Asi bych z toho vyvážení nedělal vědu: ani talíře u gramofonů na šelak se 78 ot/min. nebývaly vyvážené, a přesto ty gramofony po stole necestovaly. Vynechám-li gramofony s pérovým pohonem, tak po spoustu let tvořil talíř jen obyčejný výlisek z ocelového plechu, do kterého by nějaké vyvažovací otvory ani nemělo smysl vrtat (cca Ø 30 cm u H03, H04, nebo GE1, u dalších mnoha typů po nich kolem Ø 23 cm). Ani jeden z těch plechových talířů za celá ta léta nebyl vyvažovaný. Podstatná byla jen co nejnižší, ideálně nulová, excentricita.
Do talíře z H04, když jsem zrušil původní středový pohon s odstředivou brzdou a předělal na řemínkový náhon, jsem v roce 1975 kvůli vyšší stabilitě při nižších otáčkách (tehdy jsem to poháněl motorem z mgf Uran řemínkem z letecké gumky 2x2 mm, lepeným, tedy i nepříliš homogenním) nechal nalisovat ocelový prstenec 10x10 mm. Nebyl soustružený, jen stočený z obyčejné plné tyče z oceli 11 600. Držel tam sám, přesto jaksi "pro jistotu" po 120° do něj byly z boku vyříznuté závity M3 a byl přichycený třemi zapuštěnými šroubky.
Ty jsem pak zabrousil a překytoval, ale nevyvažoval. A nepamatuji, že bych tu potřebu někdy pocítil. Koncem devadesátých let jsem celé gramorádio věnoval a, pokud vím, gramo hrálo až do nesehnatelného náhradního hrotu, rádio ještě o pár let déle...
Na ilustrační fotce k článku o resuscitaci gramofonu je ho kousek vidět černobíle, druhý zleva.
Talíř NC500 - výroba
Moderátor: Moderátoři
Když už se zde objevil talíř MC600Q, tak ještě přihodím subtalíř na NC420.
Jinak u toho MC600Q jde ten kónus udělat výstružníkem 1:10. Já jsem ho sice frézoval řádkováním, ale výstružník 1:10 do ovoru seděl. Dělal jsem jediný kus, bylo to z ocelové desky (výkres pochází ode mě). I při maximální možné přesnosti byl lehce nevyvážený. Vyvažoval jsem ho na trnu demontovaném z gramofonu.
https://www.ebastlirna.cz/modules.php?n ... d&id=86195
Jinak u toho MC600Q jde ten kónus udělat výstružníkem 1:10. Já jsem ho sice frézoval řádkováním, ale výstružník 1:10 do ovoru seděl. Dělal jsem jediný kus, bylo to z ocelové desky (výkres pochází ode mě). I při maximální možné přesnosti byl lehce nevyvážený. Vyvažoval jsem ho na trnu demontovaném z gramofonu.
https://www.ebastlirna.cz/modules.php?n ... d&id=86195
Hele, v "osmdesátkách" bejvalo moderní kvůli zvětšení setrvačný hmoty talíře nalepit do něj zespoda plastelínu nebo sklenářskej kyt. A vsadím klidně patery škrpále na to, že takovouhle úpravu nikdo nevyvažoval ani staticky, ani dynamicky - a taky se na tom hrálo ...
Jak u kterejch výrobců desek - u některejch je to fakt šmajdavý, jiný desky jsou ale excentrický jen o zlomky milimetru. Mnohem větší nerovnoměrnost je v planparalelnosti desek - jsou zkroucený, zvlněný nebo prohnutý - a právě hlavně podél okraje, takže hrot s ramínkem během otáčky vykonává velice složitej vertikální pohyb s amplitudou naprosto běžně měřitelnou v nižších jednotkách milimetrů.Harry.pa píše:... Ona ani díra v desce není přesně v ose, a někdy je to dost vidět na pohybu ramínka, a taky slyšet.
Nasliněný prst na svorkovnici domovního rozvaděče: Jó, paninko, máte tam ty Voltíky všecky...
A kutilmile - nelituju tě
!!!
