Alexandr Vondra a trestní oznámení

[ZdenekHQ]

Mě by v této souvislosti jen zajímalo, jestli je vrahem i příslušník ve službě, co odstřelil "diverzanta" na útěku.

[mtajovsky]

Tahle otázka má dvě hlediska - právní a morální.

Pokud ho zastřelil aniž to byl nutné, tak je vrahem právně i morálně. Pokud ho zabil v souladu s aktuálním právním stavem, pak už zbývá jen otázka morální a to už je celkem problém. Další věc je ta, že ten policajt je ve služebním poměru, musí plnit rozkazy pod sankcí kriminálu a tak podobně.

[stasek]

To jistě, ale může se taky netrefit. Ale jinak je tato diskuse stejně k hovnu, protože to bychom se mohli ptát i na situaci ve válce, jestli je střelba po utíkajícím nepříteli vražda apod.

[piitr]

Souhlasím s mtajovským - v tomhle obráceném případě (morálně) opravdu nevím. Ale u těch Mašínů v tom mám poměrně jasno a beru to jako normání vraždu.

[Crifodo]

ten policajt je ve služebním poměru, musí plnit rozkazy pod sankcí kriminálu a tak podobně.

(1) Příslušníci Sboru jsou povinni vykonati příkazy úřadů a soudů, jež jim byly dány . Jen tehdy, když se příkaz zřejmě příčí jejich služebním povinnostem, nebo když se příkazem nařizuje vykonání činu, jenž je zapověděn trestním zákonem, mají příslušníci Sboru, uváživše všechny okolnosti, upustit od výkonu příkazu, musí však tento případ ihned ohlásit svému velitelství.

(2) Za obsah příkazu je vždy odpověden úřad (soud), který jej dal. Příslušníci Sboru jsou odpovědni jen za přesné provádění služby podle příslušných předpisů.

(3) Příslušníci Sboru mají právo žádati písemný příkaz i tehdy, když to zákonem není předepsáno.

(Zákon o Národní bezpečnosti 286/1948 Sb.)

Domnívá-li se příslušník, že rozkaz nebo pokyn jeho nadřízeného je v rozporu s právním předpisem, je povinen nadřízeného na to upozornit; trvá-li nadřízený na splnění rozkazu nebo pokynu, je příslušník povinen jej splnit. Příslušník je povinen odepřít splnění rozkazu nebo pokynu nadřízeného, jestliže by jeho splněním spáchal trestný čin; tuto skutečnost ohlásí bez zbytečného průtahu vyššímu nadřízenému.

(Zákon o služebním poměru příslušníků Sboru národní bezpečnosti č. 100/1970)

Domnívá-li se voják, že rozkaz nadřízeného je v rozporu s právním předpisem, je povinen nadřízeného na to upozornit; trvá-li nadřízený na splnění rozkazu, je voják povinen jej splnit. Voják je povinen odepřít splnění rozkazu nadřízeného, spáchal-li by jeho splněním trestný čin; tuto skutečnost ohlásí neodkladně vyššímu nadřízenému.

(Zákon č. 221/1999 Sb. - Zákon o vojácích z povolání)
Ať si každý porovná znění zákonů pocházejících z tzv. různých režimů. Jen malá poznámka, k posouzení zda situace vykazuje znaky (hrozícího) spáchání trestného činu se i v současnosti operuje zákonem č. 140/1961 Sb. z tzv. minulého režimu.
Se střelbou po utíkajícím diverzantovi by měl nepochybně jistý problém i právní stav v padesátých letech, pokud se nejednalo vyloženě o situaci typu likvidace záškodníka, který zrovna chce odpálit hráz na Slapech. Střílení utíkajících lidí přes hranici do zad je bez komentáře.

(1) Při výkonu své pravomoci je příslušník Sboru národní bezpečnosti oprávněn použít zbraně jen v těchto případech:

a) aby v případě nutné obrany odvrátil bezprávný útok vedený proti jeho osobě nebo mu bezprostředně hrozící anebo útok na život jiné osoby;

b) jestliže se nebezpečný pachatel, proti němuž zakročuje, na jeho výzvu nevzdá nebo se zdráhá opustit svůj úkryt;

c) nelze-li jinak překonat odpor, směřující k zmaření jeho závažného služebního zákroku;

d) aby zamezil útěk nebezpečného pachatele, jehož nemůže jiným způsobem zadržet;

e) aby odvrátil nebezpečný útok, který ohrožuje střežený objekt nebo stanoviště, po marné výzvě, aby bylo upuštěno od útoku;

f) proti osobě, která v bezprostředním prostoru státních hranic se po opětovné výzvě nezastaví, snaží se uniknout a nemůže být jiným způsobem zadržena;

g) při výkonu bezpečnostní služby v bezprostředním prostoru státních hranic, aby přinutil k zastavení dopravní prostředek, jenž na pokyn nebo výzvu, dané podle platných předpisů, nezastaví.

(2) Při použití zbraně je příslušník Sboru národní bezpečnosti povinen dbát nutné opatrnosti, zejména aby nebyl ohrožen život jiných osob; rovněž je povinen co nejvíce šetřit života osoby, proti níž zákrok směřuje.

(Zákon o SNB č. 70/1965)
Naproti tomu je i celkem mimo pochybnost, že v každé době existuje nějaká míra ochoty příslušný zákon vyžadovat a aplikovat a nějaká míra snahy přiohýbat zákony podle politické doktríny a dokonce mediální manipulací přizvat široké masy tzv. slušných lidí až třeba k urychlené justiční vraždě za jásotu tzv. slušných lidí.
Řešit takovou situaci jako Mašíni preventivní vraždou dalších lidí samozřejmě žádnou protikompenzací nic neřeší a proto i Mašíni jsou vrazi. Odplata není uplatnění spravedlnosti dokonce ani v lidském pojetí.
Zákony a pojetí práva se někdy mění v trapně krátkých intervalech vzhledem k délce života, což některé staví do nepříjemné nutnosti převlékat názory a mazat vzpomínky. Nakonec pokaždé zůstane vlastní osobní pojetí správnosti, za kterým si každý stojí sám před sebou, event. před lidmi, na kterých člověku záleží, event. před autoritou, kterou je ochoten vidět nad sebou.
K osobě A. Vondry snad není třeba nic dodávat, tenhle tvor se komentuje sám.

[mtajovsky]

Paradoxní na tom je to, že nakonec jak ti zastřelení na hranicích, tak třeba i ti střílející vojáci byli obětmi režimu. Ti pohraničníci samozřejmě mohli službu všelijak sabotovat a nechat třeba někoho utéct, ale to by je nakonec režim asi semlel.

Někdo řekne, že si ten zastřelený pokladník za to mohl sám, když vytáhl ČZ 6,35. Jenže jak by to s ním a jeho rodinou dopadlo, kdyby se ukázalo, že on, ozbrojená ochrana, si nechal ukrást peníze pro výplaty dělníkům? Nakonec by mu přišili, že je součástí Mašínovic skupiny. Nota bene, když měl ještě poměrně čerstvý politický škraloup, protože před znárodněním pracoval ve stejné fabrice jako prokurista, tedy de facto byl podle tehdejšího vidění pomahač a přisluhovač kapitalistovi.