Magnetofon Tesla B42

[ronoda]

Prosím o radu. Dva motory z B42 chci zapojit do série, abych je mohl napájet přímo 240V bez transformátoru. Jeden nebo dva kondenzátory? A jak je propojit? Díky za ochotu

[MH111]

Kondenzátor bych nechal u každého motoru tak, jak byl v magneťáku. Pokud má teda alespoň přibližně použitelné vlastnosti.

[rudolf02]

No, já nevím, ale bude i symetrická zátěž?

[Hill]

Správná otázka - odběr motoru se zatížením stoupá, tedy při různých zátěžích na hřídelích motorů nebude na obou motorech stejné napětí.
Tyto motory je lepší napájet 120 V z autotransformátoru a zapojit je paralelně.

[MH111]

Pravda, problematika různé zátěže mě nenapadla.
Třeba stejnosměrné motory se v sérii provozují vcelku běžně, ať už jde o trakční motory anebo motory ventilátorů. Jen je třeba zátěž hlídat.

[ronoda]

Transformátoru se potřebuji vyhnout. A na každém bude stejná "vrtulka" na chlazení.

[rudolf02]

No, asi bych tam dal ty motorky každý se svým trafáčkem. Voni vašnosto ty motorky nemusí být po tý době jako nový a mohou mít i ňáký dřecí neduhy díky tomu věku, že? Ach ouvej, a ta artróza ložisek.
Jó, a pokud mě skleróza napovídá, při přetáčení ke konci cívky se motorku muselo pomáhat ručně, aby to utáhl.

[Hill]

To nejčastěji dělala kulička patního ložiska zabroušená do opěrné destičky. Dokud nebyla skrz, dala se ta destička otočit, samozřejmě po vyčištění a namazání.
Nebo nahradit novou, kalenou.
A ten motorek to utáhl, i když má jen 3 W.

[MiraSt]

Třeba stejnosměrné motory se v sérii provozují vcelku běžně, ať už jde o trakční motory anebo motory ventilátorů.

Protože jsou na jedné hřídeli (koleji).

[MH111]

Ano, samozřejmě. I když se objevují poškození TM, třeba při vypnuté skluzové ochraně nebo při přeskoku, se sériovým zapojením to má málokdy co společného.
Ventilátory jsou v sérii minimálně na stejnosměrných odporových žehličkách 113. Napájené jsou z úbytku napětí na odpornících.

[ronoda]

Tohle se nevidí každý den. Obdivuji ty konstruktéry když měli k dispozici jen rýsovací prkno a mozek. A ty co vyráběli formu museli být sakra dobrý řemeslníci.

[Hill]

To je taky nejlepší magnetofonové šasi, které měla Tesla k dispozici. Lehký tlakový odlitek, kvůli komfortně vybavenému modelu B4 domyšlený tak, že se na něj uchytilo vše, co bylo třeba. V jednodušších modelech se jen něco neosadilo (počítadlo, přepínač rychostí).
Ano, máš pravdu, tvůrci s dobře ořezanou tužkou nebyli žádná ořezávátka. Nebyl počítač, ani CAD, který by to za ně dodělal.
A takový modelář ve slévárně, který stvořil dřevěné či voskové jádro pro formu, to byl Pan Někdo.

[ronoda]

Chtěl bych vidět ten výkres...

[EKKAR]

Běžně se kreslilo v měřítku 2:1, malý detaily 5:1 nebo i 10:1.
Formát výkresu A1 nebo i A0, jen menší věci se dělaly na A2 nebo i na A3. Spoustu místa na takovým výkresu totiž zabírala tabulka s údajema a poměrně přesným popisem konstrukce a taky osoby, která výkres dělala, takže z takový "á-čtyřky" po nakreslení a vypsání popisový tabulky už moc místa nezbylo. Dneska to je "schovaný" do EAN nebo QR kódu, tenkrát se to všecko vypisovalo přes šablonku ... Jsem jeden z těch, kterým byla ještě z tohoto důvodu do palice vtloukaná deskriptivní geometrie, druhy čar a šrafování ... A rýsovalo se nejen tužkou, ale i "pérkem" = dvojicí zabroušenejch ocelovejch lamel, který k sobě stahoval mikrošroubek a mezi který se vkápla tuš - ta tam držela kapilárním efektem a síla rýsovaný čáry se nastavovala podle stupnice vyrytý na matičce, svírající to pérko ... A ty pérka se musely čas od času brousit na jemným kameni, protože se "ojížděly" a pak nechávaly rozpitou čáru ... Kdepak nějaký trubičkový Städlery nebo Faber-Castely nebo dokonce fixy s vláknovýma hrotama, hezky pérovým Koh-i-Noorem se kreslilo ...!!! Sousedka o 2 patra vejš ještě 2-3 roky z5 dělala kresličku v konstrukci VKDI Orlík tady v Třebový, nevím jak teď když je v důchodu, ale před těma cca 3 rokama měla doma v pokoji klasický sklopný kreslicí prkno i s pantografem, můžu se jí příležitostně optat, čím rýsovala ona.

A jinak ty modely na formy se slepovaly z lipovejch špalíčků normálním truhlářským kostním klihem (teplým), na disperzní lepidla nebo epoxidy se pořecházelo až po půlce 80. let - do tý doby si to staří dědci modeláři dost hlídali, aby se jim to moc nevymykalo z řemesla ...

[Hill]

Na formu pro tlakové lití šasi řady B4 obsahovaly výkresy desítky řezů, podle nichž si modelář udělal šablony, jakési kalibry, které prostě do formy musely zapadnout. Modelář musel přesně vědět, jak se hliník bude ve formě chovat, a nechat tam pomocné prostory a přesně dimenzované a rozmístěné odvětrací otvory. Ty vzniklé nálitky a hrany se pak ručně začišťovaly šábrem na každém kusu zvlášť. Samozřejmě se počítalo s tím, že plochy s pevným vztahem k referenční rovině se pak zafrézují na přesný rozměr, tak se musely odlévat s určitým přesahem. Vzniklo šasi vymakané, robustní, stabilní a dost drahé, protože před osazováním vyžadovalo několik desítek operací. Taková šasi nebyla v těch letech u výrobků střední třídy obvyklá ani u takových firem, jako Philips, Grundig či Telefunken.
Z čeho byl první model, nevím, byl prý připravený i pro stroj s 18 cm cívkami, ale na něj už nedošlo.
Pro řadu B5/B100 se pak už odléval jen rámeček, do kterého se zavěsilo šasi z lisovaného plechu, další mechaniky už ani ten rámeček nemají.