A kutilmile - nelituju tě
!!!Teď už jsme trochu OT, ale neodpustím si to:
samozřejmě, že pohyb přenosky vůči ose otáčení talíře je komplexní záležitost a jeho vlivu na reprodukci se seriózně věnovala snad všechna firemní pracoviště. Základní excentricita nevzniká při řezu matrice, ale může vzniknout už ve výrobě, která je sama o sobě technologický zázrak, vyžadující naprostou přesnost a pečlivost - stačí nerovnoměrné zchlazení výlisku, aby se po vyjmutí z lisu středový otvor posunul o nějakou tu desetinu milimetru mimo střed. O další desetiny se už předtím mohl postarat technik, který nepřesně vyměřil střed pro usazení do lisovací matrice, to vše jsou vlivy, které se daří zlepšováním technologie stále lépe eliminovat, nicméně většina desek, které máme, vznikla v době, kdy každý krok v procesu ležel hlavně na lidech.
Zbytek si už zařídí posluchač, který položí desku na talíř gramofonu posunutou zrovna v tom nežádoucím směru, protože otvor musí mít na trnu určitou vůli, aby nebylo nutné při zvedání desku podebírat a páčit nožem.
Jak říká Murphy - povolené tolerance se navzájem neodečtou, naopak - sčítají se v tom nežádoucím smyslu.
Stanovení minimálního použitelného poloměru pro záznam sledovalo tři cíle:
- definovanou minimální řeznou rychlost pro požadovaný kmitočtový rozsah záznamu
- definovaný minimální poměr poloměru záznamu k povolené excentricitě
- jednotnou oblast působení koncového vypínače
Když vyjdeme z faktu, že originál spadne s talíře řezacího stroje s nulovou excentricitou i zvlněním bez ohledu na technologii řezu, je logické, že u LP na poloměru 145 mm způsobí excentricita o 1 mm (to příliš nepřeháním, přenoska někdy viditelně cestuje s amplitudou i větší, než 2 mm) kolísání výšky tónu o ±0,7 %, ale na konci záznamu, řekněme na poloměru 64 mm, už stejné vyosení dělá kolísání ±1,6 %.
U 17 cm SP/EP ten milimetr způsobí na začátku ±1,25 %, na konci pak ±1,6 %.
Svislé zvlnění desky s amplitudou 2 mm má na kolísání výšky tónu vliv typicky o řád nižší, takže zde se o něm nemusíme bavit.
Ta čísla působí hrozivě, zvlášť, když si uvědomíme, kolik negativních vlivů se od záznamu přes výrobu až k reprodukci může nasbírat. Na to už není potřeba ani hudební sluch, aby to člověk postřehl, i když frekvence kolísání u LP 0,56 Hz (resp. 0,75 Hz u SP/EP 45 rpm) leží v oblasti, kdy většina uší "stíhá 3/4 až 4/5 z té odchylky doladit" a vnímá to kolísání, jako výrazně menší (to vyplývá i z křivky filtru měřičů kolísání wow&flutter, na jejímž průběhu se vzácně shodují národní normy). Je to ale individuální záležitost - sluchaři mají ten "rozsah AFC" podstatně užší až nulový a někteří dostanou kopřivku i z podstatně menšího kolísání.
Tímto a dalšími nedostatky digitální záznam netrpí a možná to i někomu chybí, proto bude dál tvrdit, že analog je lepší. Nemá smysl o tom polemizovat: jakkoli digitál nabízí kvalitě daleko víc prostoru, na té ploše by se mohlo zřídit golfové hřiště, protože naprostá většina konzumentů do toho prostoru nevkročí dál, než krok dva od plotu. Ano, myslím ty hrůzy s úsporným datovým tokem, co mnozí poslouchají ze streamovacích služeb přes kapesní reprák, například. Čest výjimkám a FLACu.
