Po 30 letech bastlení mohu konstatovat, že se mi ještě nepovedlo udělat nějaký přijímač jinak, než s elektronkami (ty už mám na DV a SV 4 dobře chodivé, včetně superhetu..). Studuju knihy, laboruju, zkouším stavět kde co, ale VF znalosti a konstruktérská praxe prostě dostatečné zjevně nejsou...
Teď jsem zkusil toto (říkám si, je to pro děti ;o)
http://ok1ike.c-a-v.com/soubory/dodatek_kv_pro_5/dodatek_kv_pro_5.html
...a zase nic...vše podle návodu, tranzistor na vstupu 2N2222, zbytek KC509, diody z nedostatku lepšího nápadu BAT85.
Při připojení nějaké "DV cívky" jsem zjevně v "éteru", vazba reaguje a přijímač se tváří, že by něco v pohodě chytil, kdybych poladil pásmo, nebo přidal anténu. Po připojení předepsané cívky (antény) absolutní ticho, ani brum z lampičky vedle, nereaguje ani na dráždění prstem na vstupu... ;o). Přiznávám, že funkci násobiče Q dost dobře nechápu a trochu mám i pochybnost, zda to celkově na nějaký příjem KV vůbec může stačit.
Nebyl by někdo ochotný mne naťuknout, co se asi děje, nebo co zkusit? Pokud by případný rádce sháněl nějaké poválečné elektronky, rád zašlu, mám cca 80 % všeho, co se v RVHP vyrábělo.
Oživení KV přijímače
Moderátor: Moderátoři
Tuhle koncepci bych doporučil radši hned v začátku opustit. Nevím jaké máš přesně nároky na přijímač ale tohle má spoustu omezení a žádné výhody. Zapojení je prakticky Clapp-oscilátor kde se změnou pracovního bodu mění hranice pro nasazování oscilací, zároveň se tím mění jakost LC obvodu a tudíž šířka pásma (selektivita), bohužel taky odolnost vůči intermodulaci. Co to udělá při příjmu slabší stanice, když je 5 kHz vedle silná která telegrafií přivírá zesílení je jasné 
Vstupní ladicí obvod je nějaká divná kombinace paralelního LC obvodu se sériovou kapacitou. C1 a C12 by měly být paralelně a to celé v sérii s rámem.
Stupně s T2-T3 bude problém udržet bez rozkmitání, poznámka o vynikající stabilitě při napájení ze 2 plochých baterií je snad míněna jako vtip?
Natvrdo definované hodnoty odporů pro pracovní body bez konkrétních znalostí typu tranzistoru a jejich h21 je taky troufalost.
Začal bych radši se superhetem a s pořádným nf zesilovačem, tohle zapojení kde se všechno mění v závislosti na všem je akorát ztráta času... to snad mělo smysl když byl každý tranzistor vzácný a k tomu byla poloprázdná pásma.
Vstupní ladicí obvod je nějaká divná kombinace paralelního LC obvodu se sériovou kapacitou. C1 a C12 by měly být paralelně a to celé v sérii s rámem.
Stupně s T2-T3 bude problém udržet bez rozkmitání, poznámka o vynikající stabilitě při napájení ze 2 plochých baterií je snad míněna jako vtip?
Natvrdo definované hodnoty odporů pro pracovní body bez konkrétních znalostí typu tranzistoru a jejich h21 je taky troufalost.
Začal bych radši se superhetem a s pořádným nf zesilovačem, tohle zapojení kde se všechno mění v závislosti na všem je akorát ztráta času... to snad mělo smysl když byl každý tranzistor vzácný a k tomu byla poloprázdná pásma.
Když , Crifodo , Tvé řešení vyžaduje přístup k některým měřákům a ten nejspíš nebude . Také jsem v dřevních dobách stavěl cosi podobné . Jenže u lamp je obrovská výhoda . Vpodstatě všechny toho typu mají stejné parametry , narozdíl od polovodičů . A návod z 50-sátých let měl i umístění součástek a tak bylo skoro nemožno , aby nechodilo . Už jsme zde rozebírali Klabala , měl jsem kupovanou desku a stejně to bylo v pytli . Inu měl jsem jenom Avomet .
