Luboš > Ano, nad něčím takovým jsem taky přemýšlel, řešení "alá transiwatt", ale až o jednu pozici dál, tedy U5-A. A bylo by tam potřeba doplnit diody i pro druhou polaritu, protože jinak by výstup chodil až k zemi. "Transiwatí" jsou např. i operáky MAA501-504, proto se dle mého do audiocesty nehodí, i když se tam kdysi úspěšně používaly.
Našel jsem příčinu toho mého nechtěného pulsu. Nejprve ale popíšu situaci jak jsem to měl. Protože zjednodušení R+C+D popsané dříve neposkytovalo požadovanou citlivost, vrátil jsem se k detekci úrovně signálu, tedy D8, C42 atp. s tím, že C42 jsem posadil na zem a jeho kapacitu snížil na 0.5uF. Moc napětí to nedává, ale nepřekáží. U5-A jsem zapojil jako citlivý integrátor. Když se napětí na C42 i jen mírně zvedlo, napětí na výstupu U5-A rostlo. Když napětí na C42 kleslo, výstup U5-A klesal. Takto jsem z malých změn napětí získal rozkmit v celém rozsahu napájení OZ. Nádherné a čisté. Ovšem až na ten puls při vypnutí, který integrátor velmi ochotně zaznamenal, považoval za signál a zesilovač tak znovu nahodil. Je to proto, že napájecí napětí po vypnutí přece jen mírně vzroste, tím se zvedne i 1/2Vcc a tím i napětí na C42. Při napájení z laboráku je ta změna nepatrná, ale k zachycení stačí. Což teprve když bych zeslík pích na klasické trafo bez stabilizace. Kondík v integrátoru jsem měl připojený na GND, přehodil jsem ho tedy na 1/2Vcc. A voalá - najednou to funguje. Puls na výstupu integrátoru je mnohem menší, mohu tedy zvýšit citlivost a konstatovat, že mi to jede. Jenže - citím, že by to šlo líp. Citlivost mohu zvýšit zase jen do té míry, aby nebyl detekován ten malý puls při vypnutí. Integrátor má totiž ještě pořád óbrovskou rezervu.
A tady už se dostáváme k jádru pudla. Dokud bude C42 opřený o GND, pulsu se nikdy nezbavím, protože 1/2Vcc zkrátka chodí. A chodit má, protože je to 1/2Vcc. C42 by se musel opřít právě o 1/2Vcc, aby se na něm změna napětí neprojevovala. To však není košér kvůli signálu, protože ten je vztažen ke GND. Zapojení je zřejmě překlesleno z verze, která měla symetrické napájení. Proto ještě na jednom papírovém schémátku jsou např. poťáky hlasitosti vztažené k 1/2Vcc, kdysi to zřejmě byla GND. Reálně na tišťácích už je vše vztaženo ke GND a ta malůvka je jen pozůstatek nějakého předchozího zapojení. Samec bude mít radost, protože mu tím částečně dávám zapravdu. Ovšem hned ho zase zklamu, protože umělý střed napájení se běžně používá a není to důvod k předělávce. Ani zde by to ničemu nevadilo, kdyby to byl jen zeslík. Seriózní detekci signálu už to ovšem překáží.
Ovšem neznamená to, že by byla neřešitelná. Puls tam zkrátka bude, s tím se musí počítat, bude tedy i detekovaný, jen je potřeba zajistit, aby během jeho trvání nedošlo k poklesu napětí na C39 pod přepínací úroveň 555. Takže vypadne Q2, ten mě tam celou dobu sejří, doposud tam zůstal jen proto, že se snažím najít řešení znamenající co nejméně úprav na desce. Překopat celou desku znamená postavit si konstrukci svou a to mohu přece vždycky. Q2 už to má ale asi spočítané. Mmch, když už tam ten trandík je, není potřeba 470uF kýbl na pozici C39. Kdyby se místo na zem připíchl na bázi trandu, stačila by pro stejnou dobu zpoždění jeho kapacita kolem 1 až 2 uF, dle βQ2.
S detekcí signálu jsem tedy zase na začátku. Už mám v hlavě několik nápadů a při psaní tohoto příspěvku mě napadl další
Ještě připojím malé vysvětlení pro Luboše a možná i některé ostatní, kteří už si určitě říkají něco ve stylu: "Proč to prostě nějak neudělá a nejde od toho..."
Protože to nepotřebuju. Celé to vypínání je tam dle mého navíc, nepotřebné. Co ušetří při vypnutí spotřebuje za provozu. Leda že by u toho někdo pravidelně usínal
Ale když už to tam je, zajímá mě, jak by to šlo zapojít nejlíp. Převážně z toho, co už tam je.
Ale zeslík jako takový se mi líbí. Možná ho i někde použiju.
