Uvažuji o různých principech detekce a potřeboval bych zhodnotit své nápady a případně poradit, jestli s tím nemá někdo zkušenosti.
Rybníček má plochu asi 6m2 , hloubku do 0,5m a je zčásti zarostlý okrasnými rostlinami. Ale na utopení tříletého dítěte by bohatě stačil.
Z různých důvodů nechci dělat kolem dokola rybníčku infrazávory. Nanejvýš lze uvažovat o jedné infrazávoře křížem přes hladinu rybníčku, od jednoho břehu k druhému. Kromě toho vymýšlím nějaký detektor rozvlnění hladiny - to by mohl být celkem spolehlivý způsob detekce dítěte, které spadlo do vody a plácá se tam.
Uvažuji o několika principech:
1. mechanický
Nějaký plovák napojený na snímač polohy apod. Zavrhnul jsem, protože by to mohlo být náročné na údržbu, nehledě na možné problémy při zamrznutí rybníčku.
2. odporový
Dvě svislé elektrody, odpor mezi nimi je závislý na hloubce ponoření, která se mění rozvlněním hladiny. Vzniklé kolísání úbytku napětí by se vyhodnocovalo derivačním členem. Jednoduché, snadné.
Při zkoušce jsem měl mezi zkušebními elektrodami odpor kolem 2 kOhm, při rozvlnění kolísal odpor až o 10%, což bohatě stačí.
Nevýhoda - elektrody by musely být z kvalitního neoxidujícího materiálu, nemluvě o nutně vzniklých elektrochemických dějích, které by mohly mít dlouhodobě neblahý vliv na kvalitu vody v rybníčku i na elektrody samotné.
3. kapacitní.
Voda má 80x vyšší permitivitu než vzduch. Elektrody o rozměrech 10x30cm, vzdálené 1mm, vytvoří kondenzátor o kapacitě 266pF, která se při plném ponoření 80x zvětší. Při dostatečném rozvlnění hladiny kolísá následně rozladěný multivibrátor v řádu procent, což je celkem dostatečné.
Výhody: Žádné elektrochemické pochody.
Nevýhody: Nutnost dokonale izolovat relativně velké elektrody, ovšem při zachování minimální vzájemné vzdálenosti. Ve štěrbině mezi elektrodami bude ulpívat bordel. Obtížnější vyhodnocování - multivibrátor s čítačem nebo s integračním článkem. Nic moc...
4. akustický
Vysílač a přijímač cca 40kHz, umístěné cca 10cm nad hladinu tak, aby se zvuk z vysílače odrážel od hladiny do přijímače. Následné vyhodnocování rozdílu napětí mezi napětím přiváděným na vysílač a přicházejícím z přijímače. Předpokládám, že při rozvlnění hladiny se rozhýbe i rozdíl mezi oběma napětími, následovala by opět asi derivace nebo jiný podobný způsob vyhodnocování. Nemám s tím žádné zkušenosti a obávám se, aby se to nechovalo nevyzpytytelně - hlavně je třeba, aby mezi velikostí vln a detekovaným rozdílem napětí byla lineární závislost, jinými slovy, aby bylo vůbec možné nastavovat citlivost.
Výhody: Žádné elektrody, tedy žádná údržba
Nevýhody: Nejsem si jist, jestli (a jak) by to fungovalo.
Má někdo nějaký konstruktivní komentář k mým nápadům nebo vlastní lepší nápad?
Předem díky za radu.
