Porucha totality
Moderátor: Moderátoři
Jenže to poselství mělo dokládat život v době odeslání a taky dokládalo, jsou tam dokumenty o stavu společnosti v době odeslání.
Kdyby se všechno mělo relativizovat s výmluvou, že se chování a morálka stejně v čase mění, mohl by ses hájit přede soudem, že neandrtálec ***al svoji vnučku a podřízl souseda kvůli ukradenýmu hliněnýmu hrnci, takže proč bys to nemohl dělat taky.
Kdyby se všechno mělo relativizovat s výmluvou, že se chování a morálka stejně v čase mění, mohl by ses hájit přede soudem, že neandrtálec ***al svoji vnučku a podřízl souseda kvůli ukradenýmu hliněnýmu hrnci, takže proč bys to nemohl dělat taky.
Ale ne všude stejně v posuzovanou dobu. To docela dobře vyjadřuje vektor (směr a intenzita) emigrací. Chtělo by víc Ukrajinců prožít novozélandský důchod nebo naopak? Když se bavím o bonzování a kádrování jako o národním rysu, tak neřeším nějaký promile krajností ale charakteristický jev v době a místu.
Byla to divná doba. Já byl na vojně u tak tajného útvaru, že po odchodu do civilu jsem nesměl 5 let na východ a ani do Ruska i přes to, že jsme měli jen jejich techniku. 
O západu jsem si mohl nechat jen zdát snad 10 nebo 15 let. Někdy v roce 1984 jsem si začal psát s jedním emigrantem z tehdejšího západního Německa který mi začal posílat součástky co se tu o nich jen psalo. V 1985 jsem si zažádal o devizák, ten mi ale nedali. O rok později jsem to zopakoval a zase nic, až na odvolání, že tedy mohu vyjet do NSR. Na vojenské správě jsem uvedl písemný styk se západní cizinou a i přes čilou korespondenci se západem jsme mohli se ženou na týden vyjet. Na hranicích u první závory se nějaký aktivní záklaďák ptal, kam jedeme a kde budem spát. Odpovědi, že jen tak a spát budem v autě moc nevěřil, ale pustili nás dál na doopravdovou hranici.
Tak nevím, čím to bylo, že jsme mohli vyjet i přesto, že jim muselo být jasné za kým tam jedeme. A to nemluvím o tom, že jsem tam měl taky bývalou spolužačku.
O západu jsem si mohl nechat jen zdát snad 10 nebo 15 let. Někdy v roce 1984 jsem si začal psát s jedním emigrantem z tehdejšího západního Německa který mi začal posílat součástky co se tu o nich jen psalo. V 1985 jsem si zažádal o devizák, ten mi ale nedali. O rok později jsem to zopakoval a zase nic, až na odvolání, že tedy mohu vyjet do NSR. Na vojenské správě jsem uvedl písemný styk se západní cizinou a i přes čilou korespondenci se západem jsme mohli se ženou na týden vyjet. Na hranicích u první závory se nějaký aktivní záklaďák ptal, kam jedeme a kde budem spát. Odpovědi, že jen tak a spát budem v autě moc nevěřil, ale pustili nás dál na doopravdovou hranici.
Tak nevím, čím to bylo, že jsme mohli vyjet i přesto, že jim muselo být jasné za kým tam jedeme. A to nemluvím o tom, že jsem tam měl taky bývalou spolužačku.
Kdyby Edison nevynalezl elektřinu, do teď se díváme na televizi při svíčkách.
masar píše:V r. 1968 jsem co by amatér (...)Ale proč to píšu: Napsal jsem si tehdy (bylo mi 16) do BBC,Bush House WC1, Londýn, o Informační brožurku BBC
V roce 1968 nastalo v totalitě jisté uvolnění, že jo?
Osoba blízká zase na jihu Moravy koncem 80. let přijímala rakouské televizní vysílání pomocí běžné STA v paneláku...
p32 píše:Jisté uvolnění bylo v 68. až 72. roce, pak to teprve zase přišlo.
Přesně tak. Na SV nebyla SE rušena vůbec a myslím od roku 70 opět rušili, ale ten hudební program od 15h ještě nějakou dobu nechali na pokoji.
Lepší je se zeptat a být hlupákem 5 minut, než se neptat a být hlupákem celý život.