Zhavenie - usmernenie vs. tienenie
Moderátor: Moderátoři
Když už byste si hrál se stabilizátorem pro žhavení, tak by bylo lépe zapojit žhavení sériově - tedy pokud se žhavicí proud shoduje, a napájet to ze stabilizátoru ne napětí, ale proudu. Nebo udělat proudové omezení na jmenovitý žhavící proud u stabilizátoru napětí. Při zapnutí to šetří vlákna, která, jsouce studená, odebírají velký proud a mohou se dočasně v místech, kde vyčnívají ven z katody přežhavit. A taky velký "záběrný" proud dá zabrat stabilizátoru napětí.
Pokud jde o žhavení, rozhodně je vhodné usměrnit a dobře vyfiltrovat (stabilizace je však úplně zbytečná) žhavení vstupních elektronek, kde se zpracovávají velmi malé úrovně signálu. Jinak se budeš velmi těžko zbavovat brumu. I když existují speciální vstupní elektronky přímo pro tyto účely, např. pentoda EF86. Její vlákno je tak pečlivě zkrouceno do bifilární spirály, že to dovoluje použít ji jako vstupní zesilovač a přitom žhavit střídavým proudem. Např. v magnetofonu SONET DUO je tato elka zapojena jako snímací zesilovač (zesiluje přímo signál z hlavy) a přitom je žhavena střídavě.
Řešil jsem podobný problém, chtěl jsem si postavit elektronkový RIAA předzesilovač ke gramofonu DUAL 750, který je osazen přenoskou DN251S. Původně jsem uvažoval o použití pentod EF86, nelíbil se mi však šum pentody, který vystupoval zvláště v mezerách mezi skladbami při poslechu na sluchátka. Ani výběrem z nových EF806S jsem nenašel elku, která by "nešuměla". Při použití amerických 6AU6 byly výsledky ještě horší.
Nakonec jsem celé zapojení zrušil a hledal řešení s triodami. Jako vstupní zesilovač jsem použil strmou dvojitou triodu E88CC, každý systém zesiloval jeden kanál. Druhá E88CC následovala za pasivním RIAA korektorem. Zde však již skutečně nebylo možné odstranit brum žádným jiným způsobem (stínění vstupní elky, spojení zemí do jednoho bodu, kam bylo uzemněno i gramošasi, odbručovací potenciometr pro nastavení symetrie žhavení) než žhavicí napětí usměrnit.
ALE POZOR-měl jsem již trafo 230/2x250V-50mA/6,3V-2A z nějakého vyřazeného měřáku. Napětí na filtračních ellytech BEZ ZÁTĚŽE vystoupí na hodnotu amplitudy sekundárního napětí. Při mírném přepětí v síti a chodu trafa naprázdno tam může být 9V i více. To však platí jen pro chod naprázdno. Při připojení zátěže můžou být elky nakonec dokonce PODŽHAVENY, protože na diodách můstku usměrňovače vzniká úbytek napětí cca 1,4V. V každé půlvlně pracuje dvojice diod které jsou v obvodu vlastně zapojeny do série. Na každé bude úbytek cca 0,7V, a s tím se musí počítat. Záleží samozřejmě i na kapacitě ellytů a vnitřním odporu trafa.
Takže se mi nakonec stalo, že i při kapacitě ellytů 20 000uF jsem měl elky žhaveny napětím 5,5V a nové trafo jsem objednávat nechtěl. Naopak, chtěl jsem právě využít to, co mi leželo v šuplíku. Nakonec jsem si pomohl tak, že jsem použil SCHOTTKYHO DIODY (úbytek jen cca 0,2V na přechodu) pro usměrnění žhavení, dal jsem tam 1N5821. Žhavicí napětí stouplo na 6,45V. Pak jsem přepojil primár na odbočku 240V, žhavicí napětí kleslo o cca 0,1V a takto jsem to už ponechal.
Takže zapomeňte na to, že při 6,3V sekundáru půjde žhavicí napětí stabilizovat. Stabilizátor nejen že nebude mít "z čeho regulovat", ale elky mohou být i bez něj podžhaveny. stabilizace je navíc kromě speciálních aplikací (měřicí přístroje....) skutečně zbytečná.
Usměrnit je určitě vhodné žhavení vstupním elektronkám a triodě invertoru, zvláště pokud se signál bere z katody. Zde hrozí nebezpečí průniku brumu 50Hz. Ale koncové elky se žhaví střídavě, odběr žhavicího proudu může dosahovat několika A a elektronky zpracovávají velké signálové napětí, jednotky až desítky V na G1 a desítky až stovky V na A. Tady už nedojde k rušení brumem.
