Spojnice mezi dvěma telefony
Moderátor: Moderátoři
Jediné, co budeš muset vyzkoušet, jestli na vývod k faxu nepřivést přes odpor kolem 33 - 68 kΩ napájení, aby na lince byl stejnosměrný posuv i během vyzvánění. Možná by stačil odpor i ještě vyšší, protože na zavěšené lince není stejnosměrný odběr.
Jestli fax nastartuje bez toho, tím líp - jde o ten moment přepnutí z čekajícího trvalého stejnosměrného napájení na střídavinu, jako, kdyby ta pauzička vadila. To je ale jen tip, z toho jsem nematuroval, tehdy u nás byla poměrně vzácná i automatická ústředna, natož fax v civilu.
- nostalcomp
- Příspěvky: 169
- Registrován: 09 lis 2022, 00:00
Jde mi o tohle: Telefon zvoní, já to "zvednu". Propojím hovorové obvody, ale ústředna než to zaregistruje ještě chvíli zvoní. Určitě se jedná jen o nějaké stovky ms, ale po tu dobu sluchátko divoce vrčí?? Vzhledem k velikosti vyzváněcího napětí mi to přijde docela brutální..
U polního tépéčka bylo HT připojené trvale, vzhledem k převodnímu poměru nějaké zazvonění sluchátku nic neudělalo, obvod mikrofonu byl přerušený, dokud se nestisklo tlačítko ve sluchátku.
To, že někdo volá, poznala obsluha ústředny podle spadlé klapky shozené zatočením kličkou induktoru u účastníka. A, pokud neposlouchala, tak konec hovoru se kličkou opět odzvonil.
Přístroje ÚB a AUT s rotační číselnicí musely mít vždy rozpínací kontakt, který odpojil hovorové obvody po zavěšení, aby ústředna rozeznala, zda stejnosměrný odběr je, nebo není. Zvonek stejnosměrně oddělený kondenzátorem se vidlicovým přepínačem někde odpojoval, někde zůstával paralelně připojený trvale.
Telefony s elektronickou pulsní číselnicí odpojovaly, či neodpojovaly, hovorový obvod podle toho, jestli měly zvonek elektromagnetický, nebo elektronický.
To, co vypadalo, jako selen, byl jen omezovač špiček.
Protože používaných principů indikace volání bylo několik různých, vyskytovaly se v různých UTO také různě zapojené účastnické přístroje, protože musely umět komunikovat se "svou" ústřednou. Až s rozšířením automatického provozu s jednotným formátem pulsní volby se zapojení přístrojů víceméně ustálilo a sjednotilo. Později došlo i na rozšíření, aby ústředně bylo jedno, zda volba probíhá pulsně, nebo DTMF, i když u pobočkových stále zůstávaly rozdíly v délce tónu zpětného volání mezi systémy stardardů Siemens a Panasonic (100 nebo 520 ms), ale dalo se nacvičit "kalibrované" klepnutí do vidlice, které ústředna vyhodnotila, jako požadavek zpětného volání, bez ohledu na typ telefonního přístroje.
Ale to už se dostáváme poněkud OT.
Byl to starý telefon, černý bakelit, u mikrofonu byl ještě zvukovod směřující k ústům účastníka. Ke sluchátku (mikrotelefonu?) byl přišroubován velkou převlečnou maticí. Vše černý bakelit.
Pozdější telefony (šedočerné hranaté, později i zaoblené verze) měly spínače zapojené i jinak, ale asi nikdy neodpojovaly zvonek a taktéž nijak neoddělovaly vyzváněcí napětí. To mě odrazovalo od stavby "svojí" ústředny. Samozřejmě jsem mohl telefony upravit podle svého, ale tato cesta mě nikdy nelákala. Tím bych je degradoval na "dětské" telefony. Když už ústřednu, tak ať funguje se vším.
A nemohlo to být tak, že když hovorový rozsah byl 300Hz až 3kHz, tak vyzváněcích 50 Hz už v takové velké míře neprolezlo? Nemám teď před sebou zádné schéma, vše jsou to jen vzpomínky desítky let staré. Ale žádný strmý filtr tam určitě nebyl. A vzhledem k velikosti vyzváněcího napětí 55 až 65V, Ty dokonce píšeš 80, mi to přijde opravdu divné.
Edit: Všechny telefony které zmiňuju měly zvonky elektromagnetické.
Takže ano, kontakty jsou spínací, ale spínají zvednutím sluchátka.
A, jestli se nějký vyzváněcí proud stihne dostat až do sluchátka? Většinou to stihne během první půlperiody vyzváněcího proudu, pak už ústředna ví, že se uzavřel stejnosměrný obvod, a vyzvánění ukončí. A, i kdybys to pokaždé stihl zvednout zrovna ve špičce, elektromagnetickému sluchátku to neublíží.
