Prevence, tedy ta už zmíněná údržba a revize jsou nejúčinnější ochranou. Signálem může být nápadný nárůst impedance smyčky od minulého měření - on totiž nulák málokdy upadne najednou, častěji postupně ztrácí kontakt - zvětšuje se jeho přechodový odpor, až posléze při větším kopanci přehoří definitivně. To ale signalizuje už nějakou dobu rozjásání světla v ložnici, když se v kuchyni zapne jedna plotýnka a podobně.
Nejčastěji PEN upadne v zaplombované nebo neměřené části sítě (9 ze 12 případů za 32 let, kdy jsem se s upadlým nulákem setkal poprvé, to je moje statistika, bylo v zaplombovaném elektroměrovém rozvaděči, skříni SIL, RIS nebo na konzoli). Do těchto míst obvykle není vidět, takže rozplombovat, zkontrolovat a změřit, případně opravit a zásadně dotáhnout svorky, a opět zaplombovat.
Samozřejmě počítám jen případy chybějícího PEN v třífázové přípojce, které jsou příčinou nedefinovatelné změny symetrie fázových napětí, případů upadlého nuláku v hliníku v panelákových zásuvkových i světelných rozvodech bylo daleko víc, ale v těchto případech přepětí nemohlo vzniknout, tak je nepočítám.
Přepěťové relé a stykač sice řešením mohou být, ale jen v případě, že takto chráněný spotřebič vůči takovému přepětí zvládne po nějakou tu sekundu odolávat. Vyhodnocení přepětí chviličku trvá a odpadnutí kotvy stykače další, takže odhadem až čtvrt sekundy bude trvat přepětí, to je nějakých 12 period síťového kmitočtu.
Vzhledem k tomu, že k upadnutí nuláku většinou nedojde po celou dobu životnosti instalace, lze počítat s částkou za spotřebu cívky stykače trvale pod proudem, která bude nakonec vyšší, než ceny připojených spotřebičů, dále (ze stejného důvodu) třeba i pěti spálenými cívkami stykače, zkrátka je to řešení nabývající významu až při ochraně spotřebičů v ceně dejme tomu od milionu korun nahoru. Spočítejte si to za dejme tomu 10 let, kolik to prožere a porovnejte s cenou a spotřebou chráněného zařízení.