Zapnutí anodového napětí po nažhavení elektronek, navíc dokonce tak, že napětí naběhne postupně od nuly je možné jednoduše-POUŽITÍM nepřímožhavené USMĚRŇOVACÍ ELEKTRONKY. Pro malé mono zesilovače s 1x EL84, ECL82, ECL86 apod. či pro sluchátkové zesilovače, phono předzesilovače apod. je vhodná EZ80, pro zesilovače se dvěma EL84 (stereo nebo mono push-pull) EZ81, pro stereo zesilovače se dvěma EL84 v každém kanále se hodí GZ34 (ta utáhne i dvojici EL34). Zvláště EZky mají delší nažhavovací dobu, protože mají silnou izolaci mezi katodou a vláknem, dimenzovanou na 500V (na katodě je plné výstupní napětí usměrňovače a vlákno je uzemněno!). Anodové napětí tak naběhne postupně do již nažhaveného zařízení, jakmile se nažhaví usměrňovačka. Přímožhavená usměrňovací elektronka (5U4, AZxx) samozřejmě tuto funkci neplní, anodové napětí naběhne téměř ihned a žhavení usměrňovačky navíc vyžaduje vlastní vinutí izolované na plné anodové napětí proti zemi.
Jedinou aplikací, kde je skutečně více než vhodné žhavicí napětí stabilizovat, je žhavení BATERIOVÝCH elektronek ze síťového zdroje. Ale to už je jiná kapitola.....
Řešil jsem podobný problém, chtěl jsem si postavit elektronkový RIAA předzesilovač ke gramofonu DUAL 750, který je osazen přenoskou DN251S. Původně jsem uvažoval o použití pentod EF86, nelíbil se mi však šum pentody, který vystupoval zvláště v mezerách mezi skladbami při poslechu na sluchátka. Ani výběrem z nových EF806S jsem nenašel elku, která by "nešuměla". Při použití amerických 6AU6 byly výsledky ještě horší.
Nakonec jsem celé zapojení zrušil a hledal řešení s triodami. Jako vstupní zesilovač jsem použil strmou dvojitou triodu E88CC, každý systém zesiloval jeden kanál. Druhá E88CC následovala za pasivním RIAA korektorem. Zde však již skutečně nebylo možné odstranit brum žádným jiným způsobem (stínění vstupní elky, spojení zemí do jednoho bodu, kam bylo uzemněno i gramošasi, odbručovací potenciometr pro nastavení symetrie žhavení) než žhavicí napětí usměrnit.
ALE POZOR-měl jsem již trafo 230/2x250V-50mA/6,3V-2A z nějakého vyřazeného měřáku. Napětí na filtračních ellytech BEZ ZÁTĚŽE vystoupí na hodnotu amplitudy sekundárního napětí. Při mírném přepětí v síti a chodu trafa naprázdno tam může být 9V i více. To však platí jen pro chod naprázdno. Při připojení zátěže můžou být elky nakonec dokonce PODŽHAVENY, protože na diodách můstku usměrňovače vzniká úbytek napětí cca 1,4V. V každé půlvlně pracuje dvojice diod které jsou v obvodu vlastně zapojeny do série. Na každé bude úbytek cca 0,7V, a s tím se musí počítat. Záleží samozřejmě i na kapacitě ellytů a vnitřním odporu trafa.
Takže se mi nakonec stalo, že i při kapacitě ellytů 20 000uF jsem měl elky žhaveny napětím 5,5V a nové trafo jsem objednávat nechtěl. Naopak, chtěl jsem právě využít to, co mi leželo v šuplíku. Nakonec jsem si pomohl tak, že jsem použil SCHOTTKYHO DIODY (úbytek jen cca 0,2V na přechodu) pro usměrnění žhavení, dal jsem tam 1N5821. Žhavicí napětí stouplo na 6,45V. Pak jsem přepojil primár na odbočku 240V, žhavicí napětí kleslo o cca 0,1V a takto jsem to už ponechal.
Takže zapomeňte na to, že při 6,3V sekundáru půjde žhavicí napětí stabilizovat. Stabilizátor nejen že nebude mít "z čeho regulovat", ale elky mohou být i bez něj podžhaveny. stabilizace je navíc kromě speciálních aplikací (měřicí přístroje....) skutečně zbytečná.