Stejnosměrné napájení je potřeba pro diferenciální vinutí obvodu mikrofonu a ten proud říká ústředně, že je vyvěšené sluchátko. Natažením číselnice vyrobíš na lince zkrat, puštěním kotouče ten zkrat ještě nejméně 352 ms trvá*), pak přeruší obvod tolikát, kolik odpovídá volené číslici, jen nulu přeruší desetkrát.
*)Těch 352 ms (vlastně vzdálenost od díry s jedničkou k dorazu) je minimální doba, kterou ústředna potřebuje, aby uznala, že to číslo skončilo, a připravila se na převzetí dalšího čísla.
Jedinou periodu? Tak to ty relata v ústředně fungovala rychle, myslel jsem, že jsou pomalejší. Vlastně mám i krokové voliče. Asi je nikdy na nic nepoužiju, protože pro pár účastníků by jich byla škoda. Maj xx kroků několikkrát paralelně. Ještě existovaly menší s menším počtem kroků, možná na výběr jednoho z těch paralelních sloupců. Ty ale nemám.
Edit: Tak jsem koukl na net - telefon, který popisuju, byl T65S s tlačítkem zpětného dotazu. Dnes už mám jen As a Bs.
Ty krokové voliče byly v různém provedení podle toho, co měly za úkol: jednoduchý sloužil v synchronních ústřednách, jako třídič - zvedls sluchátko, volič se rozběhl, našel první neobsazenou sběrnici, dostals oznamovací tón a první skupinář čekal volbu první číslice. Ten už byl čtvercový - volbou čísla vykrokoval do příslušného "patra", tam se rozběhl a našel volnou sběrnici na další skupinář, který očekával volbu dalšího čísla... Tam už multipl propojení kontaktů voliče začal výrazně houstnout, vlastně žádná ústředna nepočítala s tím, že by současně zvládala spojit celých 50 % účastníků se zbývajícími 50 %. Na to byly nomogramy zatížení ústředny, podle nichž se stanovil počet sběrnic mezi stupni. I tak z toho bylo monstrum. Tak se někdy ve špičce stalo, že během nedokončené volby čísla přišel obsazovací tón.
No a na konci byl taky čtvercák 10x10, do kterého se volily poslední dvě číslice. Ten už měl co výstup, to konkrétní účastník.
Pak můžeš mít krokový volič pro asynchronní ústřednu ve funkci hledače (kdopak nám to zvedl sluchátko?): hledat začal první, který byl ještě v klidové poloze. Připojil první volný registr volby, dal oznamovací tón, a volené číslo se uložilo do (tehdy elektromechanické) paměti. Výstupem logiky se pak ovládaly většinou křížové spínač systému Ericsson, případně spojky "motorové ústředny" systému Rotary.
V pobočkových ústřednách se těch principů využilo víc, ve velkých firmách obvykle dlouho sloužily tisícovkové synchronní, které navíc umožňovaly přímou provolbu až ke koncové stanici, v menších, tak do 60 přípojek, stačila asynchronka.
S přechodem na elektronické ústředny vlastně tohle všechno ztratilo význam, hardware minimum, o spínače se postará software.
Ty menší měly kontakty jen ve třetině kruhu a otočné kontakty byly v každém patře 3. V záběru byl však zase pouze jeden z nich. To vše zase paralelně několikkrát nad sebou. Voliče 10x10 jsem nikdy na živo neviděl.
V klidu neměl kontakt žádný, jen pérový svazek na dolním dorazu hlásil "připraven k výstupu".
Ty konakty čtvercáků byly pak plochými vodiči podle určitého klíče spojované do multiplexu, pokračujícího na sadu dalších skupinářů.Byl by totiž nesmysl, aby na každém výstupu čekal další volič, který se použije jednou za měsíc. Ta ústředna se přece musela někam vejít...
- nostalcomp
- Příspěvky: 169
- Registrován: 09 lis 2022, 00:00
Schéma klasického telefonu je např. zde: https://vyvoj.hw.cz//teorie-a-praxe/dok ... ba-ii.html
Ale mám ještě dotaz. Jak dostat do sluchátka volajícího ty různé provozní tóny? Mám na mysli oznamovací, obsazovací, či neexistující číslo.
Adaptéry Grandstream HT80x, čo som skúšal, akceptujú i pulznú volbu číselnicou. Cisco/Linksys mi fungovali iba s DTMF.
Na margo VoIP existujú i bezplatné služby, ako napríklad francúzsky Linphone. Ak si nick ponecháš číselný, bude "vytáčateľný" aj z klasického telefonu a "dovoláš" sa na druhý taký telefon, alebo smartphone, alebo PC - podľa chuti.
V neposlednom rade - fungujú cez to i data, klasika windows dialup. Skúšal som 33,6kbps, viac mi starý analogový modem nedá, takže fax by to malo dať ľavou zadnou.
Ešte 300bps cez 555 a 2211 ako vysielač a prijimač, so sluchátkom v kolíske