Ale to už se zase dostávám mimo téma, takže zpět ke gramofonovým talířům, prosím.
samozřejmě, že pohyb přenosky vůči ose otáčení talíře je komplexní záležitost a jeho vlivu na reprodukci se seriózně věnovala snad všechna firemní pracoviště. Základní excentricita nevzniká při řezu matrice, ale může vzniknout už ve výrobě, která je sama o sobě technologický zázrak, vyžadující naprostou přesnost a pečlivost - stačí nerovnoměrné zchlazení výlisku, aby se po vyjmutí z lisu středový otvor posunul o nějakou tu desetinu milimetru mimo střed. O další desetiny se už předtím mohl postarat technik, který nepřesně vyměřil střed pro usazení do lisovací matrice, to vše jsou vlivy, které se daří zlepšováním technologie stále lépe eliminovat, nicméně většina desek, které máme, vznikla v době, kdy každý krok v procesu ležel hlavně na lidech.
Zbytek si už zařídí posluchač, který položí desku na talíř gramofonu posunutou zrovna v tom nežádoucím směru, protože otvor musí mít na trnu určitou vůli, aby nebylo nutné při zvedání desku podebírat a páčit nožem.
Jak říká Murphy - povolené tolerance se navzájem neodečtou, naopak - sčítají se v tom nežádoucím smyslu.
Stanovení minimálního použitelného poloměru pro záznam sledovalo tři cíle:
- definovanou minimální řeznou rychlost pro požadovaný kmitočtový rozsah záznamu
- definovaný minimální poměr poloměru záznamu k povolené excentricitě
- jednotnou oblast působení koncového vypínače
Když vyjdeme z faktu, že originál spadne s talíře řezacího stroje s nulovou excentricitou i zvlněním bez ohledu na technologii řezu, je logické, že u LP na poloměru 145 mm způsobí excentricita o 1 mm (to příliš nepřeháním, přenoska někdy viditelně cestuje s amplitudou i větší, než 2 mm) kolísání výšky tónu o ±0,7 %, ale na konci záznamu, řekněme na poloměru 64 mm, už stejné vyosení dělá kolísání ±1,6 %.
U 17 cm SP/EP ten milimetr způsobí na začátku ±1,25 %, na konci pak ±1,6 %.
Svislé zvlnění desky s amplitudou 2 mm má na kolísání výšky tónu vliv typicky o řád nižší, takže zde se o něm nemusíme bavit.
Ta čísla působí hrozivě, zvlášť, když si uvědomíme, kolik negativních vlivů se od záznamu přes výrobu až k reprodukci může nasbírat. Na to už není potřeba ani hudební sluch, aby to člověk postřehl, i když frekvence kolísání u LP 0,56 Hz (resp. 0,75 Hz u SP/EP 45 rpm) leží v oblasti, kdy většina uší "stíhá 3/4 až 4/5 z té odchylky doladit" a vnímá to kolísání, jako výrazně menší (to vyplývá i z křivky filtru měřičů kolísání wow&flutter, na jejímž průběhu se vzácně shodují národní normy). Je to ale individuální záležitost - sluchaři mají ten "rozsah AFC" podstatně užší až nulový a někteří dostanou kopřivku i z podstatně menšího kolísání.
Tímto a dalšími nedostatky digitální záznam netrpí a možná to i někomu chybí, proto bude dál tvrdit, že analog je lepší. Nemá smysl o tom polemizovat: jakkoli digitál nabízí kvalitě daleko víc prostoru, na té ploše by se mohlo zřídit golfové hřiště, protože naprostá většina konzumentů do toho prostoru nevkročí dál, než krok dva od plotu. Ano, myslím ty hrůzy s úsporným datovým tokem, co mnozí poslouchají ze streamovacích služeb přes kapesní reprák, například. Čest výjimkám a FLACu.
Ale to už se zase dostávám mimo téma, takže zpět ke gramofonovým talířům, prosím.
A já dodám, že v poslední době jen tiše zírám, jak jsou někteří pitomci schopní i ten FLAC zkurvit tím, jak záměrně z mně nepochopitelnýho důvodu v nastavení maximalizujou kompresi a omezujou datovej tok, takže výsledek je sice komprimovanej přes "free loss-less audio codec", ale rve to uši ...Hill píše: 13 črc 2026, 18:03 ... Ano, myslím ty hrůzy s úsporným datovým tokem, co mnozí poslouchají ze streamovacích služeb přes kapesní reprák, například. Čest výjimkám a FLACu. ...