Usměrnit je určitě vhodné žhavení vstupním elektronkám a triodě invertoru, zvláště pokud se signál bere z katody. Zde hrozí nebezpečí průniku brumu 50Hz. Ale koncové elky se žhaví střídavě, odběr žhavicího proudu může dosahovat několika A a elektronky zpracovávají velké signálové napětí, jednotky až desítky V na G1 a desítky až stovky V na A. Tady už nedojde k rušení brumem.
Zapnutí anodového napětí po nažhavení elektronek, navíc dokonce tak, že napětí naběhne postupně od nuly je možné jednoduše-POUŽITÍM nepřímožhavené USMĚRŇOVACÍ ELEKTRONKY. Pro malé mono zesilovače s 1x EL84, ECL82, ECL86 apod. či pro sluchátkové zesilovače, phono předzesilovače apod. je vhodná EZ80, pro zesilovače se dvěma EL84 (stereo nebo mono push-pull) EZ81, pro stereo zesilovače se dvěma EL84 v každém kanále se hodí GZ34 (ta utáhne i dvojici EL34). Zvláště EZky mají delší nažhavovací dobu, protože mají silnou izolaci mezi katodou a vláknem, dimenzovanou na 500V (na katodě je plné výstupní napětí usměrňovače a vlákno je uzemněno!). Anodové napětí tak naběhne postupně do již nažhaveného zařízení, jakmile se nažhaví usměrňovačka. Přímožhavená usměrňovací elektronka (5U4, AZxx) samozřejmě tuto funkci neplní, anodové napětí naběhne téměř ihned a žhavení usměrňovačky navíc vyžaduje vlastní vinutí izolované na plné anodové napětí proti zemi.
Jedinou aplikací, kde je skutečně více než vhodné žhavicí napětí stabilizovat, je žhavení BATERIOVÝCH elektronek ze síťového zdroje. Ale to už je jiná kapitola.....
To ano, stejnou funkci má tzv.odbručovací potenciometr, připojený kraji na žhavení a běžcem na zem. Tím se právě nastavuje přesná symetrie žhavicího napětí proti zemi. Trimrem se to právě nastaví přesně, narozdíl od pevně vyvedené odbočky na vinutí.
Jenomže v rádiu zpracováváš až po MF zesilovač modulovaný VF signál, takže to na bručení ze vstupu není náchylné. Po demodulaci dostaneš NF signál o napěťové úrovni řádově stovky milivoltů, takže s bručením není problém.
Ale tam, kde zesiluješ NF signál u úrovni jednotek mV, tam je situace úplně jiná. Elektronka musí být úplně odstíněna krytem, jinak to začne bručet jen přiblížením ruky. Zavádět do vstupní elektronky střídavé napětí několik V nepřipadá v úvahu. Zde skutečně není jiná možnost než žhavicí napětí usměrnit.
Jenomže v rádiu zpracováváš až po MF zesilovač modulovaný VF signál, takže to na bručení ze vstupu není náchylné. Po demodulaci dostaneš NF signál o napěťové úrovni řádově stovky milivoltů, takže s bručením není problém.
Ale tam, kde zesiluješ NF signál u úrovni jednotek mV, tam je situace úplně jiná. Elektronka musí být úplně odstíněna krytem, jinak to začne bručet jen přiblížením ruky. Zavádět do vstupní elektronky střídavé napětí několik V nepřipadá v úvahu. Zde skutečně není jiná možnost než žhavicí napětí usměrnit.
No to je asi pravda. Důležité je si uvědomit,že pokud naměřím 6,3V stejnosměrné nebo střídavé je to co se týká žhavícího výkonu jedno. Ale pozor,někdo tady napsal,že polarita je lhostejná,to nemusí být pravda.Některé elektronky,ale jsou to spíš vyjímky,mají jeden konec žhavení spojen s mřířkou a pak to může dělat binec. Ještě jedna věc,pokud se zesilují tak malé signály jak tady předchůdce napsal,tak může mít vliv mikrofoničnost elektronky a brum se přenáčí mechanicky z trafa nebo chvění výstupáku může mít vliv na zkreslení.
To,že někdo dělá věci jinak než by jsi je dělal Ty ještě neznamená,že to dělá špatně.
Nemám zájem o korekci pravopisu.
Nemám zájem o korekci pravopisu.
Jo, s mikrofonií je někdy problém. Když jsem zkoušel ten RIAA předzesilovač, použil jsem nejprve do vstupu antimikrofonní NF pentody EF86. I tak při poklepu na baňku "zvonily" mnohem víc než vybraná E88CC, kterou jsem nakonec na první stupeň zvolil "ve finále". 6AU6 na mikrofonii trpěly ještě víc než EF86. Zřejmě je to v konstrukci elektrodového systému, pevnosti uchycení elektrod. Pentoda má však mnohem složitější elektrodovou soustavu než trioda a tedy je více náchylná k mikrofonii.
