Oddělil jsem to ze vtipů, protože tady fakt někdy končí sranda.p32 ve vláknu, kde měly být vtipy, píše:Ano, o tom to je. Většinou ale stejně jen o tom, že ten VŠ to neumí vysvětlit, protože to zná jen z té teorie. Prakticky to sám ale neumí vůbec realizovat a realizuje to většinou jen ten "obyčejný" člověk, který neví, že to kolikrát bez toho "potřebného" vzdělání udělat přece nemůže. Takže ten příměr je správný, ale praktický smysl má až po x letech praxe u obou íqáků.HF_Tech píše:Ale jo. On je takový příměr. Obyčejní lidé mají IQ kolem 100. Vysokoškoláci cca 120+. Nejchytřejší šimpanzi mají kolem 80.
Když se snaží VŠ vysvětlit odbornou věc obyčejnému člověku, tak je to dost podobné jako kdyby ses snažil vysvětlit třeba trojčlenku šimpanzovi.
Taky mi občas připadá divné, kolik vysokoškoláků píše češtinou s gramatikou žáků 7. třídy základní školy.
Ta gramatika s vysvětlením odborných záležitostí z jiných oblastí bezprostředně nesouvisí, špatnou můžu i do jisté míry tolerovat, jestli mi někdo vysvětlí cokoliv tak, že si to budu umět přeložit do jazyka mého kmene.
V písemném projevu to jednak shazuje autora už předem, jednak tomu chybí "ten tón", jakým by to vyslovil. A teď se neví: myslel to vážně, nebo ironicky?
Myslím si, že ve schopnosti srozumitelně komunikovat slovem i písmem by neměly platit žádné úlevy.
V podstatě jsme to dopustili sami: do sedmdesátých let minulého století byl na žáky na základkách celkem jednotný metr. Pak začali po školách chodit doktoři s novými diagnózami: předpona DYS se stala zaklínadlem. Najednou byly všude hromady dyslektiků, dysgrafiků, dysortografiků, dyskalkuliků a kdoví, čeho ještě, kterým se od té chvíle neschopnost v příslušném ohledu musela tolerovat. Nepochybuji, že se s tím svezlo dost lenochů a lemplů, kteří tu poruchu neměli, ale diagnóza se jim hodila, nemuseli se snažit. A školy vyšších stupňů s tím prolezli úspěšně, zatím, co nás by s takovými vyjadřovacími schopnosti snad ani k přijímačkám nepustili.
Kam to vede, když pak i jinak inteligentní a znalý člověk není schopný myšlenku sdělit tak, aby ostatní vydrželi ji vyslechnout nebo dočíst celou, to tu vidíme každou chvíli.