Digitalizace a synchronní ozvučení filmu 8 mm (odděleno)
Moderátor: Moderátoři
Promítačky mívaly nějaké připojení pro synchronizaci s magnetofonem.
Vůbec nerozumím, na jakém principu to fungovalo.
Mám tu (zatím nezprovozněnou) Am8 a má nějaké synchronizační zdířky.
Nedá se tím nějak regulovat rychlost motoru?
- Přílohy
-
Am8.jpg- Schéma promítačky Meopta Am8
- (80.99 KiB) Staženo 141 x
- Hubert_79
- Příspěvky: 8067
- Registrován: 24 pro 2017, 00:00
- Bydliště: Praha 6 - Petřiny
- Kontaktovat uživatele:
Osmdesat píše:> Hill
Promítačky mívaly nějaké připojení pro synchronizaci s magnetofonem.
Byla potřeba tato věc: https://aukro.cz/225-synchronizator-meo ... 6915991456
Edit: Vládneš-li jazykem Germánů, zde máš k té věci návod: https://uloz.to/!KmALhOrSoLmG/synchronizator-sm8-de-pdf
Předpokládalo se, že projektor bude mít tak stabilní otáčky, že nebude třeba se zabývat kolísáním rychlosti pro zvuk, ale to fungovalo jen se zcela novým ohebným náhonem. Jak měl už někde vůli, začalo se kolísání zhoršovat.
Proto příště Meopta volila opačný postup - nesahat na rychlost posuvu pásku, to by bylo ve zvuku slyšet, drobného zpomalení nebo zrychlení filmu si ale sotva kdo všimne, tak budeme synchronizovat projektor podle značek na pásku.
Nějak si nevzpomínám na to, že by AM8 měla vyvedený nějaký kontakt, jen zástrčku k napájení synchronizátoru, ale Meos Duo kontakt má, spíná s každým čtvrtým políčkem.
Synchronizátor byl už tranzistorový, pro značky využíval nevyužitou stopu čtvrtstopého záznamu, jejíž hlava je u čtvrtstopých monofonních magnetofonů Tesla (počínaje typem Sonet B3) vždy přepnutá na konektor pro externí snímací zesilovač (a u řady B4 slouží tento konektor také pro dálkové ovládání magnetu přítlačné kladky). Při záznamu má projektor nastavenou konstantní rychlost a synchronizátor ukládá na tu volnou stopu s každým čtvrtým políčkem krátké pípnutí, podle kterého pak při projekci kontroluje rychlost projektoru a přidává nebo ubírá motoru otáčky, aby se další pípnutí krylo časově s impulsem z kontaktu v projektoru.
V zahrničí na šli ještě jinak, synchronizátor používali i profesionální televizáci (například magnetofon Uher Report Synchro měl speciální hlavu a synchronizátor přímo vestavěné, synchronizační hlava měla dva systémy těsně vedle sebe buzené v protifázi, aby záznam značek po sobě přečetla, ale ve zvuku slyšet nebyl, jiné firmy volily už amatérštější řešení. Například Grundig nabízel synchronizátory k několika projektorům (Bauer, Mirage a dalším), které také kontrolovaly každé čtvrté políčko, ale nahrával značky až na úplně spodní stopu, takže neznemožňoval stereofonní záznam zvuku. Synchronizátor nebyl součástí magnetofonu, postavil se vedle něj a pásek se z tónové dráhy protáhl k přivíjecí cívce napřed tím synchronizátorem.
Ale tohle jsou přece mnohokrát probírané věci na různých fórech, obsahuje to několik knížek i v češtině.
- elektrosvit
- Příspěvky: 2517
- Registrován: 27 čer 2016, 00:00
teď to vůbec nechápu. Na synchronizátoru SM8 žádnou snímací ani záznamovou hlavu nevidím. A z nějakého obrázku si pamatuji, že pásek u Sonetu Duo vedl páskovou dráhou. Moje představa byla taková, že na Sonetu bylo zařazeno přehrávání + pauza a projektor AM8 si přes ohebný hřídel zajišťoval posuv pásku magnetofonem.
- elektrosvit
- Příspěvky: 2517
- Registrován: 27 čer 2016, 00:00
A ještě jedna věc- synchronizátor byl znázorněn na levé straně magnetofonu, takže nemohl zajišťovat posuv pásku magnetofonem, jak jsem psal na předchozí straně . V tom případě by musel být na pravé straně magnetofonu. Posuv pásku si musel magnetofon zajistit sám. A stisknutím zeleného tlačítka došlo jen k provázání chodu obou přístrojů, jinak si to celé neumím představit.