Používaly se "odpružené" patice na gumových podložkách, propojené tenkými snadno ohebnými licnami na pomocnou pájecí lištu (aby se chvění nepřenášelo po vývodech součástek). U přímožhavených elektronek se do systému vkládaly pomocné slídové proužky, které podpíraly vlákno v polovině, aby nekmitalo (viz 1AF33). Dobré bylo nedávat na šasi kde je vstupní elka výstupák nebo dokonce síťové trafo. I tak hrozilo nebezpečí vzniku zpětné vazby chvěním od reproduktoru. U mého předzesilovače je síťové trafo vedle šasi a koncové stupně tu vůbec nejsou (koncový zesilovač je samostatný přístroj).
Mřížka spojená s vláknem? Zdánlivě naprosto nelogická věc. Existuje to, ale to je úplně jiná kapitola. Tou výjimkou jsi myslel celou skupinu elektronek-BATERIOVÉ ELEKTRONKY. 1H33, 1F33, 1AF33, 1L33, 3L31, DK96, DF96, DL92, DL96.......... Tyto elektronky mají přímožhavenou katodu. Katodu tvoří jeden, nebo u koncových elektronek skupina dvou nebo čtyř tenkých drátků, přímo "obalených" emisní vrstvou. Jedno vlákno se žhaví napětím 1,4V při proudu 25mA, u koncových elektronek jdou zvenčí spojit sériově či paralelně. Žhavicí vlákno je tedy zároveň katodou. Musí to tak být s ohledem na co nejmenší žhavicí příkon. G3 u pentody bývá u mnohých elektronek spojena s katodou. Zde se tedy skutečně spojí s jedním koncem vlákna. Ten je potom vyveden na kolík č.1 (většina bateriových elektronek je v heptalovém provedení) a bere se za katodu. Druhý konec je vyveden na kolík č.7 a sem se připojí plus žhavicího monočlánku.
U nepřímožhavených elektronek je v případě stejnosměrného žhavení polarita skutečně lhostejná.
Používaly se "odpružené" patice na gumových podložkách, propojené tenkými snadno ohebnými licnami na pomocnou pájecí lištu (aby se chvění nepřenášelo po vývodech součástek). U přímožhavených elektronek se do systému vkládaly pomocné slídové proužky, které podpíraly vlákno v polovině, aby nekmitalo (viz 1AF33). Dobré bylo nedávat na šasi kde je vstupní elka výstupák nebo dokonce síťové trafo. I tak hrozilo nebezpečí vzniku zpětné vazby chvěním od reproduktoru. U mého předzesilovače je síťové trafo vedle šasi a koncové stupně tu vůbec nejsou (koncový zesilovač je samostatný přístroj).
Mřížka spojená s vláknem? Zdánlivě naprosto nelogická věc. Existuje to, ale to je úplně jiná kapitola. Tou výjimkou jsi myslel celou skupinu elektronek-BATERIOVÉ ELEKTRONKY. 1H33, 1F33, 1AF33, 1L33, 3L31, DK96, DF96, DL92, DL96.......... Tyto elektronky mají přímožhavenou katodu. Katodu tvoří jeden, nebo u koncových elektronek skupina dvou nebo čtyř tenkých drátků, přímo "obalených" emisní vrstvou. Jedno vlákno se žhaví napětím 1,4V při proudu 25mA, u koncových elektronek jdou zvenčí spojit sériově či paralelně. Žhavicí vlákno je tedy zároveň katodou. Musí to tak být s ohledem na co nejmenší žhavicí příkon. G3 u pentody bývá u mnohých elektronek spojena s katodou. Zde se tedy skutečně spojí s jedním koncem vlákna. Ten je potom vyveden na kolík č.1 (většina bateriových elektronek je v heptalovém provedení) a bere se za katodu. Druhý konec je vyveden na kolík č.7 a sem se připojí plus žhavicího monočlánku.
U nepřímožhavených elektronek je v případě stejnosměrného žhavení polarita skutečně lhostejná.
Poradím Ti,že tu EF 86 zbavíš mikrofonie a nakonec i jinou pentodu tí,že spojíš G2 s anodou. Tímto z ní uděláš triodu a ztratíš zesílení,ale ta mikrofonie výrazně klesne. Ale to co jsi psal je divné, protože právě EF86 je stevěna jako antimikrofoní,no asi vadná série z firmy Katoda Holomóc.
