Teď vážně - věnoval se někdo bezkontaktnímu měření VLASTNÍ vodivosti polovodiče?
Můj pulsní detektor je nanic, ten počítá s vodivostí o šest řádů větší. Existuje triviální princip, kterému stačí "kácéčko, cívka a miliampermetr", ale to většinou není moc stabilní. Info klidně do PM, spolupráci se nebráním.
Dočetl jsem se dokonce o IR metodě, nakonec povrch u OK a u vadných vzorků se dost liší.
Vím, že je to na EB dost těžká otázka...