opotřebení hlav B4
Moderátor: Moderátoři
To by ta hlava vůbec dlouho nevydržela, i kdyby se ji povedlo rozehrát.
Pólové nástavce se brousí do roviny a vkládá se mezi ně bronzová fólie. U nové hlavy je ta tloušťka nástavců od plochy čela po rozšíření, asi 0,6 - 0,8 mm (bavíme se ještě o ANP935).
Příliš tenký pólový nástavec by jednak byl brzy opotřebený do nepoužitelna, jednak by došlo k vytlačování magnetických siločar už dál před a za štěrbinou, a to jak při záznamu, tak při snímání. To by vedlo ke zbytečným ztrátám na nejmenších vlnových délkách v záznamu.
Naopak příliš tlustý pólový nástavec (tedy s příliš "hlubokou" štěrbinou, čili širokým vloženým páskem) zase uzavírá převážnou část magnetického toku magnetickým obvodem hlavy, hlava má příliš malou účinnost v celém pásmu a potřebuje tedy při záznamu podstatně větší předmagnetizační i záznamový proud.
Postupným opotřebováním čela hlavy tedy sice roste účinnost, ale vždycky trpí výšky, i když štěrbina není ještě probroušená dovnitř. V takovém případě se dá stav zlepšit kontrolou a snížením předmagnetizačního proudu (a o něco méně i záznamového) tak, aby úbytek výšek nerušil, ale nepřehánět - při snímání těch výšek hlavně na posledních kilometrech před probroušením čela do rozšíření už je to znát i ve výškách. Toto překompenzovat snížením předmagnetizace by znamenalo, že záznam přehrávaný na stroji s dobrou hlavou bude mít "jedovaté výšky".
Opět jsem to hodně zjednodušil, lépe je to popsané v příloze.
- Přílohy
-
MagnetofonoveHlavyTesla.pdf- Tyto hlavy byly vyráběné v roce 1969, o novějších už pak nikdo stejně podrobný článek nenapsal.
- (247.04 KiB) Staženo 87 x
Ono těch "vyjetých hlav" se tam nachází daleko víc, a obvykle jsou vyjeté pěkně pořádně - do hloubky několika milimetrů. Říká se jim vodítka pásku. Co je proti nim nějaká plytká hlavička...
Ty vodítka pásku dokážou pásek krčit (dělat podélné rýhy) mnohem snáz a mnohem ochotněji. Záleží na kterém místě jsou. Stačí malý kousek nečistoty a rýha přes celou cívku je na světě. To hlava, ani když se s ní hýbalo, neudělá. Pak jde taky o to, jak je to vodítko tvarované. Pokud přes něj pásek opisuje oblouk, vede ho mnohem přesněji, ale má větší tendenci udělat rýhu. A to s tím větší tendencí, čím více je toto vodítko vyjeté (nepochyblivě uložený váleček, který už není kulatý, ale v místě kde po něm přejíždí pásek je již zploštělý. Takový váleček už má v místě, kde na něj pásek najíždí, ostrou hranu. Pokud se jedná o vodítko tvořící jen dva výstupky, jako např. na hlavách kazetových magnetofonů, pásek se o ně u jedné strany opírá, mnohdy i více nebo méně ohýbá, ale rýhu to na něm nezanechá. A nakonec - rýha se ochotně dělá, především u kazet, v místě, kde opouští sevření přítlačné kladky o tónovou hřídel. A to i když jsou bezvadné. Příčinou je nerovinnost průchodu přes tónovou hřídel nebo i velký tah navíjecího trnu. Všechno toto udělá rýhy mnohem ochotněji než nějaká vyjetá hlava.
Často stačí, že po letech je ztvrdlý povrch přítlačné kladky a tahá pásek stranou. Vždycky to odnese okrajová stopa pásku. Když to neuslyšíš hned, tak po opakovaných průchodech. Když ne horní, tak spodní, ta se projeví až po přehození cívek.
A u kazeťáků je častěji na vině vodicí vidlička nalepená na hlavě, než drážka, když pásek ujíždí stranou pod přítlačnou kladkou. O zbytek se postará vedení v kazetě.
-
Lukas-Peca
- Příspěvky: 4500
- Registrován: 06 kvě 2007, 00:00
- Bydliště: Zlín
- Kontaktovat uživatele:
Při nastavování výšky není třeba vidět štěrbinu, stačí, že kouká okraj pólového nástavce těsně přes hranu pásku.
Další metoda je mít pásek nahraný jen v jednom směru monofonně, tedy něčím, co má výrazné basy, ale na každé stopě v jiném rytmu. V opačném směru se snímá prázdná dolní stopa a výška hlavy se seřizuje na přibližně stejný přeslech z obou protiběžných stop.
Příklon a odklon hlavy vůči rovině pásku se musí pomocí předního a zadního stavěcího šroubku předem nastavit tak, aby čelo zařezávalo při průhledu kolem ostatních prvků dráhy, zejména tónového hřídele a čela mazací hlavy.
Pak se souhlasným pohybem všech tří stavěcích šroubků najde správná výška.
A teprve nakonec se bočním šroubkem seřídí kolmost na maximum výšek.