Bez měřáků nemá valný smysl se zabývat vf technikou, na rozdíl od barevných hudeb nebo sirén to jinak neoživíš protože nevíš co se tam děje a je to děsný trápení. Nikde není psáno že musejí být kupované i když to dneska není asi z 10% takový problém jako v době lamp. Stačí vf čuchometr v trubce od fixu, a nf generátor (do 1 MHz chodí ten RC s 3 tranzistory), nějaké rádio pro srovnávání, multimetr je z OBI za 190,- a osciloskop je člověku který neví co se v zapojení z hlediska vf děje a kam sáhnout stejně skoro na 2 věci.
Co máš s tím Klabalem? já ho vyráběl s pomocí C4312 a Uni11e
Co máš s tím Klabalem? já ho vyráběl s pomocí C4312 a Uni11e
Primární důvodem stavby je získání zkušeností s VF. Dokud si neporadím s takovými věcmi, tak je zbytečné zkoušet něco většího. Požadavky na tento přijímač nemám žádné, ale pokud autor tvrdí, že mu to použitelně chodilo a chytal zámořské stanice, tak je mými ambicemi dosáhnout tohoto stavu. Až to dokážu, tak přijímač odložím a zkusím něco složitějšího. Nákup komunikačního přijímače, co mne za týden přestane bavit, není "moje cesta".
Nové poznatky:
Přijímač se opravdu tváří, že by případně nějak fungoval. Chytám řadu evropských rozhl. stanic a už teď považuji tuto věc s kusem stočeného drátu za úspěch. Souhlasím se sklonem k interferencím. Neřešení pracovního bodu se mi také laicky zdálo divné. Jinak myslím, že na podobném zapojení se opravu dá dobře nacvičovat VF praxe s cílem poladit to do přijatelného fungování.
Přijímač se chová třemi způsoby:
1) Slabé stanice - zachytím s pot. nastaveným na nejmenší odpor, při zvyšování odporu hlasitost rychle klesá, jinak se neděje nic zvláštního.
2) Středně silné stanice - naladím, jak jsem zvyklý na el. audionu, potenciometr po celou dráhu pouze zesiluje a zeslabuje zvuk, opět nic divného, jen při nejvyšší hlasitosti zjevně ořezává.
3) Asi velmi silné stanice - divné projevy.
Zachytím s pot. na min. odpor. Násobně větší hlasitost, zjevně velmi přemodulované, při zvyšování odporu se hlasitost strmě ZVYŠUJE, pak přichází NF vrčení, lupnutí a ztráta signálu.
AVC se mi nezdá, že by příliš fungovalo, také obvod se asi nerozkmitává, jak by měl, z návodu jsem vyrozumněl, že bez signálu na vstupu by před nastavením pot. na 0 mělo dojít k slyšitelnému projevu rozkmitání, což se neděje.
Další předpokládané práce:
1) Tlumivka do napájení VF části
2) "Vymyšlení" nastavení pracovního bodu, a změna rezistorů. popř. i výměna za tranzistor s vyšším zesílením - snad vyřeší i AVC
3) Vyřešení správného rozkmitání, dle návodu úpravou C14
4) Z cvičným důvodů přidání doladění varikapem.
5) Pokusy s navázáním lepšího laděného obvodu - cívka, anténa
Jinak zlaté elektronky. Vezmu si 50 let starý časopis, pečlivě zapojím, když nejde, tak nejvýš vyměním elektronku. Odmotám, přimotám, doženu do pásma, poladím dráty, aby nebrumil a chodí. Superhet jsem dělat s hotovými MF transformátory a jen doladil pomocí generátoru šumu a 60 let starého návodu.
Na KV superhet s polovodiči bych si netroufl.
Nové poznatky:
Přijímač se opravdu tváří, že by případně nějak fungoval. Chytám řadu evropských rozhl. stanic a už teď považuji tuto věc s kusem stočeného drátu za úspěch. Souhlasím se sklonem k interferencím. Neřešení pracovního bodu se mi také laicky zdálo divné. Jinak myslím, že na podobném zapojení se opravu dá dobře nacvičovat VF praxe s cílem poladit to do přijatelného fungování.
Přijímač se chová třemi způsoby:
1) Slabé stanice - zachytím s pot. nastaveným na nejmenší odpor, při zvyšování odporu hlasitost rychle klesá, jinak se neděje nic zvláštního.
