jako silnější poplašňák, řekněme asi srovnatelnou s náplní náboje do pušky) a touto rozbuškou iniciovat detonaci v bleskovici, položenou klidně i na vzdálenost desítek-stovek metrů k vlastní náloži/náložím. Bleskovici jde rozbočovat pouhým přiložením k sobě a slepením pevnou páskou (duck tape), takže tak se z jedný rozbušky dá odpálit prakticky nekonečnej počet samostatnejch náloží, u kterejch se dá časová posloupnost výbuchů nastavit různě dlouhým vedením bleskovice.. Detonovat ale umí i vhodně iniciovaný aerosolový oblaky, není potřeba, aby to nutně byla pevná nebo kapalná látka. Ale aby takový nálože byly bezpečný pro manipulaci, vyvíjejí se v takový podobě/složení, aby pro aktivaci detonačního jevu byla potřeba určitá počinová energie. Prostě abys shodil lavinu, musíš na svah hodit dost velkou sněhovou kouli.
No a když se podíváš na to, co vybuchuje v roznětkách/rozbuškách, což jsou názvy pro prakticky stejný zařízení, jen výchozí podnět je odlišnej, tak tam to jsou taky vysokoenergetický sloučeniny, ale málo stabilní a hodně citlivý na mechanickej nebo tepelnej podnět (velice často na oba dva současně). A právě proto, že jsou tak citlivý, jsou i nebezpečný při manipulaci a u drtivý většiny munice včetně leteckejch bomb se do nich vkládají až těsně před akcí. Platí to prosím tebe i pro ruční granáty. Do roznětek se jich dává minimální množství (gram, málokdy víc), protože na způsobení detonace mnohem větší nálože stabilnější trhaviny to bohatě stačí. Obecně - rozbuška je právě malá náložka hodně citlivý výbušniny, kterou odpaluje buď mechanickej úderník, nebo teplo z třecího rozněcovače a jím zapálený pyrotechnický slože, která ještě obvykle plní funkci zpožďovače - několik vteřin trvá, než prohoří a zapálí tu rozbušku. Mechanickej úderník může bejt nárazovej nebo pružinovej, může ho ovládat několik mnoho různejch principů časovačů - mechanickejch, chemickejch, tepelnejch, existujou i možnosti časovače biologickýho. Stejně tak teplo odpalující nálož rozbušky může vytvořit elektrickej odporovej drátek, do kterýho elektriku pustí mechanickej, elektronickej nebo i ten biologickej časovač. V češtině roznětka bejvá nárazově, tepelně nebo elektricky odpalovaná počinová náložka, rozbuška se nejčastějc říká elektrickým roznětkám používaným v dolech nebo lomech, případně k demolicím, rozněcovač už bejvá název pro spojení samotný počinový nálože s něčím, co vytvoří za definovanejch podmínek ten potřebnej impuls - vytržení součástky zvaný "tříč" z třecí roznětky, náraz, ohřev, uplynutí nastavenýho času ...
A kutilmile - nelituju tě
A kutilmile - nelituju tě