Jestli tedy mechanický převod z projektoru s vlastním pohonem do synchronizátoru, jímž procházel pásek tažený magnetofonem, pak ten synchronizátor musel nějak porovnávat buď polohu hřídele bowdenu s polohou unášené kladky na synchronizátoru, nebo kladku pohánět tím bowdenem a hlídat smyčku pásku na odtahu do magnetofonu.
Ví vůbec tady někdo, co měl ten synchronizátor uvnitř?
O těch novějších to víme
Já jsem měl v době, kdy už AM8 i s formátem Normal8 patřila hluboké minulosti, tu čest se dvěma synchronizátory, oba se právě dávaly za tónovou dráhu, jeden byl tuším Eumig a jeden Mirage. oba byly elektronické a oba nahrávaly značky na stopu 4, aby stopy 1 a 3 zůstaly volné pro stereofonní záznam. Dokonce, pokud si vzpomínám, používaly oba synchronizátory stejný tón, takže záznam byl kompatibilní, a navíc tím Mirage se dal ovládat i Meos Duo, jen propojovací šňůru jsem musel vyrobit.
Pak už to bylo jedno: kolega měl projektor Eumig umožňující dodatečný záznam na magnetickou stopu nalepenou na film po odstranění příslušného proužku emulze, pásek byl na AC podložce, na její lepení do hotového filmu byl zavedený jistý pan Vaněk z Vrchlabí. A občas se daly sehnat i kazety s neexponovaným filmem, ale už nalepenou magnetickou stopou. Ale to už by bylo zase na nové vlákno...
- elektrosvit
- Příspěvky: 2517
- Registrován: 27 čer 2016, 00:00
Myšlenku na flyingspotový snímač (prosvícení políčka plynule se pohybujícího filmu sníženými rastry sudých a lichých řádků a převod na TV signál fotonásobiči s filtry RGB), jakkoli byla lákavá, jsem zavrhl kvůli amatérsky nedosažitelné mechanické přesnosti potřebné pro to, aby výsledný obrázek měl vyhovující vertikální stabilitu a horizontální rozlišení (kde vzít prosvětlovací obrazovku s plochým stínítkem o úhlopříčce do 16 cm, bíle svítící, s vyhovující ostrostí stopy a krátkým dosvitem?), prostě to jsem vzdal hned na počátku.
Proto jsem šel do té CCD kamery JAI (s rozlišením v barvě 500x576) s tím, že má vyvedenou svorku pro vnější synchronizaci závěrky, podle manuálu se chová tak, že v TV normě CCIR PAL generuje stále poslední "vyfocený snímek", dokud dalším impulsem nevyfotí další. Ten pak vysílá zase do té doby, než vyfotí další. Pro videograbber ideální zdroj signálu, stačilo by spouštět "závěrku" kamery při uklidněném filmu po vytažení drapáku (aby s ním už nehnul), ale v okamžiku, kdy závěrka nepřekáží v okénku. To lze jedním čidlem, například světelnou závorou nastavitelnou kolem královského hřídele projektoru. Obrazovou normu už generuje kamera sama, na projekční frekvenci filmu přitom prakticky nezáleží. Přinejmenším do těch 25 políček za sekundu lze frekvenci měnit naprosto libovolně.
Potíž je v tom, že tento model se dodával s různým vybavením - a ta moje žádný vývod na externí synchronizaci nemá, uvnitř na desce není ani k tomu osazený žádný hardware. No tak mám kameru k obecnému použití, ale pro kopírování filmů nepoužitelnou.
Dokonce jsem uvažoval i o prosvícení filmu položeného přímo na CMOS čip z asi 6,1Mpix kompaktu bodovým zdrojem světla, tím foťákem nechat každé políčko přežvýkat a uložit. Nějaké pokusy s tím dělal Loyza, ale toho už se taky nezeptáme, proč toho nechal, Histes, kterému jsem nadhodil možnost spolupráce na hardware pro automatické nafocení osmičky filmu, měl zrovna jiné starosti, pak nestačil čas mně, a nakonec jsem tedy skončil u profíků vybavených modernější a lepší technikou, než jakou bych i v případě úspěchu měl já, ony ty technologie neskutečně rychle stárnou, někdy je přímo slyšet, jak jim kornatí tepny. Stárnou tak rychle, že už v době sehnání použitelného čipu je tento beznadějně zastaralý...
Vlastně jsem psal i o tom, jak učunit synchronizaci ne snad tak zbytečnou, jako nedůležitou, když jsem se zmiňoval o střihací prohlížečce s rotujícími zrcátkovými bubny, jen sehnat takovou, jejíž mechanika je ještě dostatečně přesná...