To,že někdo dělá věci jinak než by jsi je dělal Ty ještě neznamená,že to dělá špatně.
Nemám zájem o korekci pravopisu.
Nemám zájem o korekci pravopisu.
Dratak píše: ...Používaly se "odpružené" patice na gumových podložkách, propojené tenkými snadno ohebnými licnami na pomocnou pájecí lištu (aby se chvění nepřenášelo po vývodech součástek)...
Ano, někde se patice uchytily dokonce přes pružiny (jako staré mikrofony) a navíc se na kryt takové elektronky, na jeho horní část, nasadí kroužek z tlustého železného plechu, a by se zvýšila hmotnost a spolu s pružinami vznikl mechanický filtrační člen.
-
zdenoeddie
- Příspěvky: 2579
- Registrován: 31 říj 2007, 00:00
- Bydliště: uz len Presov :)
- Kontaktovat uživatele:
Nechcem zbytocne zakladat dalsie vlakno a tuto sa to hodi myslim si.
Chcem stavat ten ekvalizer ktoreho schemu som zhanal svojho casu.
http://www.jogis-roehrenbude.de/Verstae ... alizer.htm
Ide mi o toto,ze mam nejake PCC88,zhavenie maju 7V/0.3A, a ECC88 ma zhavenie 6,3V => rozdiel je 0.7V to je "jedna dioda".
Uvazoval som nad tym tak,ze keby som pouzil zapojenie stabilizatora z knihy Lamparna,kde je pouzity 7805 a v pine c.2 ktory je pripojeny na zem,su zapojene 2x1N4007 co na vystupe dava napatie 6,3-6,4V,tak keby som to doplnil o dalsiu diodu aj s prepinacom,ktorym by sa dala premostit ak by som pouzil ECC88 (alebo aj ECC83 podla tejto schemy sa asi daju pouzit aj jedne aj druhe),alebo nechat ju v cinnosti pri pouziti PCC88.Co Vy na to?
A este jedna otazocka,je lepsie stabilizovat pre celu vetvu vlakien,alebo ku kazdej elektronke urobit osobitny stabilizator,tieto by boli paralelne napajane z trafa?Dakujem
Chcem stavat ten ekvalizer ktoreho schemu som zhanal svojho casu.
http://www.jogis-roehrenbude.de/Verstae ... alizer.htm
Ide mi o toto,ze mam nejake PCC88,zhavenie maju 7V/0.3A, a ECC88 ma zhavenie 6,3V => rozdiel je 0.7V to je "jedna dioda".
Uvazoval som nad tym tak,ze keby som pouzil zapojenie stabilizatora z knihy Lamparna,kde je pouzity 7805 a v pine c.2 ktory je pripojeny na zem,su zapojene 2x1N4007 co na vystupe dava napatie 6,3-6,4V,tak keby som to doplnil o dalsiu diodu aj s prepinacom,ktorym by sa dala premostit ak by som pouzil ECC88 (alebo aj ECC83 podla tejto schemy sa asi daju pouzit aj jedne aj druhe),alebo nechat ju v cinnosti pri pouziti PCC88.Co Vy na to?
A este jedna otazocka,je lepsie stabilizovat pre celu vetvu vlakien,alebo ku kazdej elektronke urobit osobitny stabilizator,tieto by boli paralelne napajane z trafa?Dakujem
Já osobně bych to udělal tak jak jsi to popsal.Jen bych tam nedělal ten přepínač,je to zdroj poruch,spíše tam dej jumpr nebo pájecí plochy a máš to jistější..V případě,že by jsi použil v jednom zesilovači obě lampy Ecc a Pcc,tak bych do série se žhavením Ecc zapojij diodu a rozvod může zůstat 7V.
To,že někdo dělá věci jinak než by jsi je dělal Ty ještě neznamená,že to dělá špatně.
Nemám zájem o korekci pravopisu.
Nemám zájem o korekci pravopisu.
-
zdenoeddie
- Příspěvky: 2579
- Registrován: 31 říj 2007, 00:00
- Bydliště: uz len Presov :)
- Kontaktovat uživatele:
pajosek2 píše:Já osobně bych to udělal tak jak jsi to popsal.Jen bych tam nedělal ten přepínač,je to zdroj poruch,spíše tam dej jumpr nebo pájecí plochy a máš to jistější..V případě,že by jsi použil v jednom zesilovači obě lampy Ecc a Pcc,tak bych do série se žhavením Ecc zapojij diodu a rozvod může zůstat 7V.
ok dakujem,s tym rozvodom a diodou to je tiez dobry napad
