odporová zatížitelnost svářecího invertoru
Moderátor: Moderátoři
odporová zatížitelnost svářecího invertoru
Pokud budem slovíčkařit tak obyčejný zdvojovač to taky není (na to je na té desce moc součástek a napětí je také více jak 2 násobné), nehledě na to, že většina už jich umí stáhnout výstupní napětí při svorkách naprázdno na cca 15V pak zvýšit na zápal a a zase snížit. Takový jsem sice rozebraný ještě neměl, ale na zdvojovač bych to taky nevidělBOBOBO píše: No a v invertorech žádný pomocný zdroj nebývá , maximálně u některých zdvojovač na výstupu jediného zdroje pro sváření .
Hlavně, že se tazatel dověděl z odpovědi zda je vše v pořádku.
BOBOBO píše:Oblouk se chová jako zenerova dioda
Velmi přibližně. Ve skutečnosti má oblouk v oblasti běžných velikostí svařovacího proudu záporný dynamický odpor, tj. čím větší proud, tím menší napětí. Až při velkých proudech se z něj stane "zenerka" a při ještě větších pak kladný odpor.
- Přílohy
-
image017.png- (10.04 KiB) Staženo 125 x
strana 122, obrázek 5.25 a část křivky pro obloukový výboj.
také:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Sva%C5%99o ... ta_oblouku
(odstavec o stabilitě oblouku a obrázek se VA charakteristikami oblouku a svářečky).
Takže váš obrázek je asi od jiného druhu oblouku, ale ne od oblouku při svařování.
Stáhnul jsem si i obrázek na straně 122 ale na mě je moc sofistikovaný. Nevidím tam závislost U a I ale proudovou hustotu a intenzitu pole.
Když to shrnu, nemyslím si, že "oblouk má v oblasti běžných velikostí svařovacího proudu záporný dynamický odpor, tj. čím větší proud, tím menší napětí ".
A vzorec U=20+0,04I" neudává žádné elektrické veličiny. Je to pouze zprůměrovaný vzorec, který určuje, že na elektrodě s takovým předepsaným proudem je při svařování zhruba v průměru asi takové napětí.
Ve skutečnosti svařovací napětí a proud určuje materiál a provedení elektrody. Jaké prvky a chemické sloučniny se účastní přenosu kovu v oblouku určují napětí zapalování, držení oblouku, napětí probíhajícícho oblouku a svou pohyblivostí v oblouku množství přeneseného kovu. Maximální proud je potom určen odporem elektrody, musí být takový, aby při svařování elektroda se maximálně jen mírně zahřívala a ne se průchodem svařovacího proudu třeba žhavila.....
Jinak jednoduché základní elektrody mají spíš nižší napětí oblouku, tak 20 - 30 voltů, běžná rutilka, bazická, kyselá atd , proto se mohou použít i u těch jednoduchých amateréských svařeček. Všelijaké speciální elektrody, třeba s s více vrstvým obalem, případně elektrody, kde je kvůli zvýšení výtěžnosti obal dotován kovovým prachem mají potom napětí oblouku vyšší a je třeba pro ně výkonnější svářečka, která ten svařovací proud drží i při vyšším svařovacím napětí, až 50 voltů.
Vzorec udává zcela konkrétní elektrické veličiny - napětí a proud a jednotky jsou V a A. Stačí dosadit jednotky SI soustavy.Radim píše:....A vzorec U=20+0,04I" neudává žádné elektrické veličiny.....
Vzorec pro voltampérovou charakteristiku oblouku (svařovacího) se strmostí přímky 40mV/A je všeobecně používaný i v tabulkách napětí a proudů, které bývají na krytu svářeček natištěny. Bývají tam hlavně asi kvůli zatěžovateli, ale ukazují i napětí při konkrétním proudu.
Je pravda, že napětí na oblouku záleží i na délce oblouku a materiálech, ale ten vzoreček se to snaží jakoby normalizovat. Pro návrh svářečky je ten vzorec důležitý, protože umožní spočítat maximální svařovací proud při dané charakteristice svařovacího zdroje.
Domnívám se, že tvrzení o záporném odporu oblouku a obrázek, který sem dal mtajovsky patří jinému druhu oblouku. Co já vím, třeba v obloukové lampě.
Up = 20 + 0,04·I₂
není žádnou funkční závislostí mezi proudem a napětím oblouku, ale spojnicí pracovních bodů pro různá nastavení zdroje, tedy pro měnící se vnější vlivy. Ale i tak při určitém nastavení zdroje napětí na elektrodě klesá při stoupajícím proudu, takže "záporný" dynamický odpor tam je (obr.1 z knížky Kruml,Štefl: Transformátory pro obloukové svařování.):
- Přílohy
-
oblouk.jpg- (25.99 KiB) Staženo 106 x
Bernard píše:...vzorec Up = 20 + 0,04·I₂ není žádnou funkční závislostí mezi proudem a napětím oblouku, ale spojnicí pracovních bodů pro různá nastavení zdroje, tedy pro měnící se vnější vlivy....
Co by to bylo jiného než "funkční závislost mezi proudem a napětím", když to naměřím v jednom okamžiku na jednom oblouku. Podle této logiky potom třeba voltampérová chrakteristika diody, odporu, není funkční závislost mezi napětím a proudem diody, odporu?
Bez vnějších vlivů(jako je zdroj proudu) by ten oblouk nevzniknul, takže těžko může existovat jen "ryzí oblouk".
Kde, kdy napětí na elektrodě klesá při stoupajícím proudu?Bernard píše:...Ale i tak při určitém nastavení zdroje napětí na elektrodě klesá při stoupajícím proudu, takže "záporný" dynamický odpor tam je (obr.1 z knížky Kruml,Štefl: Transformátory pro obloukové svařování.):
Je paradoxní, že oba přikládáte na podporu svých tvrzení odkazy na vzorečky a obrázky, které jdou proti vašemu tvrzení. To mě docela mate. Přitom z obrázku je opět zřejmé, že oblouk má přímkovou charakteristiku a opět je tam notoricky známý vzorec.