2) Středně silné stanice - naladím, jak jsem zvyklý na el. audionu, potenciometr po celou dráhu pouze zesiluje a zeslabuje zvuk, opět nic divného, jen při nejvyšší hlasitosti zjevně ořezává.
3) Asi velmi silné stanice - divné projevy.
Zachytím s pot. na min. odpor. Násobně větší hlasitost, zjevně velmi přemodulované, při zvyšování odporu se hlasitost strmě ZVYŠUJE, pak přichází NF vrčení, lupnutí a ztráta signálu.
AVC se mi nezdá, že by příliš fungovalo, také obvod se asi nerozkmitává, jak by měl, z návodu jsem vyrozumněl, že bez signálu na vstupu by před nastavením pot. na 0 mělo dojít k slyšitelnému projevu rozkmitání, což se neděje.
Další předpokládané práce:
1) Tlumivka do napájení VF části
2) "Vymyšlení" nastavení pracovního bodu, a změna rezistorů. popř. i výměna za tranzistor s vyšším zesílením - snad vyřeší i AVC
3) Vyřešení správného rozkmitání, dle návodu úpravou C14
4) Z cvičným důvodů přidání doladění varikapem.
5) Pokusy s navázáním lepšího laděného obvodu - cívka, anténa
Jinak zlaté elektronky. Vezmu si 50 let starý časopis, pečlivě zapojím, když nejde, tak nejvýš vyměním elektronku. Odmotám, přimotám, doženu do pásma, poladím dráty, aby nebrumil a chodí. Superhet jsem dělat s hotovými MF transformátory a jen doladil pomocí generátoru šumu a 60 let starého návodu.
Na KV superhet s polovodiči bych si netroufl.
No, mně se to zapojení zdá hodně nedovařené a plné protichůdností. Otázka je co to je vf praxe, co to je zámořská stanice, jaký smysl má snaha následovat někoho v dosažení stejných výsledků se zapojením tak nestabilním a nestandardním.
když budu vycházet z tvrzení v předchozí verzi "pro páťáky" kde se píše o rámovce průměr 9 cm, je to tvrzení k ničemu, protože veškerý efekt závisí na tom, v jakém poli se ta cívka (už bych ani neříkal anténa) nachází. U krátkých vln zvlášť. Otázka taky je, co to je KV. To jsou 3 i 30 MHz přičemž to zapojení funguje dobře, pokud vůbec, vždycky jen v pásmu +- pár %. Ladicí kond 7 až 350 pF mi připadá nereálný, obyčejně je honička dosáhnout desetinu kapacity u otevřeného. A tak dál.
Čím by měla být konstrukce rádia z polovodičů obtížnější než za lamp? i s lampama se dalo udělat zapojení nestabilní a nechodivé, když se nerespektuje Q cívek, poměr L k C, pracovní body, a naopak superhet okolo dobrého IO jako byl A244 není nereálný.
když budu vycházet z tvrzení v předchozí verzi "pro páťáky" kde se píše o rámovce průměr 9 cm, je to tvrzení k ničemu, protože veškerý efekt závisí na tom, v jakém poli se ta cívka (už bych ani neříkal anténa) nachází. U krátkých vln zvlášť. Otázka taky je, co to je KV. To jsou 3 i 30 MHz přičemž to zapojení funguje dobře, pokud vůbec, vždycky jen v pásmu +- pár %. Ladicí kond 7 až 350 pF mi připadá nereálný, obyčejně je honička dosáhnout desetinu kapacity u otevřeného. A tak dál.
Čím by měla být konstrukce rádia z polovodičů obtížnější než za lamp? i s lampama se dalo udělat zapojení nestabilní a nechodivé, když se nerespektuje Q cívek, poměr L k C, pracovní body, a naopak superhet okolo dobrého IO jako byl A244 není nereálný.
Jasin: ten pracovní bod je silně pofidérní, z jedné strany tam sice teče přes poměrně malý odpor 10k proud na diodu z napájení báze T5, z druhé strany tam cpe výstup záporné napětí při silné stanici usměrněním signálu. Docela špatné hospodaření se signálem. Podle stupně zavření T5 se navíc signál usměrňuje už na jeho přechodu B-E, známá nectnost s kompromisem u těchhle bipolárních audionových stupňů. Buď dobře zesiluje nebo dobře osciluje, ne obojí naráz. Současně se změnou vstupního odporu podle pracovního bodu různě zatěžuje oscilační obvod...