Tranzistor TESLA GS506
Moderátor: Moderátoři
- 5410261230
- Příspěvky: 206
- Registrován: 18 čer 2007, 00:00
Tranzistor TESLA GS506
Pouzdro T1 vývody v řadě (KATALOG TESLA). nahoře bílá tečka asi ručně tříděno snad " β "
- Přílohy
-
GS506.JPG- (71.26 KiB) Staženo 262 x
- weed_smoker
- Příspěvky: 2673
- Registrován: 02 pro 2011, 00:00
- Bydliště: Jaroměř
Katalog:
GS 506 fT 10-14 MHz
GS 507 fT 10-18 MHz
GS 508 fT nad 15MHz
Jinak stejnosměrné zesílení slušné, h21e při jednom mA od 40 do 300.
Pro nf účely jsem je nepoužíval, byť jsou npn, snad dosti šuměly, už si moc nevzpomínám. Na vstupech zesilovačů se mi nejvíc osvědčily OC170.
PS: v polovině sedmdesátých let GS501 až 504 na rozdíl od GS506 až 508 patřily k zastaralým a nebyly doporučovány k použití.
A kutilmile - nelituju tě
Problém byl asi v tom, že je skoro nikdo neznal, v běžných "návodech" se nevyskytovaly a někde potřebovaly i mírně odlišné nastavení prac. bodu.
Tohle úspěšně vyřešil náš vedoucí radiokroužku, fyzikář, bastlíř. Koupil jich větší množství, aplikačně je v různých zapojeních vyzkoušel a pak nám potřebné změny napsal na tabuli, pokud vůbec byly potřeba.
GS507 naprosto s přehledem zastupovaly drahé a nedostatkové 156NU70 na všech vf pozicích. Vybrané kusy /vždy tak jeden ze čtyř/ zastoupily i nesehnatelné a drahé 106NU70 na prvních stupních citlivých nf zesilovačů.
Podle mě byly GS506-GS507 normální slitinový vf tranzistory, jako byly třeba 156NU70, jenom cíleně vybíraný na Ft.
GS502-504 jsou jiný druh, to jsou výkonovější typy, co s nima šly honit i 300mA žárovky v blikačích.
Pokud se pamatuju, tak běžně přes pult se neprodávaly, ani nenabízely. Byly jen v těch bazarech /zato levně/ a fakt si nepamatuju, že by je sama Tesla nějak systematicky nabízela..
Ony by přes pult byly asi i dost drahý. Z praxe už dnes víme, že se používaly skoro výhradně jen v "průmyslových" zařízeních. Stejně tak, jako jejich východoněmecký obdoby GS120-GS125.
Tomu panu učiteli, se kterým se dodnes potkáváme, jsem za mnohé vděčný. Krom odborné stránky i za to, že pro deset netrpělivých kluků dělal všechno v podstatě zdarma, převážně ve svém volném čase.
Pochybuju, že by mu někdo tehdy proplácel všecko to ježdění po bazarech, šmejdění po výprodejích, jeho následné měření a zkoušení. Aby nám všem mohl pak 2x týdně říct, co je kde lacino k mání a je to dobrý, co je potřeba upravit a tak.
S velkým časovým odstupem jsem pak zjistil, že jako síťový trafo v mém dlouholetém, "laboratorním" zdroji léta sloužil výstupák vertikálu z Lotosu...Koupený tehdy za několik málo korun, co utáhla i kasička malého smrada.
Myslím, že takoví lidi už dneska ani nejsou.
A kutilmile - nelituju tě
A pravdu máš v tom, že pokud by se našel někdo, ochotný to financovat a vést, je podezřelý. Protože dneska přece nikdo nedělá nic zadarmo a jenom pro zábavu.
Je možné, že dnešní znuděná děcka by spartánské a poněkud dobrodružné podmínky činnosti takového klubu i uvítala. Pak se ale narazí na neprostupnou bariéru idiotských předpisů a je po srandě.
Ať už to bylo v minulosti pod hlavičkou MDPM, Svazarmu či čehokoli jiného, ta ideologie v tom žádnou roli nehrála, šlo o zastřešení a z toho plynoucí zabezpečení základními financemi.
Klidně by to mohlo být jako za nás - páječky nakoupila škola, součástky si platíte sami. Jejich shánění se dalo udělat buď hromadně, kdy to nakoupil učitel při jedné cestě a my od něj, anebo každý sám, jak chtěl. Stačilo jen zvednout ruku při oznámení vedoucího: "Jedu do Brodu. Kdo chce za dvě kačky síťové trafo 6,3V/2A?" a bylo to.
Zase se ale narazí na nějaký 🤐 papírování, vyúčtovávání každého odporu do pětníku, což za nás neexistovalo.
Někým darovaný materiál by okamžitě byl podezřelý, že tím darováním někdo něco sleduje.
Rodiče tenkrát škole důvěřovali a škola měla v očích rodičů respekt. To dneska není.
Když jsem doma přišel a řekl "tati, prosímtě, potřeboval bych patnáct korun na součástky do kroužku", tak jsem těch 15,-Kčs dostal a nikoho z rodičů ani nenapadlo pátrat, jestli všech těch 15,-Kčs bude vedoucím či mnou samým použito na ty součástky. Prostě vedoucímu kroužku, učiteli, potažmo škole i nám samotným plně důvěřovali.
Rodiče ostatně mohli sami vidět dílčí výsledky, protože jsme všichni část prací na konstrukcích dělali doma.
V tomto městě by se nepochybně našlo zase nejméně deset kluků, co mají zájem o to, co se v tom přístroji děje - jako u nás. Město se od mých časů podstatně zvětšilo, takže by jich možná bylo i trojnásobek.
Nás zůstalo cca deset taky až po určité nenásilné "filtraci", kdy sám kantor poznal, které děcko je v kroužku jen z nudy a které to opravdu baví, nebo má technický talent. Taky nás původně bylo dvacet.