Dolní signály máš opačně - na katodě diody zbudou kladné půlvlny, na anodě záporné, protože nevede. Opačnou polaritu zkratuje.¨
Jestli s tím chceš měřit, tak ti nezbude, než se obrátit na některou firmu, která se zabývá například průmyslovým odrušením a má akreditaci k udělení prohlášení o shodě v oblasti EMC. A podle jejich přístrojů si to zkalibrovat.
Charakteristika je totiž nelineární hlavně na začátku rozsahu. Takže podle kalibrovaného přístroje si budeš muset zjistit, co ti tvůj připojený voltmetr vůbec ukazuje. A, pokud zničíš diodu a dáš tam jinou, celý proces budeš muset zopakovat. Co kus, to jinak křivá charakteristika od nuly do asi 0,3V, výše už se příliš neliší.
Další otázkou je také kmitočtová závislost dipólu, kdy se může uplatnit změna kapacity diody s velikostí usměrněného napětí atd., tato kapacita se pro velmi malé signály objeví jako paralelní k diodě a nelze ji zanedbat...
Pořád ale není jasné, nač to potřebuješ. Na zjišťování vyzařování musíš mít kalibrovaný tovární měřák s neladěnou anténou (nebo sadou pásmových) a především akreditaci, že to, co naměříš, platí.
Jestli ti jde jen o to, zjistit, jestli něco vyzařuje víc či méně, nemusíš se absolutní velikostí naměřeného údaje přece vůbec zabývat.
dioda - její funkce v obvodu
Moderátor: Moderátoři
-
Dioda7
jandu píše:Pozrite si AR B/4 z roku 1990, str.143,145. Je tam mikrovlný detektor s popisom a dps. Myslím o niečom podobnom je reč.
výborně. Moc děkuju. Sice jsem nedávno "amára" procházel, ale asi mi tenhle detektor unikl.
Hill: Důvod, proč jsem se tady na to ptal je jednoduchý. Mým úkolem totiž bylo - vlastně stále tak trochu je - prozkoumat a zjistit, na jakém principu fungují měřící sondy a zjistit, zda to nejde obejít bez usměrňování signálu. Můžu říct, že zatím to jinak než takhle nejde. Tedy pokud bude potřeba použít takovou sondu pro větší kmitočtové pásmo - navrhnout všesměrovou sondu (všesměrovost se dělá použitím tří ortogonálních dipólků) na jednom kmitočtu "není" problém udělat, ovšem to vyžaduje fázování každého dipólu a to pak komplikuje problém, jak jednotlivé dipóly napájet. Ale i to se dá nějakým způsobem vyřešit. Jinak další nevýhoda usměrňování signálu vede k tomu, že se anténa nedá použít jako vysílací a jak jsme si tady už řekli, jako přijímací má také svoje omezení - bohužel.
-
Dioda7
Myslíš jako fázovat dipóly pomocí různé délky vedení? O tom jsem už taky přemýšlel, ale použitelné je to jen na jednom kmitočtu, a hlavně se musí ošetřit nerovnoměrné rozdělení energie k jednotlivým dipólům. Ono totiž, když není délka vedení násobkem lambda/2, tak dojde k přetransformovní vstupní impedance dipólu na jinou. No - není to tak snadné, proto říkám, že obejít to bez usměrnění signálu pomocí diody je neřešitelné. Leda, že bych mohl dipólky fázovat pomocí fázovacích článků, které budou mít v širokém kmitočtovém pásmu konstantní požadovanou změnu fáze, konstantní přenosovou charakteristiku a taky budou schopny vypořádat se s rozdílnou vstupní impedancí dipólu, který se bude používat v oblasti pod první rezonancí (malý odpor a velká kapacitní reaktance). Co jsem se dočetl, tak se místo klasických drátových dipólů používájí rezistivní dipóly kónického tvaru - jsou širokopásmové. Právě ty se používají u těch moderních sond, ale i tam se signál usměrní, aby se vyloučila nutnost fázování dipólů. Existuje vůbec nějaký fázovací článek, který by byl schopný tohle vyřešit?
Jestli existuje, nevím o něm - každý fázovací prvek je kmitočtově závislý, takže optimální nastavení je možné na jednom kmitočtu, případně na jeho lichých násobcích, pokud to všechny prvky systému dovolí.
Jestli by šlo použít analogii dvou fázovacích článků, jejichž vzájemný rozdíl fázového posuvu je v určitém rozsahu konstantní, i v tomto případě, jako v nf aplikacích (v SQ dekodérech to drželo 90° v rozsahu kmitočtů přes 20:1.)... no asi by to mělo jít, jen nevím, jak. Pahýly vedení nakrátko ani naprázdno tuhle možnost nedávají, snad jen pomocí částečného nepřizpůsobení - ukončením impedancí, která se nerovná jmenovité. Jenže to už jsem na hodně tenkém ledě - k tomuhle jsem se dostal jen kdysi dávno a ještě jen okrajově.
Co takhle nedávat tu diodu přímo na svorky dipólu, ale vyvést vf vedení, nepřizpůsobit ho na konci a diodu umístit do kmitny stojaté vlny? Případně do uzlu? Tak by se vlastně dal určit i kmitočet, jehož amplitudu měříš.
Nakonec cesta asi povede kolem sady přípravků pro různá měření, než jedním univerzálním, všepásmovým a všesměrovým zařízením.
Tak jsem si chtěl přečíst toho Gonschorka v němčině, ale našel jsem jen, že je děkanem fakulty elektroniky a současně dělá na řízení procesů řízení spalin v motorech. Ne, že bych to v angličtině nezvládl, ale přece jen Drážďany jsou blíž, než Londýn... nemáš odkaz?
Jestli by šlo použít analogii dvou fázovacích článků, jejichž vzájemný rozdíl fázového posuvu je v určitém rozsahu konstantní, i v tomto případě, jako v nf aplikacích (v SQ dekodérech to drželo 90° v rozsahu kmitočtů přes 20:1.)... no asi by to mělo jít, jen nevím, jak. Pahýly vedení nakrátko ani naprázdno tuhle možnost nedávají, snad jen pomocí částečného nepřizpůsobení - ukončením impedancí, která se nerovná jmenovité. Jenže to už jsem na hodně tenkém ledě - k tomuhle jsem se dostal jen kdysi dávno a ještě jen okrajově.
Co takhle nedávat tu diodu přímo na svorky dipólu, ale vyvést vf vedení, nepřizpůsobit ho na konci a diodu umístit do kmitny stojaté vlny? Případně do uzlu? Tak by se vlastně dal určit i kmitočet, jehož amplitudu měříš.
Nakonec cesta asi povede kolem sady přípravků pro různá měření, než jedním univerzálním, všepásmovým a všesměrovým zařízením.
Tak jsem si chtěl přečíst toho Gonschorka v němčině, ale našel jsem jen, že je děkanem fakulty elektroniky a současně dělá na řízení procesů řízení spalin v motorech. Ne, že bych to v angličtině nezvládl, ale přece jen Drážďany jsou blíž, než Londýn... nemáš odkaz?
