No mě by stačilo pokud by to umělo co stařičká BM520 ale tak do 200 MHz. To znamená dva vstupy s nastavitelnou spouštěcí úrovní třeba na měření délky impulsu v opakovací frekvenci.
Tak tady je můj pětimístný čítač 0-100 MHz z AR 09-10/1982. Stavěl jsem ho kolem 90.tých let a funguje dodnes. Chtěl jsem ho doplnit předděličkou ale k tomu již nedošlo. Do těch 100MHz mi to na moje konstrukce stačilo. Co si vzpomínám tak konstrukce časově náročná i mechanicky, dnes by to asi nikdo nestavěl. Tehdy mě to ale bavilo.
Hezkej vorloj ... Bohužel technicky odpovídající 80. létům - v devadesátkách už se používaly jednočipový konstrukce - viz třeba "nejranější Zajícometry". Začínalo to "adaptérama k počítači" (AR4/91 str.142 čítač do 100MHz k počítači), jednodušší čítač do 1MHz s procesorem 8031 vyšel v AR3/93 - konstruktér Ivan Janečka, opravdu plnohodnotnej čítač do 1,3GHz vyšel potom v čísle AR8/1993 (Martin Šenfeld, použitej procesor 8748). Pořád to ale byly spíš "jednodeskový počítače" než opravdu "jednočipy". První "Zajícometr" = opravdu jednočipovej "Čítač a číslicová stupnice" vyšel v AR5/1996...
Nasliněný prst na svorkovnici domovního rozvaděče: Jó, paninko, máte tam ty Voltíky všecky...
A kutilmile - nelituju tě !!!
Na tovární výrobek to má dost nepřehledně nebo spíš nestejnorodě uspořádanej a popsanej čelní panel - tovární design přeci jen vypadal i tenkrát už trochu jinak - přepínače většinou tlačítkový, hranatý hmatníky pokud možno v jedný řadě, dispozice přístroje "naležato" atp. Ale to je daný tím, že profík konstruktér si mohl dovolit pro sériovou výrobu navymejšlet tvary a velikosti knoflíků, jaký potřeboval - amatér se tenkrát musel spokojit s tím co zrovna sehnal.... Takže jo, za funkčnost a technický zvládnutí palec hore - zbytek už jak jsem řek, ale to v tý době doma jinak nešlo.
Naposledy upravil(a) EKKAR dne 30 pro 2018, 14:28, celkem upraveno 1 x.
Nasliněný prst na svorkovnici domovního rozvaděče: Jó, paninko, máte tam ty Voltíky všecky...
A kutilmile - nelituju tě !!!
Tu samou potvoru jsem stavěl, ale použil jsem jinou, nižší skříňku z nějaké profi řady skříněk-dělal jsem to v práci, poněvadž jsem to potřeboval. Zůstala mi předdělička.
Díky za reakce ke konstrukci čítače. Jak napsal Ekkar 80.ky se nezapřou. Podobných konstrukcí jsem stavěl v podobném provedení více, např. zdroje, osciloskop, RC generátor, měřič LC, sledovač signálu atd. prostě to co bylo třeba do amatérské dílny. Člověk se přitom hodně naučil. Nebylo to jednoduché v té době postavit. Příkladem mohou být knoflíky Isostatů, které se zrovna nepodařilo sehnat menší a proto to vypadá tak robustně. Součástky se sice daly sehnat s trochou běhání. Na mechaniku musel být ale člověk trochu zařízen aby to zvládl. Řezání, stříhání, vrtání, závitování, ohýbání, lakování atd. Panely se dělaly Propisotem, i to trafo je ručně vinuté aby odpovídalo požadovaným parametrům. Pak vše nastříkat, smontovat, nastavit a očekávat zda to vůbec bude fungovat. Náklady nemalé, času nepočítaně, ale povedlo se.
Naposledy upravil(a) Hozd dne 02 led 2019, 13:07, celkem upraveno 1 x.
Jeden člen rodiny asi roku 2000 zbastlil klasický čítač Miloše Zajíce. Papírové nálepky jsou cca 10 let steré. http://zajic.cz/1300lcd/1300lcd.htm Furt asi funguje, foceno nedávno. Sice je to navržené roku 1997, ale asi to zatím nebylo překonáno.
Já mám ten s LEDkovýma displejema. Zkoušel jsem ho asi před rokem a fungoval. Používal jsem ho jako počítačku závitů při navíjení cívek. Jako zdroj pulzů jsem měl použitou optozávoru s IR ledkama.