- TheLastUnicorn
- Příspěvky: 550
- Registrován: 17 led 2018, 00:00
- Bydliště: Trenčín
- elektrosvit
- Příspěvky: 2517
- Registrován: 27 čer 2016, 00:00
Možná se ukáže, že máš pravdu, že tu opravdu jen ztrácíme čas s technikou, která zapadá v propadlišti dějin, a že na ní získané zkušenosti už nikdo nebude potřebovat.
Ale to si o gramofonech po nástupu CD taky myslel kdekdo. Jenže gramofony stále existují, nová šasi i přenosky jsou stále v prodeji, desky se řežou a lisují a jejich produkce už zase roky roste.
Mezitím ubylo těch, kdo tu techniku umí udržovat a opravovat, zůstalo to na nadšencích a hurá - rekrutují se koníčkáři, kteří, třeba i s naší pomocí, se znovu učí od základů, co generace před nimi už pomalu zapomněla.
Jak tu koukám, ještě pořád to někoho zajímá a byla by škoda, kdyby ho odradil zbytečný neúspěch kvůli drobnosti, o které dosud nevěděl, a nechápe, proč se nedohrabal k výsledku. Jednou se mu ta zkušenost může hodit i někde úplně jinde. A bude King, protože bude široko daleko jediný umět najít řešení.
Jak jsem psal nahoře: od toho tu jsme.
A pořád lepší, než vlákna zaprasená osobními útoky a kecy o ničem.
Popis je v Hofhansově knize Údržba a opravy magnetofonů, část VII, kap. 42, od str. 139 - 142.
Zkusím to zkrátit na to nejsnadněji proveditelné, protože celostopý záznam asi nebudeš mít, na čem pořídit.
Prostě stroj, na kterém budeš tvořit ten servisní pásek, seřídíš podle měřicího pásku co nejpřesněji, tedy především výšku a kolmost hlav. U kolmosti hrozí u čtvrtstopého záznamu komplikace v tom, že azimuty štěrbin můžou mít nějakou vzájemnou odchylku. Jestli bude do 45° pootočení stavěcího šroubku, nastav ho mezi tyto polohy (pokud by vyjímečně šlo o stroj s celostopým stereofonním záznamem, tedy dvou stop na celou šířku pásku, můžeš to udělat při rozdílu pod 20°, při větším to už nemá smysl).
Jestli bude vzájemý rozdíl poloh větší, vyměň hlavu, nebo sežeň jiný magnetofon.
Přehraj kmitočtovou část měřicího pásku a zjisti a poznamenej si snímací charakteristiku.
Pak založíš pásek nejpoužívanějšího typu a seřídíš velikost předmagnetizačního proudu:
- zaznamenáš 1 kHz v úrovni 0 dB (měřič zkreslení asi nemáš, na osciloskopu rozeznáš v nejlepším případě 5 % a víc, tak se budeš muset spolehnout na indikátory) - tato část bude sloužit ke kontrole odstupu rušivých napětí a kontrole stupně odmazání
- a pak, aniž bys hnul s nastavením záznamové úrovně na magnetofonu:
- snížíš úroveň na vstupu magnetofonu o 20 dB (u kazeťáků raději o 26 dB) a zaznamenáš střídavě kmitočty 330 Hz a 8 kHz (pro vyšší rychlosti můžeš jít i do vyšších, například 1 kHz a 12 kHz) a zkontroluješ, zda jsou při snímání na výstupu úrovně obou kmitočtů stejné. Když je horní kmitočet slabší, uber předmagnetizačnímu proudu a záznam opakuj.
*při záznamu takto sníženou úrovní dávej bacha, aby se ti do záznamu nedostal brum a jiná rušivá napětí, to se pak blbě měří!
- zaznamenáš celou kmitočtovou řadu, taky v úrovni -20 dB, resp. -26 dB. Na indikátory záznamové úrovně přitom nekoukej, hlídej si jen úroveň na vstupu.
- přehraješ to a změříš tím jeho charakteristiku "přes pásek".
- podle odchylek od snímací charakteristiky naměřené z originál měřicího pásku pak budeš při příštím záznamu upravovat pro jednotlivé kmitočty úroveň na vstupu tak, aby přehrávaný záznam měl co nejpřesněji stejný průběh, jako z originál měřicího pásku. To ostatně můžeš znovu změřit a případně s upravenými úrovněmi jednotlivých kmitočtů doladit přesněji, ale, jestli jsi neudělal předtím chybu, nebude to třeba. A můžeš s tímto nastavením pořídit takových pásků víc (ačkoli těžko předpokládat, že takový pásek využiješ na tři čtyři stroje, natož na víc, aby se nějak rychle opotřebovaly; ano, poškodit je přitom můžeš, pak se druhý takový pásek hodí, ale to je tak všechno).
Tak dosáhneš toho, že kmitočtový průběh magnetického toku pásku se bude blížit normalizovanému*).
Jistě, pořád to nebude originál, ale aspoň v něčem poslouží dost dobře i za něj.
*) bez ohledu na to, jestli na kmitočtech pod 160 Hz má magnetofon potlačení hloubek při snímání nekomplementární ke zdůraznění při záznamu - to je častý jev, výrobci tak dostali zvlnění snímací charakteristiky opásáním při vyšších rychlostech do tolerančního pole - výše popsaným způsobem tak jako tak vznikne záznam s průběhem zkratového magnetického toku velmi se blížícím průběhu na měřicím pásku.