Naposledy upravil(a) EKKAR dne 13 črc 2026, 18:57, celkem upraveno 1 x.
Nasliněný prst na svorkovnici domovního rozvaděče: Jó, paninko, máte tam ty Voltíky všecky...
A kutilmile - nelituju tě !!!
A kutilmile - nelituju tě
!!!No, náhradní talíře na NC440 se za mých mladých dob dělaly běžným soustružením a případným broušením. Samozřejmě v nástrojárnách (tehdy načerno). Poté se jemným odvrtáváním vyvažovaly (na to se dbalo). Excentricitu v řádu desetin mm řešilo ramínko. Šlo o to zachovat jeho velkou hmotnost. A značky pro stroboskop se řešily různě.
Přestože jsme měli Litovel za rohem, šlo se do železa. Původní materiál někdy vydržel velmi dlouho (doma mám), někdy se zoufale prohnul za pár let.
A co takhle hloupý nápad. Těžký talíř kompenzoval nerovnoměrný chod motorku. Pokud dnešními možnostmi zajistím zcela rovnoměrný chod bez vibrací, talíř si jednoduše vytisknout?
Dík za podnětnou kritiku.
Přestože jsme měli Litovel za rohem, šlo se do železa. Původní materiál někdy vydržel velmi dlouho (doma mám), někdy se zoufale prohnul za pár let.
A co takhle hloupý nápad. Těžký talíř kompenzoval nerovnoměrný chod motorku. Pokud dnešními možnostmi zajistím zcela rovnoměrný chod bez vibrací, talíř si jednoduše vytisknout?
Dík za podnětnou kritiku.
Kdysi jsem dostal amatérsky vyrobený gramofon (možná návod vyšel v některém časopise) Talíř vysoustružený z hliníku, subtalíř z texgumoidu. V subtalíři vyvrtané slepé otvory a v nich byly olověné válečky, aby se docílilo požadované hmotnosti a zřejmě se pomocí válečků i subtalíř vyvážil. Podobný princip by šel použít u výše zmíněného 3D tisku, otázka je, zda by talíř závaží nedeformovalo.
Proč ne? Vždyť plastové talíře se ke gramofonům té nejlevnější třídy dodávají zcela běžně. I s předlisovanými stroboskopickými značkami po obvodu.
Například takový Europhon RGR-9003 měl celkem lehký plastový talíř už v roce 1977, ale měl dvoustupňový řemínkový převod od stejnosměrného motorku s dvoutranzistorovým regulátorem Lenze. A poslechově i pohledem na stroboskopické značky se točil velmi stabilně. Rozhodně excentricita desky nadělala kolísání větší. Pak se vyskytovaly plastové talíře u různých pártygramofonů, od nichž se také žádné hifi nečekalo.
Nicméně 3D tisk talíře možný je. A, jestli má gramofon v oblasti obvodu talíře prostor, proč tam té hmoty nenavalit víc?
Jestli to nejde, tak aspoň zajistit stabilní pohon, v tom už také je na výběr. A, jak už jsem psal, tak hrubě nevyvážený talíř, aby to něčemu škodilo, nevznikne.
Například takový Europhon RGR-9003 měl celkem lehký plastový talíř už v roce 1977, ale měl dvoustupňový řemínkový převod od stejnosměrného motorku s dvoutranzistorovým regulátorem Lenze. A poslechově i pohledem na stroboskopické značky se točil velmi stabilně. Rozhodně excentricita desky nadělala kolísání větší. Pak se vyskytovaly plastové talíře u různých pártygramofonů, od nichž se také žádné hifi nečekalo.
Nicméně 3D tisk talíře možný je. A, jestli má gramofon v oblasti obvodu talíře prostor, proč tam té hmoty nenavalit víc?
Jestli to nejde, tak aspoň zajistit stabilní pohon, v tom už také je na výběr. A, jak už jsem psal, tak hrubě nevyvážený talíř, aby to něčemu škodilo, nevznikne.